ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.253.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 253/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 1464/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2006, č. j. 17 Co 319/2005-84, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
19. července 2005, č. j. 5 C 1464/2004-70, zamítl žalobu o zaplacení částky 80.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že se žalobci nepodařilo prokázat, že žalovanému dne 31. 12. 2001 předal za účelem půjčky spornou částku, kterou mu měl žalovaný vrátit do 31. 12. 2002. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000, dovodil, že žalobce (i přes poučení) neunesl důkazní břemeno o této skutečnosti.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. října 2006, č. j. 17 Co 319/2005-84, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2002 do zaplacení, „změnil“ výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z obsahu listiny ze dne 30. 10. 2001 dovodil, že potvrzuje nejen uzavření smlouvy o půjčce, nýbrž i předání sporné částky žalovanému, a že skutkové (a následně i právní) závěry soudu prvního stupně proto nejsou správné. Žalobci se podařilo prokázat, že půjčil částku 80.000,- Kč, kterou mu žalovaný dosud nevrátil.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalovaný (dále též „dovolatel“) obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), je-li založeno na závěru, že listina ze dne 30. 10. 2001 prokazuje, že žalobce předal žalovanému částku 80.000,- Kč. Tím se odvolací soud dopustil pochybení, neboť tento důkaz nehodnotil způsobem upraveným v §132 o. s. ř.; citovaná listina neměla potvrzovat půjčku peněz, nýbrž měla sloužit k zajištění doplatku ceny za převod členských práv a povinností mezi dcerou žalobce D. K., kterou žalobce zastupoval, a žalovaným.
Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle
§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl obsahově vymezen (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr, že dne 30. 10. 2001 předal žalobce žalovanému částku 80.000,- Kč, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – z listiny ze dne 30. 10. 2001 obsahující potvrzení účastníků, že žalobce půjčil žalovanému uvedenou částku na dobu do 31. 1. 2002. Odvolací soud přitom náležitě a zcela logicky
(s přihlédnutím k obsahu dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené mezi žalovaným a D. K. dne 31. 10. 2001) zdůvodnil, proč na rozdíl od soudu prvního stupně má zato, že citovaná listina prokazuje, že žalovaný částku 80.000,- Kč od žalobce jako půjčku převzal.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s .ř. tak nebyl žalovaným uplatněn důvodně.
Žalovanému se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jeho dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem
o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu