ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.3595.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 3595/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému R. E. T., spol. s r.o., zastoupenému advokátem, o uložení povinnosti strpět užívání bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 10 C 158/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2006, č.j. 27 Co 444/2006-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 4. 2006, č.j.
10 C 158/2005-105, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost strpět užívání bytu sestávajícího z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, v I. nadzemním podlaží domu č.p. 1200, v P. 8 – L., v ulici T. 5 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) žalobkyní na základě smlouvy o nájmu bytu, uzavřené mezi ní a J. F. dne 2. 4. 2003; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne
12. 10. 2006, č.j. 27 Co 444/2006-129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud – poté, co doplnil dokazování opětovným výslechem svědkyně
Ing. Z. D. a důkazy navržené žalobkyní v odvolacím řízení hodnotil jako nepřípustné (§213 odst. 5, §205a odst. 1 o.s.ř.) – vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že původním vlastníkem předmětného domu byl J. F. (otec žalobkyně), že na základě výsledku veřejné dražby konané dne 15. 7. 2003 se jeho vlastníkem stal žalovaný, že z potvrzení o nabytí vlastnictví vyplývá, že závady a nájemní práva na nemovitosti, které by bránily jejímu řádnému užívání, nebyly zjištěny, že původní vlastník uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou (dále též „Nájemní smlouva“), opatřenou datem 2. 4. 2003, že tato smlouva byla antidatována a byla uzavřena až v jarních měsících roku 2005, stejně jako obsahově totožná nájemní smlouva, opatřená datem 1. 3. 2003, kterou uzavřel ve stejném období s Ing. Z. D. ohledně jiného bytu v předmětném domě. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že Nájemní smlouva je pro rozpor se zákonem absolutně neplatným právním úkonem (§39 obč.zák.), neboť byla (obdobně jako smlouva s Ing. Z. D.) uzavřena J. F. v době, kdy vlastnické právo k předmětnému domu svědčilo již žalovanému. Žalobkyni na základě této smlouvy nemohlo platně vzniknout nájemní právo k bytu, a žaloba proto není důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle
§241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „řeší klíčovou právní otázku řízení“ (platnost Nájemní smlouvy) v příkrém rozporu s hmotným a procesním právem. Opakuje své námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně, vznesené již v rámci odvolacího řízení a zpochybňuje věrohodnost a pravdivost výpovědi svědkyně Ing. D. Odvolacímu soudu vytýká, že přes tyto výhrady potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a že jeho závěr o tom, že Nájemní smlouva je antidatovaná (a tudíž od počátku neplatná) nemá oporu v žádném přímém důkazu; jeho právní závěr je tudíž z pohledu provedeného dokazování neopodstatněný. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. října 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), není však přípustné.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí zejména s námitkami, jež obsahově naplňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
K tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadně nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005).
Pokud pak zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že Nájemní smlouva je pro rozpor se zákonem neplatná (§39 obč.zák.), činí tak prostřednictvím námitek, jež směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu