ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1193.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1193/2009
U s n e se s n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2009 o dovolání obviněného Š. R., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 4 To 20/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 182/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 5 T 182/2008, byl obviněný Š. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
dne 16. 5. 2007 ve Ž. Ch., okres P., převzal od E. V., v úmyslu získat peníze pro svoji potřebu, částku 2.000.000,-- SK s příslibem, že tyto peníze E. V. vrátí do sedmi dnů, přičemž o převzetí této finanční částky nesepsal žádné potvrzení přes opakované žádosti E. V. a posléze ani potvrzení vyhotovené E. V. za daným účelem nepodepsal a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že částku 2.000.000,-- SK E. V. nebude moci vrátit ve lhůtě tak, jak se jí ústně zavázal, a to vzhledem ke svým finančním poměrům a majetkovým možnostem a E. V. předmětné peníze do současné doby nevrátil, čímž jmenované způsobil škodu nejméně 1.676.660,-- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozené E. V., na náhradě škody 1.676.660,-- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 4 To 20/2009, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Š. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný tvrdí, že soudem prvního stupně nebylo spolehlivě a jednoznačně prokázáno, zda a jak se věc skutečně stala, a rozhodnutí je založeno pouze na výpovědi poškozené a její kamarádky. Namítá neúplnost skutkových zjištění a nesprávnost zhodnocení skutkového stavu věci.
Uvádí dále, že odvolací soud pochybil, pokud převzal stanovisko soudu nalézacího a prohlásil skutková zjištění za úplná a správná.
Závěrem svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný prostřednictvím dovolání namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení skutkového stavu věci provedené nalézacím soudem. Nejvyšší státní zástupkyně konstatuje, že tyto námitky nemohou zakládat důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný z dovolacích důvodů zakotvených v ust. §265b tr. ř.
V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného zamítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným Š. R. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku nevznesl. Vyjádřil v něm pouze svůj nesouhlas s hodnocením provedených důkazů soudy, jejichž výsledná skutková zjištění považuje za nesprávná. Těmito skutkovými námitkami však deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř. nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Dovolací soud přitom bral v úvahu i judikaturu Ústavního soudu, podle níž výklad uvedeného dovolacího důvodu nelze provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku docházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, které mají zaručit „fair trial“ (viz např. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího žádné pochybení ze strany soudů, v této věci rozhodujících, nezjistil.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů první a druhé instance na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které učinily oba soudy, shledává logické a přesvědčivé. Obviněný své dovolání opřel o prakticky shodné skutkové námitky jako to učinil v řízení odvolacím. Nejvyšší soud v tomto ohledu proto zcela odkazuje na argumenty obsažené v odůvodnění rozsudku okresního soudu na str. 4-5, jakož i v usnesení krajského soudu na str. 3-4. Nalézacím soudem byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, ze kterého logicky vyplynul závěr o vině obviněného žalovaným skutkem, přičemž jím uplatněná obhajoba byla jednoznačně vyvrácena. Okresní soud řádně odůvodnil, proč uvěřil výpovědím svědkyň V. a V., které považoval za věrohodné, na rozdíl od výpovědi obviněného.
Nejvyšší soud přitom shledal, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného Š. R. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr