ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2153.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2153/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce E. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované R. Z., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 73/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 22 Co 302/2006-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č. j.
8 C 73/2003-214, zamítl návrh na určení, že žalobce je vlastníkem „bytové jednotky
č. 2712/12 ve 3. a 4. nadzemním podlaží budovy čp. 2712 (část obce Z. p., P. I.), na pozemku evidovaném jako stavební parcela č. st. p. 9857 spolu s spoluvlastnickým podílem na společných částech shora specifikované budovy čp. 2712 a pozemku evidovaného jako stavební parcela č. st. 9857 v katastrálním území P., a to v poměru 1095/26926, vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště P., na listu vlastnictví č. 52607 vedeném pro obec a katastrální území P.“, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 22 Co 302/2006-248, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože v posuzované věci je dovolání přípustné pouze k řešení otázek právních, lze v něm uplatnit toliko dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím je možno namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zcela vyloučeno je uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 1549/08). To současně znamená, že zvažuje-li dovolací soud přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci), je povinen převzít skutkový stav, ze kterého vycházel při právním posouzení věci odvolací soud.
Žalobce v dovolání zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, že mu podle §517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“) nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny žalovanou ani v dodatečné přiměřené lhůtě. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) je však zřejmé, že výhrada žalobce je založena především na kritice správnosti skutkových zjištění, že žalovaná sjednanou kupní cenu ve výši 490.000,- Kč žalobci předala před podpisem kupní smlouvy, že žalobce vystavil o tomto převzetí kupní ceny potvrzení (kvitanci), jež je součástí kupní smlouvy a opatřil je vlastnoručním podpisem, že žalovaná kupní cenu uhradila částečně ze svých prostředků, které měla k dispozici, a částečně z půjčky, kterou jí poskytl P. M. Je přesvědčen, že z provedených důkazů naopak vyplynulo, že žalovaná v době uzavření kupní smlouvy neměla k dispozici finanční prostředky k úhradě kupní ceny, neboť se bezprostředně před tím finančně vyčerpala a dosahovala nízkých příjmů. Na základě vlastního hodnocení výpovědí svědků A. J., R. K. a P. M. z hlediska jejich věrohodnosti předestírá vlastní verzi skutku, podle níž mu žalovaná kupní cenu nezaplatila. Oproti odvolacímu soudu má zato, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že písemné potvrzení (kvitance) o úhradě kupní ceny před podpisem kupní smlouvy je nepravdivé. Argumentuje tím, že kdyby odvolací soud vyšel z jeho (správné) skutkové verze, musel by dojít k odlišnému právnímu názoru, že mu vzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy a že v důsledku účinného odstoupení podle §517 odst. 1 obč. zák. byla kupní smlouva zrušena (§48 obč. zák.). Žalobce těmito námitkami uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který ovšem není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Ani prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/
o. s. ř. zpochybněná správnost posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem nečiní napadený rozsudek zásadně právně významným. Tato k dovolacímu přezkumu nastolená právní otázka nepatří mezi ty, jež nebyly dosud dovolacím soudem řešeny, a odvolací soud ji vyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Skutkově obdobným případem jako v této věci se dovolací soud zabýval již v rozsudku ze dne
10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, na nějž odvolací soud odkázal. Otázku posouzení důkazního břemene posoudil v intencích závěrů obsažených v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu a ke skutkovému závěru o pravdivosti kvitance dospěl ve světle všech provedených důkazů, jež zhodnotil v souladu se zásadami uvedenými v §132 o. s. ř.
Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu