ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1801.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 1801/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce F. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice–M. s., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 77/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 1 Co 139/2007-95, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. ledna 2007, č. j. 32 C 77/2004-74, zamítl žalobu (kterou by bylo určeno), že zadržením žalobce dne 10. března 2000 v 15.15 hodin na hraničním přechodu S. H., na základě požadavku Policie ČR, Správy Severočeského kraje, II. Odbor KP Ústí nad Labem ze dne 3. března 2000, č. j. PSV-49/OKS II-57/99, jako důvodně podezřelého ze spáchání velmi závažné hospodářské trestné činnosti, k jehož provedení nebyl státní zástupkyní krajského státního zastupitelství vydán předchozí zákonem stanovený souhlas, došlo k porušení zákona a tím i k porušení práva žalobce na ochranu jeho osobnosti podle §11 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007,
č. j. 1 Co 139/2007-95, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do práv žalobce chráněných ustanovením §11 násl. o. z. Posuzovaný zásah vůči žalobci ze strany orgánů činných v trestním řízení byl proveden při výkonu jejich povinností, přičemž v řízení o ochranu osobnosti nebyl soud oprávněn tento postup přezkoumávat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zejména dovozuje, že jeho zadržení nebylo nezbytné, resp. bylo nezákonné. Připomíná ústavní principy, z nichž vychází právo na ochranu osobnosti, stejně jako skutkové okolnosti případu (fakticky je tak uplatněn i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3
o. s. ř.). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b)
o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 28 Cdo 95/2002, rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn.
30 Cdo 1526/2004, nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006-130). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3
o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení
s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu