ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.3550.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 3550/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně m. č. P. 4, proti žalovanému PhDr. B. P., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 12 C 170/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2006, č.j. 23 Co 348/2006-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 4. 2006, č.j. 12 C 170/2004-57 (poté, co rozsudek pro zmeškání ze dne 20. 1. 2005, č.j. 12 C 170/2004-17, zrušil svým usnesením ze dne 10. 3. 2005, č.j. 12 C 170/2004-22), uložil žalovanému vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 12 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve 2. nadzemním podlaží domu č.p. 599, v ulici Na D. 14 v P. 4 – P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 10. 2006, č.j. 23 Co 348/2006-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobkyně má ve správě předmětný dům (ve vlastnictví hl. m. P.), že nájemkyní bytu byla T. B., teta žalovaného, která zemřela, že žalovaný jí pomáhal, finančně ji podporoval, vozil ji k lékaři, avšak nežil s ní ve společné domácnosti. Dospěly k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro přechod nájmu bytu na žalovaného ve smyslu §706 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), a že žaloba na vyklizení je tudíž důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle
§241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl navržené důkazy a ztotožnil se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně. Namítá, že v řízení byla porušena zásada rovnosti účastníků, neboť byl po celou dobu řízení ve výkonu trestu, což výrazně narušilo jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel má za to, k ochraně jeho zájmů bylo třeba, aby byl kvalifikovaně zastoupen, zejména za situace, kdy se nemohl osobně účastnit jednání soudu; mělo být proto aplikováno ustanovení §30 o.s.ř. Z uvedených důvodů se domnívá, že „rozhodnutí Nejvyššího soudu má po právní stránce zásadní právní význam“. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím s tím, že nemá po právní stránce zásadní význam, a namítla, že dovolání není důvodné; navrhla, aby bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 16. října 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu
(§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkami, jež obsahově naplňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. K tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož
i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadně nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005). Ostatně odvolací soud se s uvedenými námitkami vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu