ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4789.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4789/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně B. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. N., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 470.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 128/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, č. j. 11 Co 453/2006-175, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2007, č. j. 11 Co 453/2006-175, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 9. dubna 2003, č. j. 12 C 128/99-52, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 470.000,- Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 18 % počínaje dnem 29. května 1997 do zaplacení, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Otázku zásadního právního významu žalovaný spatřuje v nesprávném řešení přípustnosti námitky promlčení a přiznání promlčeného práva přes vznesenou námitku promlčení. Domnívá se, že námitku promlčení lze uplatnit i v odvolacím řízení, přičemž tato námitka nikdy nemůže být spjata s novými tvrzeními či důkazy, neboť je vždy spjata se žalobou uplatněným nárokem, resp. se skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, který námitku promlčení odmítl s odkazem na ustanovení §205a a §211a o. s. ř. a navíc ani neuvedl, v čem spatřuje spojení vznesené námitky s nepřípustně novými skutkovými tvrzeními či důkazy. Dále má žalovaný za to, že soud prvního stupně pochybil, když jednání neodročil za účelem řádného předvolání žalovaného, a posléze pochybil také odvolací soud, když pochybení soudu prvního stupně nenapravil a sám ve věci jednal, aniž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil. V důsledku tohoto postupu pak podle názoru žalovaného oba soudy nesprávně posoudily otázku důkazního břemene, když požadovaly prokázání negativních skutečností po žalovaném, místo aby požadovaly prokázání pozitivních skutečností po žalobkyni. Žalovaný rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva o prodeji vozidla byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a že žalovanému bylo zaplaceno. Z předložené zprostředkovatelské smlouvy totiž nevyplývá oprávnění zprostředkovatele uzavírat a podepisovat za zájemce zprostředkovanou smlouvu ani za něho přijímat plnění, aniž by k tomu měl písemnou plnou moc. Žalobkyně přitom oprávnění autobazaru jednat za žalovaného neprokázala a neplatnou smlouvu uzavřela pouze s autobazarem, jemuž také plnila; případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení tedy svědčí žalované pouze vůči autobazaru. K tomu žalovaný podotýká, že odvolací soud se měl zabývat tím, zda se v daném případě nejedná o odpovědnost za právní vady předmětu prodeje, což však ani k námitce žalovaného neučinil. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a s ohledem na to, že vadami trpí i rozsudek soudu prvního stupně a řízení před ní, dále navrhl, aby dovolací soud zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalobkyně se k podanému dovolání žalovaného písemně nevyjádřila.
Podle čl. II. bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. dubna 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Otázka přípustnosti námitky promlčení vznesené žalovaným v odvolacím řízení není způsobilá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť napadené rozhodnutí je v tomto směru v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, který byl uveřejněn pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008; nebo v dřívějších rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 162/2003, a ze dne 24. března 2004, sp. zn. 32 Odo 917/2003). Odvolací soud také v souladu se zákonem (§157 odst. 2 o. s. ř.) a ustálenou judikaturou v důvodech svého rozhodnutí zřetelně vyložil, proč se námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl až v odvolacím řízení, nezabýval (viz poslední odstavec na str. 5 odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu).
Zpochybňuje-li žalovaný skutkový závěr, že žalobkyně jako kupující prostřednictvím autobazaru A. zakoupila předmětný osobní automobil od žalovaného jako prodávajícího, když k převzetí peněz byl prodávajícím zmocněn pan P. K., nejedná se o námitky nesprávného řešení otázky právní, ale o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; tento dovolací důvod však přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Otázky, zda nárok na vydání bezdůvodného obohacení svědčí žalobkyni pouze vůči autobazaru A. a zda se v daném případě nejedná o odpovědnost za právní vady předmětu prodeje, jsou pak zcela bez právního významu, neboť vycházejí z opačných skutkových tvrzení žalovaného.
Výtkou, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který neodročil jednání za účelem řádného předvolání žalovaného, žalovaný uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou však takové dovolací výhrady bezvýznamné, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. a k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., přičemž dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dovolatelem nastíněné otázky promlčení, když jiné otázky vycházejí z opačných skutkových tvrzení, k nimž – jak již shora bylo vyloženo – nelze v dané věci přihlížet, není ani v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné
a Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218
písm. c) o. s. ř. odmítl, a to včetně dovolání směřujícího do nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu, který má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), a proti němuž občanský soudní řád tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští (srov.
§236 až §239 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 4, ročník 2003, a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. srpna 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu