ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.611.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 611/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 To 303/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 97/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2008, č. j. 89 T 97/2008-102, byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 17. dubna 2008 v době kolem 15:00 hod. v B. na O. a na benzínové čerpací stanici S. na O. řídil motocykl zn. BMW, stříbrno-žluto-černé barvy, přestože přinejmenším od 27. února 2008 si byl vědom toho, že s ohledem na písemnou výzvu Magistrátu města B., sp. zn. ODSČ 57/B 2007, ze dne 12. 4. 2007, dle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče pozbyl řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel včetně motocyklů“. Za to byl podle §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sedmdesáti pěti hodin a podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třinácti měsíců.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch do výroku o trestu státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2008 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání státního zástupce zrušil ve výroku o trestu obecně prospěšných prací. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. zák. pak obviněného podle §180d tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Odvolání obviněného výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 29. 10. 2008 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a současně i proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel setrval na své dosavadní obhajobě, podle které v inkriminovanou dobu žádný motocykl neřídil. Soudům vytkl, že k závěru o jeho vině dospěly pouze na základě zjevně nelogické, vnitřně si odporující, částečně smyšlené a především osamoceně stojící výpovědi svědka L. B., která byla podle dovolatele vyvrácena výpověďmi tří věrohodných a bezúhonných svědků M. Š., J. D. a M. S. Těm však soud prvního stupně neuvěřil a výpověď svědka B. zcela nekriticky považoval za věrohodnou de facto jen s poukazem na jeho příslušnost k Policii České republiky. Bezdůvodně jí tedy přisoudil mnohem větší váhu než ostatním ve věci provedeným důkazům. Při absenci objektivního důkazu - kamerového záznamu z benzinové čerpací stanice z rozhodné doby, který mohl prokázat nevinu dovolatele a který nebyl zajištěn (či spíše byl záměrně zmařen) pouze vinou policie, si tak soud počínal zjevně v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Jeho rozhodnutí je tak podle názoru dovolatele zatíženo vadou, kterou odvolací soud neodstranil, spočívající v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na stráně druhé ve smyslu aktuální judikatury Ústavního soudu, který odůvodňuje přezkum a případný zásah do ustáleného skutkového stavu v řízení o dovolání.
Dovolatel dále zdůraznil, že přede dnem 17. 4. 2008 především platně nepozbyl řidičského oprávnění, a proto i kdyby skutečně motocykl v rozhodný den řídil, jak se podává ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, nemohl svým jednáním naplnit zákonné znaky trestného činu podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným. V uvedené souvislosti poukázal na to, že proti oznámení Magistrátu města B. o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče podal prostřednictvím svého zmocněnce dne 5. 2. 2008 námitky. Tím ze zákona došlo k přerušení běhu lhůt uvedených v §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a v době spáchání nyní projednávaného skutku tak účinky záznamu o dosažení celkového počtu 12 bodů nenastaly. Tato skutečnost vyšla podle dovolatele najevo teprve dne 19. 1. 2009 při hlavním líčení konaném Městským soudem v Brně v jiné jeho trestní věci (sp. zn. 99 T 20/2008), kde byl projednáván skutek ze dne 27. 2. 2008, v němž obžaloba spatřovala rovněž trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Soud ji v dané věci zjistil ze spisu Magistrátu města B., odboru dopravněsprávních činností, vedeného k jeho osobě.
V další části dovolání pak obviněný vznesl výhrady i proti nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který mu po zrušení trestu obecně prospěšných prací z rozsudku soudu prvního stupně z podnětu řádného opravného prostředku státního zástupce uložil soud odvolací s tím, že se jedná o recidivu trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení. Dovolatel současně na základě vlastního rozboru správnosti (resp. nesprávnosti) svých předcházejících odsouzení namítl, že mu byly dřívějšími rozsudky v jiných trestních věcech nesprávně uloženy dva samostatné tresty namísto trestu souhrnného. Vzhledem k existenci této vady vyslovil dovolatel přesvědčení, že ministr spravedlnosti v jeho prospěch podá stížnost pro porušení zákona, předmětné rozsudky budou následně zrušeny a v důsledku toho pak odpadnou i důvody, pro které odvolací soud v nyní projednávané věci rozhodl, jak je uvedeno výše, tzn. že uložil trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř., §265l odst. 1 tr. ř. a §265m odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 To 303/2008, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“. Zároveň požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozsudku, a to do doby rozhodnutí o podaném dovolání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). K otázce námitek, které dovolatel podal proti oznámení Magistrátu města B. o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, uvedla, že z odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je zřejmé, že jde o důkaz soudům v době jejich rozhodování neznámý, neboť dovolatel při dokazování před soudem prvního stupně ani v rámci odvolacích námitek nezpochybňoval výrok o vině tím, že mu řidičské oprávnění nebylo platně blokováno, resp. že se s ohledem na uplatněné námitky mohl domnívat, že k účinkům odnětí jeho řidičského oprávnění nedošlo. Prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. se pak ovšem nemůže domáhat zrušení pravomocného soudního rozhodnutí za účelem provedení důkazů soudům v době jejich rozhodování neznámých, jak předpokládá, za splnění dalších podmínek, ustanovení o obnově řízení podle §278 a násl. tr. ř.
Žádný z důvodů dovolání pak podle názoru státní zástupkyně nenaplňují ani námitky dovolatele vůči výroku o trestu, založené na předpokladu budoucího zrušení výroků o trestech z rozsudků soudů vynesených v jiných (předcházejících) trestních věcech, a ani námitky, podle nichž soud prvního stupně rozhodl o vině dovolatele na základě nesprávného hodnocení provedených důkazů. Posledně uvedené námitky se totiž týkají primárně procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně je navíc podle státní zástupkyně zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily. Mezi skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením a právním posouzením přitom není dán extrémní nesoulad. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila státní zástupkyně i pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněný Ing. P. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam, pokud směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl obviněnému v návaznosti na výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně uložen trest, a rovněž podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť týmž rozhodnutím byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude tedy především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, ost. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky dovolatele vůči rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a vůči způsobu, jakým oba soudy hodnotily jednotlivé důkazy, zejména podle jeho tvrzení nevěrohodnou, nepravdivou či dokonce cíleně lživou svědeckou výpověď svědka (policisty) L. B. na straně jedné, a výpovědi ostatních ve věci slyšených svědků na straně druhé. S primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci a při zdůrazňování vlastní verze skutkového děje, podle níž motocykl inkriminovaného dne neřídil, pak dovolatel spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., ačkoliv se ve skutečnosti stíhaného skutku nedopustil. To znamená, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Nejvyšší soud si je vědom, že v aktuální judikatuře Ústavního soudu (viz např. nálezy ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) bylo opakovaně zdůrazněno, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. (zejména dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) jsou v dovolacím řízení vykládány Nejvyšším soudem příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů a ve svém rozhodnutí je v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a odůvodnil. Zároveň nelze souhlasit s dovolatelem ani v tom směru, že závěr o věrohodnosti výpovědi svědka L. B. dovodil pouze z faktu, že se jedná o policistu. Jak je patrno z odůvodnění rozsudku na str. 4., soud podrobněji vysvětlil jak důvody, proč uvěřil výše jmenovanému, tak i důvody, pro které nepovažoval za věrohodné výpovědi ostatních svědků vypovídajících ve prospěch obviněného. Odvolací soud na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně navázal a i on v souladu se zákonnými požadavky na odůvodnění rozhodnutí svůj postup náležitě vysvětlil (viz str. 3 napadeného rozsudku).
Na tomto místě je k námitkám dovolatele třeba poznamenat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a zejména pak rozsudek soudu prvního stupně, splňují.
Zvolený ale ani žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. obviněný nenaplnil ani námitkami vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody odvolacím soudem. V daném směru totiž zjevně nepřípustně argumentuje vadami výroků o trestech z pravomocných rozsudků soudů vydaných dříve v jiných jeho trestních věcech, které Nejvyšší soud nemůže v rámci řízení o tomto dovolání nijak přezkoumávat, přičemž na tomto základě dále namítá nepřiměřenost trestu a jeho uložení v rozporu s ustanoveními §23 tr. zák. o účelu trestu. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.) lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. V daném případě byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody (v trvání šesti měsíců) v rámci zákonné sazby, která v případě trestného činu podle §180d tr. činí až jeden rok, což znamená, že jeho námitky by nebylo možno považovat za relevantní ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze výrok o trestu napadnout pouze za předpokladu, dojde-li tehdy v projednávané věci k vadnému užití hmotného práva, např. při posouzení právní otázky, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Takové hmotně právní pochybení však obviněný dovoláním napadenému rozhodnutí nevytýkal.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným uplatněn právně relevantně toliko námitkou, že stíhaným skutkem nemohl spáchat trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., protože proti oznámení Magistrátu města B. o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení podal dne 5. 2. 2008 prostřednictvím svého zmocněnce námitky podle 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, jež mají až do příslušného rozhodnutí správního orgánu odkladný účinek (§123f odst. 4 cit. zák.). Dovolatel tedy soudům vytknul, že se nezabývaly zjišťováním toho, zda případně využil výše uvedeného práva, ačkoliv šlo o okolnost nepochybně významnou pro rozhodnutí. Na tom pak založil své tvrzení, že v době spáchání činu odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel de facto nepozbyl.
Protože uvedená skutečnost má zásadní význam pro posouzení otázky, zda dovolatel naplnil svým jednáním skutkovou podstatu zmíněného trestného činu jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní, provedl Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání potřebné šetření za podmínek §265o odst. 2 tr. ř., v jehož rámci si vyžádal kopie příslušných listin ze spisového materiálu vedeného Magistrátem města B., odborem dopravněsprávních činností, k osobě dovolatele jako řidiči. Z nich vyplývá, že dovolatel výše zmiňované námitky skutečně dne 5. 2. 2008 podal, nicméně tyto vzal prostřednictvím svého zmocněnce podáním ze dne 13. 3. 2008 zpět. Proto bylo rozhodnutím ze dne 19. 3. 2008, č. j. ODSČ-57/B-07, podle §66 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, řízení o námitkách zastaveno. Usnesení o zastavení řízení, které bylo řádně doručeno dne 25. 3. 2008, nabylo právní moci dne 10. 4. 2008, tedy před spácháním inkriminovaného skutku (17. 4. 2008). Z Testu přezkoušení v bodovém systému č. 2008-04-000730-00745Z-04881 lze zároveň zjistit, že dovolatel právě dne 17. 4. 2008 absolvoval zkoušku z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy. Výše uvedený správní orgán následně dne 19. 5. 2008 vydal pod č. j. MMB/00 98049 Rozhodnutí ve věci vrácení řidičského oprávnění, kdy žádosti dovolatele o vrácení řidičského průkazu vzhledem k úspěšnému vykonání zkoušky vyhověl.
Lze tedy uzavřít, že námitky uplatněné v dovolání v žádném směru nezpochybňují věcnou správnost napadeného rozhodnutí ani jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně. Ani Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že - jak správně dovodily oba soudy - dovolatel jednal se znalostí všech rozhodných skutečností, jinými slovy, že motocykl dne 17. 4. 2008 řídil s vědomím toho, že řidičského oprávnění předtím pozbyl z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a že jeho vrácení se bude muset teprve domáhat zákonem stanovenou cestou. Byl proto právem uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Vzhledem k důvodům jednotlivě rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. P. K. bylo podáno dílem z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části mu pak nebylo možno přiznat žádné opodstatnění. Proto rozhodl tak, že se podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
V dovolacím řízení nebyly současně shledány důvody, aby z podnětu podání obviněného bylo postupováno podle §265o odst. 1 tr. ř. Návrh na odklad či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, o kterém je zapotřebí rozhodnout samostatným výrokem, může za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. dovolacímu soudu podat výlučně předseda senátu soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler