ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1086.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1086/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a) R. B., a b) A. B., zastoupených advokátem, proti žalovanému Q. spol. s r. o., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 10 C 156/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2007, č.j. 17 Co 393/2007-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne
24. 4. 2007, č.j. 10 C 156/2006-109, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 2, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, ve 3. podlaží domu č.p. 1058 v H. B. v ulici Ž. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou dal žalovaný žalobcům dne 20. 7. 2006.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 10. 2007, č.j. 17 Co 393/2007-134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že podmínky užívání předmětného bytu (jeho umístnění v dané lokalitě a s tím spojená hlučnost) jsou objektivně dané a dlouhodobě neměnné, že žalovaný (pronajímatel) splnil protihluková opatření uložená Krajskou hygienickou stanicí, že žalobci (společní nájemci předmětného bytu) neposkytli součinnost nezbytnou k tomu, aby byla v bytě učiněna potřebná měření za účelem ověření účinnosti provedených opatření, že platí od 1. 1. 2003 nájemné toliko ve výši 50% s odůvodněním, že uplatnili slevu z nájemného, neboť žalovaný přes jejich upozornění neodstranil závadu, která podstatně a po delší dobu zhoršuje užívání bytu, že žalovaný dal žalobcům dne 20. 7. 2006 výpověď z nájmu bytu (dále „Výpověď“) pro hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, spočívajícího v neplacení nájemného, a že k uvedenému datu činil vzniklý dluh 32.743,90 Kč, což je částka vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď vyhovuje všem zákonným náležitostem, že je platná, byla žalobcům řádně doručena, a že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. byl naplněn. Ve shodě s ním rovněž dovodil, že žalovaný neporušil povinnosti pronajímatele, jež by opravňovalo žalobce k uplatnění práva na přiměřenou slevu z nájemného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýkají pochybení při hodnocení výpovědí svědků, namítají, že vzal v úvahu pouze výpovědi těch, kteří svědčili ve prospěch žalovaného, že nehodnotil důkaz předložený žalobci (vyjádření soudního znalce Ing. V. S.), a že nebyla dosud splněna protihluková opatření, která měl žalovaný provést. Uvádějí, že pokud by odvolací soud přihlédl k vyjádření soudního znalce, dospěl by k jiným závěrům, a to z hlediska posouzení, zda jde v dané věci o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu ustanovení §127 obč.zák. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad jeho vykonatelnosti.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 15. října 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnými osobami - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelé v dovolání neoznačují otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Výslovně uplatňují toliko dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se pak podává, že namítají též dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř., spočívající v nesprávných, resp. neúplných skutkových zjištěních, z čehož dovozují nesprávnost právního posouzení věci.
V této souvislosti je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jakož
i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005).
Pokud pak jde o námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů, dovolatelé přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu
v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Ostatně odvolací soud se s uvedenými námitkami vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí.
Pro úplnost lze poznamenat, že v dané věci šlo o žalobu na neplatnost výpovědi (§711 odst. 5 obč.zák.), nikoliv o žalobu ve smyslu ustanovení §127 obč.zák; proto je poukaz dovolatelů na posléze uvedené ustanovení nepřípadný.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobců směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu