ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2019.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2019/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. r. spol. s r.o., zastoupené Mgr. J. A., advokátkou, proti žalovanému doc. PhDr. E. V., CSc. (dříve podnikatel, IČ), zastoupenému JUDr. E. S., advokátem, o 671 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 110/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2007, č. j. 3 Cmo 68/2007-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2006, č. j. 18 Cm 110/2002-117, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitku dovolatele, že daň z přidané hodnoty, kterou soudy obou stupňů žalobkyni rovněž přiznaly, odvedl příslušnému finančnímu úřadu a zaplatil, a že odvolací soud při zjišťování této skutečnosti vycházel z nesprávného hodnocení důkazů, lze podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, nebo též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohla založit ani výhrada dovolatele, že při posouzení promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu v rámci obchodního závazkového vztahu měl odvolací soud aplikovat ustanovení §107 odst. 1 občanského zákoníku. Vyšel-li totiž odvolací soud při posuzování uvedené otázky z právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku, řešil ji v souladu s konstantní soudní judikaturou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jeho rozsudek ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 198) a Nejvyšší soud nemá důvodu odchýlit se od ní ani v této věci.
Za situace, kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání bylo odmítnuto, je dovolatel povinen nahradit žalobkyni její náklady. Vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu