ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1079.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1079/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. října 2009 o dovolání obviněného O. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 To 104/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 173/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 1 T 173/2008, byl obviněný O. K. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěný den v únoru 2008 v odpoledních hodinách v obci D. Č., okres Ú. n. O., v podkrovní místnosti rekreační chaty majitelky V. B. opakovanými prosbami a žádostmi přiměl nezletilou V. Z., aby se postupně celá svlékla a lehla si do postele, kam k ní rovněž zcela obnažený přilehnul, poté k tomu, aby na něj celým tělem nalehla čelem k němu, přičemž ji osahával na prsou a po celém těle, dále manipuloval se svým ztopořeným přirozením v oblasti jejích genitálií a nakonec k tomu, aby mu sála jeho penis, na kterém měl nasazený prezervativ, tohoto jednání se dopustil za účelem svého sexuálního vzrušení a přesto, že nezletilou delší dobu osobně znal a věděl, že jí není 15 let.
Za uvedené jednání byl obviněný O. K. odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků a podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné psychiatricko-sexuologické ústavní léčení.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 1 T 173/2008, podal obviněný O. K. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 To 104/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 To 104/2009, podal následně obviněný O. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), j) a l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup a že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procení podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný v úvodu dovolání stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a zejména odkázal na obsah svého odvolání, v němž poukázal na vzájemné rozpory ve výpovědích svědkyň V., P. a A. Z. a jejich babičkou J. H. s tím, že dle jeho názoru nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že si celou věc vymyslela paní J. H. poté, co jí odmítl půjčit peníze. Dále obviněný poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně přecenil závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví ohledně poškozené V. Z., když závěry znalců o tom, že poškozená vypovídala ve věci spíše věrohodně, hodnotil nikoli na úrovni pravděpodobnosti, ale naprosté jistoty. Obviněný proto požadoval, aby odvolací soud doplnil dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku ohledně poškozené k prověření její schopnosti vnímat, chápat, zapamatovat si, reprodukovat prožité události a k posouzení jejího intelektu, věrohodnosti a případného vlivu dalších osob na ni. Obviněný rovněž označil za nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že mu musel být v době spáchání trestného činu znám věk poškozené V. Z. Obviněný má za to, že z provedených důkazů vyplynula absence základního znaku skutkové podstaty projednávaného trestného činu, tj. jeho vědomosti o tom, že poškozená byla mladší patnácti let. Obviněný v podaném odvolání napadl rovněž výrok o trestu a výrok o uložení ochranného opatření ve formě ochranného psychiatricko-sexuologického ústavního léčení z rozsudku soudu prvního stupně s tím, že nechal přezkoumat závěry znaleckého posudku MUDr. B. a MUDr. V. znalcem MUDr. Z., podle jehož závěrů bude plně dostačující pokračování v ambulantní léčbě obviněného, a to i v případě, že mu bude trestná činnost prokázána. Obviněný z uvedeného důvodu požadoval vypracování revizního znaleckého posudku ohledně jeho osoby z oboru zdravotnictví – odvětví sexuologie a psychiatrie.
Podaným dovoláním obviněný napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 To 104/2009, s tím, že odvolací soud se dostatečně a důsledně nezabýval námitkami uplatněnými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný proto na uvedené námitky odkázal s poukazem na to, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by soud prvního stupně správně vyhodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, že posuzované jednání nevykazuje všechny znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., neboť ze shromážděného spisového materiálu nevyplývá, že by měl povědomost o věku poškozené (resp. o tom, že jí ještě nebylo 15 let). Dále se dle obviněného odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou ohledně znaleckých závěrů MUDr. B. a MUDr. V., kteří uvedli, že rozumové schopnosti obviněného jsou značně podprůměrné a mají známky perinatální encefalopatie, což koresponduje s námitkou obviněného, že neznal věk poškozené a s ohledem na všechny okolnosti si nemohl být vědom, že by jednáním mohl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem a pro případ, že by se tak stalo, by s tím byl srozuměn. Obviněný je tedy toho názoru, že v posuzovaném případě chybí zavinění alespoň ve formě nepřímého úmyslu a rovněž že absentuje zákonem požadovaný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Absenci materiální stránky trestného činu obviněný dovozuje zejména ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Š. a MUDr. M. ohledně poškozené, podle kterého na poškozené skutek, pokud se vůbec stal, nezanechal žádné následky. Obviněný se domnívá, že nesprávné právní závěry odvolacího soudu se nepříznivě promítly jak do výroku o trestu, tak i do výroku o uložení ochranného opatření, neboť ze závěrů znaleckých posudků vyplynulo, že obviněný v inkriminované době netrpěl duševní poruchou a nebyla u něj zjištěna sexuální deviace, proto v jeho případě nebyly splněny podmínky ustanovení §72 tr. zák. pro uložení ochranného opatření ve formě ústavního léčení. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud odmítl provést revizní znalecké posudky navrhované obviněným, považuje obviněný zamítnutí jeho odvolání ze strany krajského soudu pouze za ryze formální způsob přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí s tím, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a trestní zásada, podle které má být zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 To 104/2009, zrušil a sám ve věci v souladu s §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem tak, že obviněného O. K. podle §226 písm. b) tr. ř. předmětné obžaloby zprostí, popř. aby podle §265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla odmítnout dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
V případě projednávané věci podal obviněný dovolání ze tří dovolacích důvodů, a to z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) a l) tr. ř.
Pokud se týká důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
K námitce obviněného, že v jeho jednání nelze spatřovat trestnou činnost, neboť v průběhu řízení nebylo dostatečně prokázáno naplnění formální ani materiální stránky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud České republiky uvádí, že soudy prvního i druhého stupně se touto námitkou zabývaly a správně posoudily, že obviněný O. K. předmětným jednáním naplnil jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, neboť jiným způsobem (než souloží), který se však svou intenzitou (orální praktiky a manipulování se svým ztopořeným přirozením v oblasti genitálií poškozené) blížil vykonání soulože, pohlavně zneužil nezletilou V. Z. v době, kdy jí nebylo 15 let, což mu také bylo známo.
Trestného činu pohlavního zneužití podle §242 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije. Objektem daného trestného činu je mravní a tělesný vývoj dětí a nevyžaduje se přitom, aby došlo k narušení osob, které byly zneužity. Není ani rozhodné, z čí strany vzešla k pohlavnímu zneužívání iniciativa, kdo byl v průběhu celého jednání aktivnější, zda k pohlavnímu zneužití došlo na základě citového vztahu a zda zneužitá osoba dala k pohlavnímu styku souhlas, či nikoli. Za jiný způsob pohlavního zneužití jsou důvodně považovány toliko intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, např. orální pohlavní styk, ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, apod., které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele.
Z hlediska subjektivní stránky vyžaduje zákon u trestného činu pohlavního zneužívání úmyslné zavinění, kdy úmysl se musí vztahovat i k tomu, že předmětem útoku je osoba mladší než patnáct let, postačí přitom úmysl eventuální.
K námitce obviněného, že v průběhu řízení nebyla naplněna formální (údajně neznal věk poškozené) ani materiální stránka (skutek na poškozené nezanechal následky) trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud České republiky uvádí, že dle předloženého spisového materiálu bylo v průběhu řízení prokázáno, že obviněný O. K. znal rodinu Z. po dobu minimálně tří až čtyř let, do rodiny pravidelně docházel a s dcerami své přítelkyně S. Z. se bavil, a to mimo jiné i o tom, že chodí do školy. V době spáchání předmětného skutku bylo nezletilé V. Z. 13 let a s ohledem na dobu, kdy obviněný do rodiny docházel, což bylo minimálně 3 roky zpátky, kdy jí bylo 10 let, mu musel být její nízký věk znám. Sám navíc ve své výpovědi uvedl, že motivem jednání nezletilé bylo to, že s ním chtěla chodit, avšak on jí říkal, že je na to ještě mladá, že ještě chodí do školy a věděl také, že chodí do speciální školy, což vyplývá z výpovědí svědkyň J. H. i P. Z. Není tedy pochyb o tom, že obviněnému v době spáchání předmětného trestného činu musel být znám minimálně přibližný věk poškozené. Z hlediska subjektivní stránky jednal tedy minimálně v úmyslu nepřímém (§4 písm. b) tr. zák.).
K problematice toho, zda skutek zanechal či nezanechal na poškozené nějaké následky, je třeba uvést, že z hlediska naplnění materiální stránky trestného činu je tato otázka irelevantní. Jak již bylo uvedeno výše, objektem daného trestného činu je mravní a tělesný vývoj dětí a nevyžaduje se přitom, aby došlo k narušení osob, které byly zneužity.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je tedy nutno učinit závěr, že obviněný O. K. v daném případě svým jednáním naplnil jak objektivní tak i subjektivní stránku trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., a to v úmyslu minimálně nepřímém ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák., což správně vyplývá i ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný své dovolání dále opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podle §72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §25 a §32 odst. 2 tr. zák., nebo jestliže pachatel činu – jinak trestného – není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §72 odst. 4 tr. zák. věta druhá tr. zák. se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení.
K prokázání nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě není postačující jednání, které naplňuje toliko znaky přestupku. Musí jít o hrozbu závažnějšího útoku na zájmy chráněné trestním zákonem, a to v době rozhodování o ochranném léčení (srov. č. 3/2000 Sb. rozh. tr.). Ochranné léčení má význam nejen pro ochranu společnosti před těmito osobami, ale může být na prospěch i jim samým, neboť jim poskytne odbornou lékařskou péči.
V průběhu příslušného trestního řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie a sexuologie ve vztahu k obviněnému, který vypracovali znalci MUDr. M. B. a PhDr. J. V. a ze kterého mimo jiné vyplývá, že obviněný O. K. netrpí ani v kritické době netrpěl duševní chorobou v užším slova smyslu, tedy psychózou a že u něj jde o nezralost osobnosti i nezralost v oblasti psychosexuální. Přístrojově u něj byly opakovaně zjištěny pozitivní reakce na heterosexuálně pedofilní podněty. Kromě toho byly zjištěny značně podprůměrné rozumové schopnosti. Jeho schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání byla zachována, jeho schopnost ovládat své jednání byla podstatně snížena, jeho rozumové schopnosti jsou značně podprůměrné a mají známky perinatální encefalopatie. V závěru znaleckého posudku znalci navrhli uložení ústavní léčby.
Obviněný v průběhu hlavního líčení předložil zprávu MUDr. J. Z., u kterého absolvoval ochrannou psychiatricko-sexuologickou ambulantní léčbu uloženou mu v předchozí trestní věci, neboť obviněný byl pro příslušný skutek v minulosti již odsouzen a ve zkušební době se osvědčil. Z uvedené zprávy vyplynula dostatečnost pokračování ambulantní léčby, avšak rozhodující soud na základě znaleckého posudku MUDr. M. B. dospěl k závěru o nutnosti léčby ústavní. Je nutné poznamenat, že MUDr. M. B. vypracovával ohledně obviněného znalecký posudek již v jeho výše zmíněné předchozí trestní věci z roku 2001 a dle jeho závěrů byly oproti roku 2001 u obviněného zaznamenány výraznější reakce na pedofilní heterosexuální podněty s tím, že podstatné pro posouzení nutnosti ústavní léčby je to, zda se obviněný skutku dopustil či ne.
Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný předmětný skutek spáchal, je zřejmé, že dosavadní ambulantní forma léčby nebyla účinná a je proto namístě změnit ji na léčbu ústavní, která bude systematičtější a účelnější, což vyplývá i z citovaného znaleckého posudku znalců MUDr. M. B. a PhDr. J. V.
Nejvyšší soud České republiky proto shledal, že soudy obou stupňů správně posoudily zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického a sexuologického ústavní formou.
Posledním dovolacím důvodem, o který obviněný opřel své dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Námitky ohledně nevyhovění návrhu obviněného na provedení revizních znaleckých posudků a námitky týkající se hodnocení svědeckých výpovědí, které obviněný rovněž uplatnil ve svém dovolání, je nutno považovat za námitky čistě skutkové, tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů zcela irelevantní.
Nejvyšší soud České republiky současně připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. B., svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného O. K.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného O. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 20009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.