ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1539.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1539/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. B. a 2) O. B., zastoupeným advokátem, o zaplacení 620.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 204/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. ledna 2007, č. j. 6 Co 3122/2006-94, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 27. října 2006, č. j. 8 C 204/2006-70, zamítl návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 620.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. ledna 2007, č. j. 6 Co 3122/2006-94, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy právní závěr o nedůvodnosti žaloby založily na skutkovém zjištění, že účastníci uzavřeli dne 30. 6. 2005 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k budově na stavební parcele č. 34 a ke stavební parcele č. 34 zapsaných na LV č. 288 pro obec a katastrální území L. (dále jen „nemovitosti“) za kupní cenu 620.000,- Kč. V článku III. kupní smlouvy se uvádí, že kupní cenu zaplatili kupující prodávajícímu před podpisem kupní smlouvy, což obě strany stvrzují svými podpisy na smlouvě. Soud prvního stupně na základě zhodnocení provedených důkazů (zejména výpovědí žalobce a žalovaných jako účastníků řízení, výslechu svědka Mgr. L. M. a kupní smlouvy) vzal za prokázáno, že žalovaní žalobci kupní cenu zaplatili. Neuvěřil tudíž tvrzení žalobce, že žalovaní mu kupní cenu nezaplatili, neboť žalobce s textem kupní smlouvy obsahujícím prohlášení o zaplacení kupní ceny souhlasil a smlouvu podepsal. Jeho skutkovou verzi nepotvrdil ani svědek Mgr. M., na jehož upozornění, že kupní smlouva obsahuje potvrzení věřitele o zaplacení kupní ceny, žalobce reagoval ujištěním, že je vše v pořádku. Odvolací soud neshledal žádný logický rozpor v hodnocení důkazů soudem prvního stupně s tím, že jeho skutkovým závěrům z hlediska §132 o. s. ř. nelze ničeho vytknout. Stejně jako soud prvního stupně konstatoval, že žalobce i přes poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. neunesl své důkazní břemeno.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Oběma soudům vytýká, že ve věci rozhodly, aniž náležitě zjistily skutkový stav. Má výhrady k tomu, jakým způsobem byla vyhodnocena svědecká výpověď Mgr. L. M., kterou považuje za rozhodující důkaz prokazující jeho tvrzení, že mu žalovaní kupní cenu nezaplatili. Má výhrady k posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem, který zaujal názor, že na něm bylo, aby prokázal nezaplacení dluhu žalovanými. Jestliže coby věřitel tvrdil, že mu žalovaní coby dlužníci nezaplatili dluh, přešlo na ně důkazní břemeno a byli povinni prokázat, že dluh splnili. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že podstatou námitek žalobce jsou především výhrady ke správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Námitky vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru), jsou uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Ani prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybněná správnost posouzení otázky důkazní břemene odvolacím soudem nečiní napadený rozsudek zásadně právně významným. Tato k dovolacímu přezkumu nastolená právní otázka nepatří mezi ty, jež nebyly dosud dovolacím soudem řešeny,
a odvolací soud ji vyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Skutkově obdobným případem jako v této věci se dovolací soud zabýval již v rozsudku ze dne
10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, uveřejněném v časopisu Soudní rozhledy
č. 1/2001, v němž vyslovil právní názor, že samotné popření pravdivosti kvitance
(tj. prohlášení věřitele o tom, že dlužník splnil dluh) nemá za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozuje pro sebe příznivější právní důsledky. Odvolací soud důkazní břemeno posoudil v intencích závěrů obsažených v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu a ke skutkovému závěru
o pravdivosti prohlášení žalobce obsaženého v kupní smlouvě, že mu žalovaní zaplatili kupní cenu, dospěl ve světle všech provedených důkazů (tedy i kupní smlouvy obsahující uvedené prohlášení), jež byly zhodnoceny v souladu se zásadami uvedenými v §132 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ a §243c
o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu