ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2466.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2466/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce K. F., zastoupeného advokátkou, proti žalované S. b., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky ve výši 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 C 520/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2009, č. j. 19 Co 102/2009-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 8.853,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 125.000,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění podání uvedl, že prostřednictvím inzerce zjistil, že žalovaná nabízí k prodeji dům č. 19 na pozemku st. p.č. 128/1, a pozemky st.p.č. 128/1 a parc. č. 660, vše v kat. území Ch. u T. n. V. (dále jen „předmětné nemovitosti“). Dále zkontaktoval žalovanou a domluvil s ní prohlídku předmětných nemovitostí. Po skončení prohlídky projevil o předmětné nemovitosti zájem. Následně mu žalovaná předložila k podpisu listinu ze dne 13. 7. 2007 označenou jako „smlouva o zprostředkování“ týkající se předmětných nemovitostí. Žalobce uvedenou smlouvu podepsal a po té zaplatil žalované zálohu na kupní cenu ve výši 125.000,- Kč. Uvedená smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to do 31. 8. 2007, avšak v průběhu jejího trvání nedošlo k uzavření finální kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí z důvodu neprofesionálního chování žalované. Po skončení platnosti uvedené smlouvy k 31. 8. 2007 žalovaná vyúčtovala žalobci smluvní pokutu za nedodržení smluvních podmínek, které blíže nespecifikovala a rovněž odmítla žalobci vrátit jím zaplacenou zálohu na kupní cenu, ač o to byla žalobcem požádána.
Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že se žalobcem uzavřela dne 13. 7. 2007 smlouvu o zprostředkování na dobu určitou (do 31. 8. 2007) a přijala od něj zálohu ve výši 125.000,- Kč. Žalobce však se žalovanou nekomunikoval a zmařil tak jednání o uzavření kupní smlouvy k předmětným nemovitostem, za což mu žalovaná vyúčtovala smluvní pokutu. Zároveň uvedla, že žalobci je sice povinna vrátit zaplacenou zálohu, ale sníženou o finanční odměnu za srovnatelnou zprostředkovatelskou činnost v daném místě a čase.
Soud prvního stupně žalobci vyhověl a rozhodnutím ze dne 30. 10. 2008, č. j. 33 C 520/2007-80, žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 125.000,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že účastníci dne 13. 7. 2007 uzavřeli smíšenou smlouvu (dílem smlouvu o zprostředkování a dílem smlouvu příkazní) s platností do 31. 8. 2007. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalobce neporušil žádnou smluvní povinnost, k jejímuž nesplnění by se vázala smluvní pokuta a následně uzavřel, že zaplacená záloha představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud prvního stupně žalované rovněž odmítl přiznat právo na odměnu za zprostředkování jakož i náhradu nákladů, neboť odměna nebyla mezi smluvními stranami sjednána a žalovaná v řízení neprokázala, že by pro žalobce vykonávala činnost, ze které by jí požadované náklady vznikly.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2009, č. j. 19 Co 102/2009-113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že předmětná smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou dne 13. 7. 2007 je platnou příkazní smlouvou ve smyslu §724 obč. zák., jejímž pojmovým znakem úplatnost není. Shodně se soudem prvního stupně rovněž uvedl, že žalobce neporušil žádnou smluvní pokutou ošetřenou povinnost. Odvolací soud tudíž uzavřel, že žalobcem zaplacená záloha ve výši 125.000,- Kč představuje majetkový prospěch získaný na základě právního důvodu, který neuzavřením kupní smlouvy odpadl, a který je žalovaná povinna žalobci vrátit.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně uvedla, že:
od chvíle, kdy žalobci předložila návrh kupní smlouvy, žalobce zmařil uzavření finální kupní smlouvy k předmětným nemovitostem,
nárok na smluvní pokutu ji vznikl, neboť žalobce nesplnil povinnost součinnosti podle §520 obč. zák., tu byl povinen splnit bez ohledu na obsah smlouvy,
smluvní pokutu bylo možné podle smlouvy o zprostředkování započíst proti žalobcem zaplacené záloze na kupní cenu,
ujednání, že kupující hradí odměnu zprostředkovatele zápočtem odměny do celkové kupní ceny převáděných nemovitostí, není v rozporu s dobrými mravy; opačný závěr, který soudy v souzené věci zaujaly, je nesprávný a odporuje praxi realitních kanceláří.
Žalobce v podaném vyjádření k dovolání namítl, že dovolání není přípustné. Uvedl, že odmítnutí podpisu kupní smlouvy, jejíž text není smluvní straně známý, nelze smluvní pokutou sankcionovat. Obdobně nelze sankcionovat skutečnost, že žalobce kupní smlouvu neuzavřel v době jednoho týdne, jak požadovala žalovaná, neboť kontraktaci kupní smlouvy, v částce 1.250.000,- Kč, nejprve z opatrnosti konzultoval s právníkem. Důvodným žalobce neshledal ani dovolací důvod týkající se posouzení sjednané provize v rozporu s dobrými mravy, neboť posouzení uvedené otázky není s ohledem na předmět řízení podstatné. Žalobce konečně navrhl dovolání žalované odmítnout.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle §237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná uvádí následující otázky zásadního právního významu, které dle jejího názoru zakládají přípustnost podaného dovolání:
Lze smluvní pokutu nárokovat v případě porušení zákonné povinnosti součinnosti dle §520 obč. zák., aniž by smluvní strany výslovně ujednaly, že nárok na smluvní pokutu vzniká v případě jejího porušení?
Podle ustanovení §544 obč. zák. „sjednají-li si strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit.“ Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 29 Odo 10/2005, konstatoval, že „povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká hned tehdy, kdy jsou splněny dohodnuté předpoklady pro vznik práva na pokutu.“ Je tudíž věcí autonomie vůle smluvních stran ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu pro případ porušení smluvní nebo zákonné povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1687/2006 v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001). Za dané situace dovolací soud uzavřel, že položená otázka není otázkou zásadního právního významu, neboť je výslovně řešena ustanovením §544 obč. zák. a to tak, že porušení právní povinnosti s důsledkem vzniku práva na smluvní pokutu musí být ujednáno. Z předeslaného dále vyplývá, že smluvní pokutou zajištěná povinnost musí být smluvními stranami dostatečně vymezena. V souzené věci však nebyla smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti součinnosti podle §520 obč. zák. sjednána, což dovolatelka sama v podaném dovolání uvedla. Odvolací soud tudíž v souzené věci postupoval v souladu s hmotným právem, když žalované nárok na smluvní pokutu nepřiznal. Dovolací soud z uvedených důvodů projednání shora položené otázky nepřipustil.
Je neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, podle kterého bude realitní kanceláři při zprostředkování prodeje nemovitosti hradit odměnu kupující a nikoliv prodávající?
V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1637/2005), je přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána jen tehdy, „napadá-li dovolatel otázkou zásadního právního významu současně právní názor odvolacího soudu“. Odvolací soud však své rozhodnutí na závěru, že sjednání odměny zprostředkovatele na vrub kupujícího je v rozporu s dobrými mravy, nepostavil. V souzené věci totiž odvolací soud uzavřel, že žalobce se žalovanou uzavřeli příkazní smlouvu ve smyslu §724 obč. zák., jejímž zákonným znakem úplatnost (odměna příkazníka) není. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že žalovaný v řízení nárok na odměnu řádně neuplatnil, což žalovaná v podaném dovolání nerozporovala. Za dané situace tudíž zkoumání otázky týkající se posouzení, zda sjednání odměny ve zprostředkovatelské smlouvě dle §778 a násl. obč. zák. tak, že ji hradí kupující, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže mít zásadní právní význam pro věc samu, neboť se nemůže promítnout do poměrů účastníků ve věci, ve které bylo dovolání podáno (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 538/2005, srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 1240). Dovolací soud z uvedeného důvodu projednání položené otázky nepřipustil.
Protože žádná ze vznesených dovolacích námitek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 7.140,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 3, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) vše zvýšeno o DPH ve výši 19 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu