ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1858.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1858/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. F., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 248/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009, č. j. 62 Co 252/2008-1141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění :
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. 1. 2008, č. j. 62 Co 252/2008-1141, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 6. 2007, č. j. 11 C 248/2005-1050.
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“), pod C 3080.
Pokud dovolatel v dovolání, jež může být přípustné, jen pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ], nenapadne žádný právní závěr odvolacího soudu, nezbývá dovolacímu soudu než bez dalšího dovolání odmítnout jako nepřípustné. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 21. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1637/2005, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 4011.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu může být výjimečně dán
i existencí vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vychází-li otázka, zda řízení je či není takovou vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 786/2004, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 3631.
Vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované
v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780.
Dovolatel se v dané věci vůbec nezabýval právními závěry odvolacího soudu, pouze zpochybňoval jeho skutková zjištění. Proto ani nemohl vymezit právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně, dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1,
§151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §3 odst. 1, bodu 5
(z částky 4.208.840,- Kč), t. j. z ceny předmětu dovolacího řízení, §4 odst. 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % (§137 odst. 3 OSŘ) 12.257,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 4. června 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu