ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1354.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1354/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. listopadu 2009 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 61 To 132/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 49/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 51 T 49/2008, byl obviněný nstržm. J. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
dne 24. 11. 2007 kolem 14.45 hod., v rámci výkonu služby dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu ve služebním obvodu Obvodního ředitelství Policie ČR P., kterou vykonával spolu s dalším policistou, svědkem D. O., se služebním motorovým vozidlem v P., ul. P., na úrovni čerpadla pohonných hmot A. ve směru do L., zastavil osobní motorové vozidlo Volkswagen Touran, řízené Ing. A. T., které za dopravní přestupek - telefonování za jízdy uložil pokutu ve výši 500,- Kč, kterou zaplatila na místě v hotovosti, ale nevystavil pokutové bloky a nezaslal příslušnému úřadu oznámení o uložení blokové pokuty za tento přestupek zařazený do bodového systému a finanční prostředky použil pro svoji potřebu, čímž porušil základní povinnosti příslušníka a služební kázeň, stanovené v §45 odst. 1 písm. a) a §46 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, a dále závazný pokyn policejního prezidenta ze dne 14.7.2004, kterým se upravuje postup příslušníků a zaměstnanců Policie ČR při manipulaci s bloky k ukládání pokut a bloky na pokutu na místě nezaplacenou.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §158 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání desíti měsíců, podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby u státní nebo městské policie na dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 61 To 132/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný je toho názoru, že soud prvního stupně se uspokojivě nevypořádal s ust. §5 a 6 tr. ř. (obviněný má zřejmě na mysli ust. §2 odst. 5 a 6 tr. ř.) a to, že nebyly spolehlivě a dostatečně zhodnoceny důkazní prostředky. Uvádí, že došlo k opominutí zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Podle dovolatele se jeho výpověď objektivně nijak neliší od výpovědi svědkyně T. Soudy se podle jeho přesvědčení nevypořádaly s rozpory ve výpovědích této svědkyně, s její nejistotou při konfrontaci, ani faktem, že nebyly zajištěny bankovky, které měly souviset s údajnou trestnou činností.
Obvinění proti němu považuje dovolatel za vykonstruované a založené pouze na přesvědčení příslušníků inspekce Ministerstva vnitra, že byl členem organizované korupční skupiny policistů, kterou se nepodařilo zcela odhalit. Jednání příslušníků inspekce Ministerstva vnitra nebylo podle něj nestranné a objektivní, když na svědkyni T. byl z jejich strany činěn nátlak, to vše ve snaze úspěšně završit organizačně, finančně i personálně náročnou akci, která probíhala pod velkým tlakem médií.
Odvolacímu soudu pak dovolatel vytýká, že jeho odvolání projednal toliko formálně, když je bez dostatečného prostudování spisového materiálu zamítl.
V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně podal obviněný návrh, aby Nejvyšší soud odložil výkon uloženého trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že argumenty obviněného zcela míjí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i ostatní dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b tr. ř. Dále uvádí, že podle jejího názoru extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění) v posuzované věci nenastal.
Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného zamítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. s tím, že v důsledku toho není namístě, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným J. H. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v dovolání vyjadřuje pouze svůj nesouhlas se způsobem, jakým soudy podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily provedené důkazy. Sám má za to, že měly být hodnoceny jinak, přičemž prosazuje vlastní pohled na jejich hodnocení, který by vyústil v odlišné, a pro něj příznivější, skutkové závěry. Jde však o námitky ryze skutkové, které zcela míjejí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i ostatní dovolací důvody taxativně vypočtené v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Neobsahují totiž žádný poukaz na nesprávné právní posouzení zjištěného skutku, jak to předpokládá řádné uplatnění obviněným deklarovaného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací soud přitom bral v úvahu i judikaturu Ústavního soudu, podle níž výklad uvedeného dovolacího důvodu nelze provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku docházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, které mají zaručit „fair trial“ (viz např. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu, přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, žádné procesní pochybení ze strany soudů v této věci rozhodujících, nezjistil. Je pravdou, že usnesení městského soudu je poněkud stručné, nicméně výstižné a nesvědčí o tom, že by se odvolací soud neseznámil se spisovým materiálem nebo se dostatečně nevěnoval všem odvolacím námitkám obviněného. Pokud obviněný hovoří o vykonstruovaném procesu, lze mu oponovat, že o jeho vině rozhodovaly nestranné soudy, které jsou nezávislé na moci výkonné, tzn. i na Ministerstvu vnitra.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením na straně druhé, když právní závěry soudů z jejich skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které učinily oba soudy, shledává logické a přesvědčivé. Obviněný byl usvědčen listinným důkazem, především dílem A pokutových bloků, které měl u sebe, ve kterém není svědkyně T. vedena jako přestupce, přestože ta opakovaně uvedla, že obviněným pokutována byla. O věrohodnosti této svědkyně nevyvstaly žádné pochybnosti, neměla žádný logický motiv obviněnému přitěžovat nepravdivou výpovědí, přičemž vyloučila nějaký nátlak ze strany příslušníku inspekce Ministerstva vnitra, o nichž ve své výpovědi uvedla, že se k ní chovali korektně.
Nejvyšší soud uvádí, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného J. H. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vzhledem k odmítnutí dovolání neshledal předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro odložení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr