ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3447.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 183.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 772/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2008, č. j. 37 Co 506/2005-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 11.840,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2008, č. j. 37 Co 506/2005-112, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 6. října 2005, č. j. 6 C 772/98-77, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze
pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř. vyloučeno. Stejně tak vady řízení samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Námitku dovolatele, že soudy pochybily, neboť rozhodovaly, aniž byly naplněny podmínky řízení, resp. že řízení je vadné, neboť „z rozhodnutí soudu prvního stupně není nikterak zřejmé, že bylo rozhodnuto pouze o části věci, existovala ve věci překážka věci rozsouzené, neboť bylo rozhodováno dvakrát v téže věci“, lze podřadit výhradně dovolacímu důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Navíc výtka žalovaného není opodstatněná. Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl samostatně nejprve
o požadavku žalobce uplatněnému vůči Z. P., která byla žalována vedle žalovaného, resp. spolu s ním, neznamená, že rozhodl-li posléze o požadavku, který žalobce uplatnil vůči žalovanému, bránila takovému rozhodnutí překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.) bránící tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána, nastává tehdy, má-li být v novém řízení projednávána stejná věc.
O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. V posuzovaném případě podal žalobce žalobu, jíž požadoval, aby mu každý z tehdy žalovaných, tj. Z. P. a J. K. zaplatil částku 183.900,- Kč (s příslušenstvím), která představovala jeho podíl na nedoplatku kupní ceny a
na smluvní pokutě. Každý z nároků se týkal jiné osoby, mohl být žalován samostatně a samostatně o něm mohlo být rozhodováno.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly
v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 9.650,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4.
ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.890,50 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu