ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1181.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1181/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2009 o dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 9 To 98/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 4 T 55/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 4 T 55/2007, byl obviněný R. Š. uznán vinným pod bodem I - 1 trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., pod bodem I – 2 pak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Těch se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud zde reprodukuje jen skutková zjištění ohledně skutku pod bodem I - 1 výroku, neboť jen ten byl napaden dovoláním):
I.) 1) „V P. dne 22. 10. 2006 v době kolem 02:25 hodin jel jako řidič osobního automobilu značky Renault Megane, majitelky M. M., v protisměru po vozovce P. t. ve směru od s. P. ke K. ulici, v prostoru před domem č. nezvládl řízení a narazil do zde zaparkovaného osobního automobilu značky Ford Explorer mezinárodní poznávací značky poškozeného M. C., kdy v důsledku střetu tento automobil narazil do vedle stojícího osobního automobilu značky Mercedes Benz C220, poškozené H. A., a tento automobil narazil do vedle stojícího automobilu značky Fiat Brava, poškozeného P. R., čímž způsobil zranění svému spolujezdci poškozenému M. N., spočívající ve zhmoždění hlavy a tříštivé zlomenině pravé kyčle a jamky kyčelní, v důsledku těchto zranění byl poškozený N. omezen v obvyklém způsobu života na dobu přesahující 6 týdnů, když obžalovaný vozidlo řídil přesto, že není držitelem oprávnění k řízení motorového vozidla žádné z příslušných skupin či podskupin podle §81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a přesto, že rozhodnutím M. m. P., které nabylo právní moci dne 7. 6. 2005, mu byl uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců.“
Za tyto trestné činy byl podle §224 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti a sice zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
Rozsudkem bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Stejným rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pod bodem II - 1 výroku pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dále pro skutek pod bodem II - 2, kterým měl spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch do zprošťující části výroku státní zástupce. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 9 To 98/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I - 2, ve výroku o trestu a dále ve zprošťující části výroku pod bodem II - 1.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl znovu tak, že obviněného odsoudil za jednání pod bodem I - 1 napadeného rozsudku a dále za jednání, kterým byl pravomocně uznán vinným napadeným rozsudkem pod bodem I - 2 ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 9 To 360/2008, podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen podle §49 odst. l tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně pak podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc okresnímu soudu ohledně skutku pod bodem II) - 1 napadeného rozsudku, aby v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodnul.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřující proti výroku o vině pod bodem 1. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů, podle nichž existuje ucelený řetězec nepřímých důkazů, který by jej usvědčoval z jednání popsaného pod bodem I - 1 rozsudku nalézacího soudu. Konstatuje, že poškozený N. v řízení před soudem nepotvrdil své vyjádření z přípravného řízení, které je před soudem procesně nepoužitelné, kdy obviněného označil za řidiče vozu Renault. Podle dovolatele jeho vina pod bodem I - 1 rozsudku okresního soudu nebyla v řízení prokázána beze všech pochybností. Obviněný má za to, že skutkový stav nenaplňuje zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným.
V petitu svého dovolání navrhl, aby byl napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen a Nejvyšší soud přikázal krajskému soudu nové projednání a rozhodnutí věci s tím, že se nejedná o trestné činy spáchané obviněným, anebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl a obviněného zprostil obžaloby pro skutek popsaný pod bodem I - 1 rozsudku nalézacího soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
V úvodu svého vyjádření konstatuje, že na podkladě dovolacího důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného jiného, nemohou být napadána údajně nesprávná skutková zjištění.
Nejvyšší státní zástupkyně nespatřuje žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a z nich vyvozenými právními závěry. Podle ní soudy dospěly ze skutkových zjištění k logickému závěru, že žádný jiný pachatel než obviněný nepřichází v dané věci v úvahu, a odkazuje v tomto směru na odůvodnění odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu.
Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným R. Š. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání vymezených v ust. §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Dovolatel však své námitky nesměřoval proti právnímu posouzení zjištěných skutků, nýbrž proti skutkovým zjištěním, pokud namítal, že skutek pod bodem I - 1 rozsudku nalézacího soudu nespáchal, neboť nebyl osobou, která řídila automobil v době nehody. V dovolání prosazoval svůj vlastní náhled na význam jednotlivých důkazů a jejich hodnocení, které by podle jeho názoru mělo vyústit v jiné skutkové závěry, než k nimž v této věci dospěly soudy. Teprve od jím prosazované verze skutkového děje odvozoval i jeho odlišné právní posouzení. Námitkami tohoto typu však deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř.) nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud přitom bral v úvahu i tu část judikatury Ústavního soudu, podle níž výklad uvedeného dovolacího důvodu nelze provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku docházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, které mají zaručit „fair trial“ (viz např. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího žádné pochybení ze strany soudů, v této věci rozhodujících, nezjistil.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které učinily oba soudy, shledává logické a přesvědčivé. Skutková zjištění ohledně osoby řidiče Renaultu Megane jako viníka dopravní nehody nalézací soud logicky odůvodnil na str. 6 a 7 rozsudku. Předmětný automobil patřil přítelkyni obviněného, přičemž bylo vyloučeno, že ta by byla řidičkou v době nehody, ačkoli se to snažila po nehodě předstírat stejně tak bylo dokazováním vyvráceno, že by řidičem byl poškozený N. Rovněž popis osoby řidiče, který z místa nehody ujel před příjezdem policie, odpovídá popisu osoby obviněného, jenž učinili svědci. Nejvyšší soud se proto ztotožnil se závěry soudů, že důkazy provedené v této trestní věci tvoří ucelený řetězec dovolující spolehlivý a jednoznačný závěr o vině obviněného R. Š.
Nejvyšší soud současně konstatoval, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného R. Š. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a jako takové je musel odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr