ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1186.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1186/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně T. P., proti žalované E. - V.W., s. r. o., zastoupené advokátkou, o 35.621,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 133/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. září 2006, č. j. 59 Co 242/2005-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 29. března 2005, č. j.
6 C 133/2003-107, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 35.621,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. září 2006, č. j. 59 Co 242/2005-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 3. 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata
se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle
§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod zpochybňující skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), nelze v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. úspěšně uplatnit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 1164, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově konkretizován.
Výtkou, že soudy neprovedly jí navržené důkazy (opakovaný výslech svědka W. a znalecký posudek k posouzení jejího hospodaření), uplatnila žalovaná dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolací soud neměl možnost se touto námitkou zabývat, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a
ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 1549/08). Posouzení, zda je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postrádá v daném případě judikatorní přesah a navíc pokud by dovolací soud tuto námitku zvažoval, dovodil by, že soud prvního stupně ani soud odvolací neporušily postup podle §120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §132 odst. 1 a §157 odst. 2 o. s. ř.
Výhrady žalované, že z jednání účastníků je zřejmé, že poukázáním částky 50.000,- Kč na sporožirový účet manžela žalobkyně plnila žalobkyni, a nikoli
(bez právního důvodu) manželu žalobkyně, a že žalobkyně považovala uvedený účet
za svůj, jsou podřaditelné jedině dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu závěru, že závazek žalované zanikl splněním podle §559 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. května 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu