ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3780.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3780/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E.U., zastoupené JUDr. V. H., CSc., advokátem, proti žalovanému Ing. E. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Pekárny S., spol. s r. o., zastoupenému JUDr. E. Ch., advokátkou, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 31/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. května 2007, č. j. 3 Cmo 62/2006-219, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. května 2007, č. j. 3 Cmo 62/2006-219, potvrdil rozsudek ze dne 13. prosince 2005, č. j. 55 Cm 31/2003-207, jímž Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Pekárny S., spol. s r. o. (dále jen „úpadkyně“) ve výroku rozhodnutí specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“).
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v projednávané věci byly splněny všechny předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dálen jen „ZKV“) [viz rozhodnutí uveřejněná pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Přitom akcentoval, že kupní smlouva ze dne 23. května 2000, kterou úpadkyně převedla sporné nemovitosti na společnost M., s. r. o. (dále jen „společnost“), jež následně (mimo jiné) sporné nemovitosti smlouvou ze dne 15. srpna 2002 převedla na žalobkyni, není neplatná, a to ze žádného z důvodů předvídaných ustanovením §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), když svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu, neobchází jej a ani se nepříčí dobrým mravům. Námitku žalovaného, podle níž byly sporné nemovitosti na společnost převedeny za nápadně nevýhodných podmínek, shledal - pro účely řešení otázky (ne)platnosti kupní smlouvy - s poukazem na ustanovení §15 odst. 1 písm. c) a §16 ZKV nevýznamnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel setrvává na názoru, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Popisuje okolnosti převodu sporných nemovitostí včetně následných úkonů, zdůrazňuje, že „od počátku“ bylo úmyslem smluvních stran poškodit věřitele. Právní posouzení věci odvolacím soudem shledává rozporným se závěry formulovanými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 1998, sp. zn. 31 Cdo 542/98 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 34/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), sp. zn. 21 Cdo 1811/2000 (jde o rozhodnutí ze dne 26. dubna 2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 134) a ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 2886/2006.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněný závěr ohledně (ne)platnosti kupní smlouvy postrádá potřebný judikaturní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu ani rozporným s hmotným právem (ustanovením §39 obč. zák.), ani s výše zmíněnými rozhodnutími dovolacího soudu, když - v obecné rovině - odpovídá závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů ani v návaznosti na obsah spisu nelze dovodit úmysl stran kupní smlouvy zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu