ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.212.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 212/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. P., proti žalovanému M. Z., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 942.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 93/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2006, č. j. 57 Co 359/2006-122, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
19. července 2006, č. j. 57 Co 359/2006-122, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. srpna 2005, č. j. 36 C 93/2002-88, není přípustné podle
§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.);
při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Přestože žalovaný v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu uvedeného
v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř, ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jeho dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Je přesvědčen, že v řízení prokázal své obranné tvrzení, že došlo k ukončení smlouvy o dílo, kterou účastníci uzavřeli, a že na jeho místo, tj. do pozice zhotovitele, vstoupil Ing. C. Současně prosazuje názor, že dílo řádně dokončil a předal. Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobci nárok na smluvní pokutu nevnikl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolací námitka, že odvolací soud
při konstatování, že případná ústní dohoda, jíž měla být změněna původní písemná smlouva o dílo, by byla neplatná, „pominul ustanovení §40a občanského zákoníku řešící neplatnost smlouvy pro nedostatek formy jako neplatnost relativní a nikoli absolutní“. Dovoláním napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, že k dohodě o ukončení či o změně smlouvy o dílo nedošlo (ustanovení §40 odst. 1 a 2 obč. zák. odvolací soud zmínil pouze v souvislosti s odůvodněním odmítnutí návrhu žalovaného na doplnění dokazování). Je proto nevýznamný úsudek, zda nedostatek formy případné dohody by způsobil její neplatnost relativní či absolutní.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce v této fázi řízení nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu
.