ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1061.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1061/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 o dovolání obviněného S. G., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 3 To 183/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 283/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 1 T 283/2008, byl obviněný S. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1 výroku rozsudku), trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty dle §249b tr. zák. (bod 4), dalším trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 6) a konečně trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod 7).
Za tyto trestné činy a dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., dva trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 3 T 198/2008, a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 3 T 160/2008, byl podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti a sice zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
Podle §37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. pod bodem 4 výroku rozsudku s tím, že trest uložený rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 99 T 79/2008, je dostatečný. Rozsudkem bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Stejným rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 3 To 183/2009, podle §258 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek okresního soudu v odsuzující části. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl znovu tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1 výroku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem 2 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3 trestnými činy krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod bodem 4 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a pod bodem 5 trestnými činy vydírání podle ust. §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle zjištění krajského soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud zde reprodukuje jen skutková zjištění ohledně skutků pod body 4 a 5 výroku, když body 1 a 3 dovoláním napadeny nebyly)
4) dne 5. 10. 2008 v přesně nezjištěné době kolem 12.00 hod. v R. J., okres B., na ul. před rodinným domem č., již s počátečním úmyslem nezaplatit kupní cenu za motorové vozidlo podvodně vylákal od B. Č. ve výroku o vině specifikovaný osobní automobil v obecné ceně 31.000,- Kč s příslibem zaplacení kupní ceny ve výši 30.000,- Kč, přičemž na koupi tohoto vozidla jako kupující s B. Č. jako prodávajícím uzavřel téhož dne kupní smlouvu, kterou prodávajícímu v písemné podobě předložil, ovšem přestože je v této písemné smlouvě uvedeno, že kupní cenu ve výši 30.000,- Kč předal při podpisu smlouvy, částku 30.000,- Kč prodávajícímu ve skutečnosti nepředal, ale slíbil mu, že peníze přiveze do dvou hodin, a s vozidlem odjel, přičemž peníze ani do současné doby prodávajícímu nepředal a vozidlo nevrátil, čímž B. Č. způsobil škodu ve výši 31.000,- Kč.
5) dne 10. 10. 2008 v době od 11.45 hod. do 12.00 hod. v B. na n. R. u veřejného parkoviště pro motorová vozidla fyzicky napadl B. Č., a to tak, že poté, co B. Č. odebral klíče od vozidla z osobního motorového vozidla uvedeného pod bodem 4) výroku o vině, uchopil do své pravé ruky montážní páku a se slovy „Vrať ty klíče, nebo ti železem vymlátím zuby“, šel poté s montážní pákou proti B. Č., který před ním ustupoval, pokusil se jej udeřit montážní pákou do hlavy, což se mu nepodařilo, protože B. Č. zachytil montážní páku oběma rukama, v té chvíli kopl B. Č. do rozkroku, načež jakmile B. Č. montážní páku pustil, udeřil jej touto pákou do předloktí pravé horní končetiny, kterou si B. Č. kryl hlavu, čímž způsobil B. Č. zranění spočívající ve zlomenině pravé loketní kosti s kožní oděrkou a citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu od 10. 10. 2008 do 14. 11. 2008.
Za tyto trestné činy a další sbíhající trestné činy specifikované ve výroku rozsudku byly obviněnému uloženy následující tresty:
1) podle §250 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou dle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků,
2) podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. další souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl dle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
Rozsudkem bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody. Jeho odvolání bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřující proti výroku o vině i trestu.
Ve vztahu k výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 4 výroku) dovolatel soudům vytýká, že hodnotily jako věrohodné výpovědi poškozeného B. Č., jeho matky S. Č. a svědka V. J. Výpovědi posléze jmenovaných sám hodnotí jako zprostředkované a tudíž nedávající jistotu ohledně vyplacení či nevyplacení kupní ceny. Výpověď poškozeného pak považuje za rozpornou s jeho chováním po spáchání trestného činu. Dovolatel uzavírá, že i nadále přetrvávají pochybnosti ohledně okolností provázejících uzavření kupní smlouvy a následně tedy i pochybnosti ohledně vlastnictví k vozidlu. Z toho dovozuje, že měl být v tomto bodě podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Tyto pochybnosti mají podle dovolatele zásadní vliv i na posouzení skutku pod bodem 5 výroku o vině. Pokud by totiž byl vlastníkem automobilu, nelze jeho jednání, kdy bránil B. Č., aby mu odcizil klíče od vozidla, kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když jen bránil svůj majetek, byť možná ne zcela přiměřeným způsobem.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby byl napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen a on byl ve vztahu ke dvěma shora uvedeným skutkům zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
V úvodu svého vyjádření konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu proto nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Podle nejvyšší státní zástupkyně však obviněný ve vztahu k výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. nevznáší jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzeného trestného činu, popř. nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Prosazuje pouze vlastní verzi hodnocení důkazů a na podkladě této polemiky odmítá tu část skutkových zjištění soudů, podle které částku 30.000,- Kč poškozenému ve skutečnosti nepředal a ani to neměl v úmyslu. Takovéto námitky ovšem podle jejího mínění směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. O vyloženě skutkovém charakteru uplatněných námitek svědčí i požadavek dovolatele, aby byl pro tento skutek zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
Ze skutkových námitek uplatněných proti výroku pod bodem 4) rozsudku vycházejí i námitky směřující proti výroku pod bodem 5) rozsudku, podle kterých obviněný zjištěným jednáním pouze bránil svůj majetek. Jde podle názoru nejvyšší státní zástupkyně opět o námitky primárně skutkové, deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídající. Přitom i ve vztahu k tomuto skutku se dovolatel domáhá zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. K tomu pak nejvyšší státní zástupkyně pro úplnost uvádí, že o trestný čin vydírání podle §235 tr. zák. se jedná i v případě, kdy pachatel jiného násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí nutí k vydání věci patřící pachateli, když právě takovou věcí podle verze obviněného byly klíče od předmětného motorového vozidla.
Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podáné z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným S. G. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak to výstižně ve svém písemném vyjádření vyzdvihla již nejvyšší státní zástupkyně, lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný však své námitky nesměřoval proti právnímu posouzení zjištěných skutků, nýbrž primárně proti skutkovým zjištěním, k nimž soudy dospěly hodnotícím postupem v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř. Prosazoval svůj vlastní náhled na věrohodnost některých výpovědí a na jeho podkladě i odlišnou verzi skutkového děje, která by vyústila v jiné právní posouzení takového jednání. Námitkami tohoto typu však deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř.) nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud přitom bral v úvahu i judikaturu Ústavního soudu, podle níž výklad uvedeného dovolacího důvodu nelze provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku docházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, které mají zaručit „fair trial“ (viz např. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího žádné pochybení ze strany soudů, v této věci rozhodujících, nezjistil.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které soudy z provedených důkazů postupem dle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily (blíže viz str. 12 odůvodnění rozsudku okresního soudu) shledává logické a přesvědčivé. Skutková zjištění ohledně podvodného jednání k tíži poškozeného B. Č. pak mají logickou návaznost ve vztahu k násilnému jednání obviněného vůči témuž poškozenému (body 6 a 7 rozsudku okresního soudu).
Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného S. G. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr