ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.293.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 293/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. S., zastoupeného advokátem, proti žalované D. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 1.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 93/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2006, č. j. 31 Co 350/2006-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2006, č. j. 31 Co 350/2006-124, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. února 2006, č. j.
10 C 93/2005-93, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1.100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 1.100.000,- Kč
od 28. 6. 2005 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl
o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel §241a odst. 3 o. s. ř.). Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Žalobce v dovolání zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že účastníci uzavřeli ústně darovací smlouvu podle §628 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), výhradou, že oba soudy měly zjištěný skutkový stav posoudit jako bezdůvodné obohacení. Z obsahového vylíčení jeho výtek směřujících proti závěru, že účastníci uzavřeli darovací smlouvu, však plyne, že jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud tento právní závěr založil. Otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání účastníků a k čemu směřoval projev jejich vůle, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Žalobce ve skutečnosti nezpochybňuje, že odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svém skutkovém závěru, že obsahem ujednání účastníků byl projev vůle žalobce darovat žalované částku 1.100.000,- Kč a projev vůle žalované tento dar přijmout, a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaný tvrdil (že vůle účastníků nesměřovala k darování předmětné částky, že neprojevil žádným způsobem vůli darovat žalované finanční prostředky, že žalovaná neprojevila vůli finanční dar od něho přijmout a že jí nepředal všechny tři kvitance potvrzující zaplacení jednotlivých částek za převod členského podílu v družstvu), musel by návazně dospět k odlišnému právnímu závěru, a to, že účastníci neuzavřeli smlouvu o darování částky 1.100.000,- Kč podle §628 obč. zák. Žalobce tak uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Ani řešení právní otázky, zda jsou v posuzovaném případě naplněny znaky darování ve smyslu §628 obč. zák., jestliže k odevzdání a převzetí částky nedošlo mezi žalobcem a žalovanou, nečiní dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť nejde o otázku, kterou dovolací soud dosud neřešil, odvolací soud se od judikatury dovolacího soudu neodchýlil a jeho rozhodnutí je v souladu s hmotným právem. Nejvyšší soud totiž již v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 33 Odo 872/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 154/2005, který se týkal skutkově obdobného případu, dospěl k závěru, že i bez fyzického předání a převzetí daru (finanční částky) může dojít k uzavření darovací smlouvy ve smyslu §628 odst. 2 obč. zák., jestliže dar byl dárcem se souhlasem obdarovaného uhrazen přímo jeho věřiteli.
Dalšími námitkami žalobce k závěrům odvolacího soudu, že vztah mezi účastníky lze posoudit též jako dohodu o převzetí dluhu podle §534 obč. zák., k jejímž náležitostem nepatří úplatnost, a že jeho nárok nelze podřadit žádné ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, se již dovolací soud nezabýval vzhledem k tomu, že správnost posouzení otázky darování odvolacím soudem nebylo v dovolacím řízení zpochybněno. Řešení dalších právních otázek se proto jeví nadbytečným.
Ke skutečnostem, jež žalobce uvedl ve svém podání ze dne 3. 4. 2008, jímž doplnil dovolání, nemohl dovolací soud přihlížet, neboť jde o tzv. nové skutečnosti uplatněné po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Jelikož dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, jež jí vznikly v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. března 2009
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu