ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2336.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2336/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně Mgr. E. D., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. D., o zaplacení částky ve výši 56.038,50,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 163/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2009, č.j. 58 Co 485/2008 – 194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. srpna 2007, č.j. 18 C 163/2004-162, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci stejně jako ve svém předchozím rozsudku, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť žalobkyní vznesená otázka, zda lze po manželovi požadovat úhradu části nákladů na provoz nemovitosti patřící do společného jmění manželů a dále pak patřící do podílového spoluvlastnictví již rozvedených manželů (každý je vlastníkem ideální poloviny) za situace, kdy tato nemovitost představuje místo trvalého pobytu obou manželů, nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR je přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dána jen tehdy, „napadá-li dovolatel otázkou zásadního právního významu současně právní názor odvolacího soudu“ (viz např. rozhodnutí ze dne 21.3.2006, sp. zn. 22 Cdo 1637/2005, dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz). Odvolací soud však své rozhodnutí postavil na závěru, že žalobkyně neunesla v řízení důkazní břemeno, neboť neprokázala, že by žalovaný v předmětném období spotřebovával média ve stejném rozsahu jako ona. Ze znaleckého posudku navíc bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni za spotřebovaná media zaplatil tolik, kolik skutečně spotřeboval. V takovém případě nemůže mít zkoumání vznesené otázky dovolacím soudem zásadní právní význam pro věc samu, neboť se nemůže promítnout do poměrů účastníků ve věci, ve které bylo dovolání podáno (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2006 sp. zn. 29 Odo 538/2005, srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 1240). Dovolací soud z uvedeného důvodu její projednání nepřipustil.
K namítané vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. července 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu