ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.821.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 821/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 o dovolání podaném obviněným Ing. M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2009, č. j. 7 To 356/2008-164, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 57/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 10. 2008, č. j. 4 T 57/2007-143, byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 10. 8. 2007 v době kolem 07:20 hodin ve F.-M. na ul. H., před v této době rekonstruovanými tzv. kupeckými domy, v době, kdy M. B., strážník M. p. F.-M., projednával přestupek na úseku dopravy s přestupcem L. N., bezdůvodně zasahoval do jednání o přestupku, vyzýval přestupce, aby případnou pokutu za přestupek nehradil, a když strážník M. B. od projednání přestupku neustoupil, tak k tomuto strážníkovi přistoupil a oslovil jej slovy „můžeme se dohodnout jiným způsobem, mám v P. autoservis, autobazar a odtahovou službu, kde se můžete stavit a domluvit se“ s úmyslem odvrátit zaplacení blokové pokuty ve výši 2.000,- Kč přestupcem L. N.“. Za výše uvedený trestný čin byl podle §161 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §53 odst. 1 , odst. 2 písm. a) tr. zák. a §54 odst. 1, odst. 3 tr. zák. mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč, a pro případ, že nebude ve lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 2. 2009, č. j. 7 To 356/2008-164, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým současně napadl v celém rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně namítl, že skutek se nestal tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že od počátku jeho trestního stíhání proti sobě stály dvě protichůdné výpovědi, a to jeho vlastní výpověď na straně jedné a strážníka městské policie M. B., který učinil trestní oznámení, na straně druhé. Trestní oznámení je podle dovolatele vyústěním přetrvávajících konfliktů mezi ním (resp. lidmi z jeho stavby) a městskou policií. Vyjma samotné výpovědi strážníka B. přitom všechny ostatní ve věci provedené důkazy, ať už přímo či nepřímo, ve skutečnosti potvrzují dovolatelovu verzi, podle níž k žádné nabídce úplatku, jak ji formuloval strážník B., nedošlo. V této souvislosti dovolatel poukázal zejména na výpověď svědka N., který, ačkoliv stál v bezprostřední blízkosti, inkriminovaný výrok popsaný ve výroku rozsudku neslyšel. Zároveň poukázal i na rozpory ve výpovědi svědka J. a dále na výpověď svědka D., který potvrdil, že dovolatel při následné schůzce v restauraci „K. p.“ strážníku B. žádný úplatek nenabízel a byl to naopak strážník B., který se ho dotazoval, co by mu mohl nabídnout za to, když stáhne trestní oznámení. Přestože dovolatel deklaroval svou vědomost o tom, že se v dovolacím řízení nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno, výše uvedené skutečnosti považoval za potřebné uvést, aby upozornil na zjevnou jednostrannost hodnocení důkazů soudy obou stupňů a z toho vyplývající celkové tendenční posouzení celé věci.
Rozhodnutí soudů podle dovolatele vycházejí především z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Avšak i v případě, že by se skutek v podobě zjištěné oběma soudy skutečně stal, nebylo podle jeho názoru možno učinit právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podplácení, jímž byl uznán vinným. Z formulace „můžeme se dohodnout jiným způsobem, mám v P. autoservis, autobazar a odtahovou službu, kde se můžete stavit a domluvit se“, nebylo totiž možno bez dalšího dovodit, že se jednalo o nabídnutí úplatku ve smyslu ustanovení §161 odst. 1 tr. zák. Pouhý subjektivní pocit svědka B., který měl citovaný výrok pochopit jako nabídku úplatku, nemůže být sám o sobě rozhodujícím kritériem pro posouzení dovolatelova jednání, když z hlediska případné dovolatelovy trestní odpovědnosti bylo nezbytné objektivně zkoumat, zda se nenabízí též jiné možné vysvětlení, např. to, že se jednalo o podnět k neformální schůzce, na které by se projednala další „rozumná koexistence průběhu stavby“, aniž by při ní byla nabízena nějaká nezákonná výhoda v podobě úplatku. Pokud soudy navzdory všem zmiňovaným okolnostem případu přesto posoudily inkriminovaný výrok jako nabídku úplatku, pak svá rozhodnutí nepochybně zatížily vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, resp. v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 7 To 356/2008-164, ze dne 5. 2. 2009 a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 10. 2008, č. j. 4 T 57/2007-143, z důvodů podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušují.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve vyložila obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a připomněla, že se jeho uplatněním nelze domáhat přezkoumání soudy zjištěného skutkového stavu věci ani brojit proti porušení procesních předpisů. Obviněný přitom podle jejího názoru v dovolání nenamítl nic v tom smyslu, že by učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu, jímž byl uznán vinným. Své námitky, jinak obsahově naprosto shodné s těmi, které uplatnil již v rámci řízení o řádném opravném prostředku, dovolatel založil jen na polemice s tím, jak byly hodnoceny ve věci provedené důkazy, a domáhal se revize ve věci učiněných skutkových zjištění s poukazem na to, že se skutku způsobem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvého stupně, vůbec nedopustil. To znamená, že primárně prosazoval vlastní skutkovou verzi celého případu a teprve na tomto základě zpochybňoval správnost soudy použité právní kvalifikace svého jednání. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však podle státní zástupkyně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi není dán žádný rozpor, natož pak rozpor extrémní. Protože uplatněné námitky nejsou podle státní zástupkyně podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve svém vyjádření k podanému dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný Ing. M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka dovolatele, že se skutek v soudem zjištěné podobě nestal, tj. že vůči strážníku M. B. slova popsaná ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně vůbec nepronesl, a v uvedeném směru pak především na polemice s hodnocením dokazování provedeného v jeho trestní věci. Soudům v tomto směru především vytkl, že závěr o jeho vině založily prakticky pouze na pochybnosti vzbuzující výpovědi výše jmenovaného svědka B., který ho křivě obvinil z nabízení úplatku, a to zřejmě v důsledku přetrvávajících konfliktů mezi ním a magistrátem města, resp. strážníky městské policie. Podle dovolatele soudy tudíž vycházely z vadně zjištěného skutkového stavu věci. Takové námitky se ovšem primárně týkají procesní stránky věci (hodnocení důkazů) a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely. To znamená, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětného skutku, tedy oslovení strážníka B. slovy popsanými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s cílem odvrátit jej od uložení pokuty řidiči L. N. za dopravní přestupek, nebylo dovolateli prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy podrobně zabýval a zároveň náležitě v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a odůvodnil (viz rozsudek zejména na str. 4 až 5), proč vzal tuto variantu skutkového děje za prokázanou a z jakých důvodů. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) pak při svém rozhodování na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci navázal a v souladu se zákonnými požadavky na odůvodnění usnesení (§134 odst. 2 tr. ř.) dostatečně rozvedl, proč dovolatelem předkládané skutkové verzi jako nevěrohodné neuvěřil (viz str. 3 až 4 odůvodnění napadeného usnesení).
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však dovolatelem uplatněn právně relevantně v části dovolání, kde namítl, že formulaci „můžeme se dohodnout jiným způsobem, mám v P. autoservis, autobazar a odtahovou službu, kde se můžete stavit a domluvit se“ nebylo možno bez dalšího interpretovat jako nabídku úplatku ve smyslu trestného činu podplácení podle §161 odst. 1 tr. zák.
Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve třeba poznamenat, že trestného činu podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí pachatel, který jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, a tento čin spáchá vůči veřejnému činiteli. Úplatkem se podle společného ustanovení §162a odst. 1 tr. zák. rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na které není nárok. Za nabídku úplatku se považuje takové jednání, kdy pachatel projevuje ochotu úplatek poskytnout z důvodu, aby při obstarávání věcí obecného zájmu bylo jeho požadavku vyhověno. Návrh na poskytnutí úplatku může být výslovný i konkludentní. Z časového hlediska pak může být nabídka úplatku formulována tak, že k plnění může dojít ihned po akceptaci úplatku nebo případně i v budoucnu. Není přitom rozhodné, zda podplácená osoba nabídku úplatku přijala či nikoliv (k výše uvedeným otázka srov. přiměřeně např. R 17/1978 SbRt.).
Výše uvedená hlediska soudy v projednávané věci neporušily.
Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozvedených v odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že obviněný (dovolatel) Ing. M. K. inkriminovaného dne 10. 8. 2007 před stavbou tzv. kupeckých domů, jako dozorující subjekt, nejprve nabádal řidiče firmy zajišťující subdodávky na stavbu – svědka L. N. – aby nehradil případnou pokutu za vjetí do jednosměrné ulice. Když zjistil, že strážníci M. p. F.-M. od projednání uvedeného dopravního přestupku nehodlají ustoupit, přistoupil ke strážníkovi M. B. a s cílem odvrátit zaplacení blokové pokuty ve výši 2.000,- Kč oslovil M. B. již zmiňovanými slovy: „Můžeme se dohodnout jiným způsobem, mám v P. autoservis, autobazar a odtahovou službu, kde se můžete stavit a domluvit se“. Tento jeho výrok je i podle názoru Nejvyššího soudu dostatečně konkrétní, aby jej bylo možno interpretovat jako nabídku úplatku a aby ji takto mohl pochopit i její adresát. Dovolatel totiž svědkovi dal dostatečně na srozuměnou, jaké možnosti se mu nabízejí pro případ, že by upustil od své povinnosti zjišťovat a projednat dopravní přestupek. Jednalo se de facto o nabídku protislužby v oblasti některé z dovolatelem vyjmenovaných oblastí (autoservis, autobazar, odtahová služba) podle potřeb podpláceného, který se měl „stavit a domluvit se“. Jestliže se předmětná nabídka vázala na to, že se strážník M. B. zdrží konání (projednání přestupku), k němuž byl jako veřejný činitel ze zákona povinen, nelze ji chápat jinak než jako určitý materiální ekvivatelnt, tedy výhodu ve smyslu §162a odst. 1 tr. zák., jež měla být poskytnuta za to, že si M. B. bude počínat dovolatelem požadovaným způsobem.
Vzhledem k důvodům rozvedeným v předcházejících odstavcích je možno uzavřít, že napadená rozhodnutí ve skutečnosti netrpí vytýkanými vadami, s jejichž existencí dovolatel spojoval právní názor, že vinným trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. být uznán neměl.
Dovolání obviněného Ing. M. K. bylo dílem podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části mu pak nebylo možno přiznat žádné opodstatnění.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler