ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1165.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1165/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2009 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 47/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 198/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 5 T 198/2008, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterých se dopustil tím, že ačkoli byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 11 T 223/2003, v právní moci dne 9. 6. 2004, odsouzen pro trestný čin loupeže dle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 18. 7. 2007, tak v blíže neurčené době na blíže neurčeném místě nejpozději dne 2. 7. 2008 od 15.30 hodin si blíže nezjištěným způsobem opatřil platební kartu P. s., a.s., vedenou na jméno S. K. a s její pomocí provedl dne 3. 7. 2008 v 12.36 hodin na čerpací stanici A. v B. na ulici K. nákup oplatek v hodnotě 10,- Kč a následně na stejném místě provedl v 15.48 hodin nákup cigaret v hodnotě 3.250,- Kč, přičemž prodavačce se zdála tato transakce podezřelá, vyžádala si občanský průkaz obviněného a zavolala na místo hlídku Městské policie, přičemž obviněný nechal občanský průkaz na místě a utekl.
Za uvedené jednání byl obviněný P. H. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 5 T 198/2008, podal obviněný P. H. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 47/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 47/2009, podal následně obviněný P. H. u Nejvyššího soudu České republiky prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v úvodu dovolání stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a zejména odkázal na obsah svého odvolání, v němž vytýkal rozsudku soudu prvního stupně především tu skutečnost, že nalézací soud nevěnoval dostatečnou pozornost posouzení náležitostí subjektu trestného činu, a to zejména z hlediska příčetnosti obviněného. Obviněný tvrdí, že v době, kdy došlo ke spáchání předmětného trestného činu, nebyl příčetný, tedy ani trestně odpovědný za své jednání, neboť užíval řadu lékařem předepsaných léků. Nepříčetnost si nemohl způsobit sám, protože léky (megafon, subutex, a jiné) mu byly předepisovány jako náhražka za užívání heroinu. V dané trestní věci byl vypracován znalecký posudek znalkyní MUDr. H., ke kterému má obviněný výhrady v tom smyslu, že znalkyně se dopouští spekulací, dnešní zdravotní stav obviněného nezná, proto skutečnost, zda obviněný užíval jemu předepisované léky, zda je užíval ve větší či menší míře, měla být předmětem dokazování. Dle názoru obviněného mělo být dokazováním zjištěno, co bylo obviněnému v konkrétní den předepsáno, co užil a poté se teprve znalkyně mohla relevantně vyjádřit ke skutečnosti, zda byl obviněný v době spáchání trestného činu akutně intoxikován či nikoli. Obviněný dále poukázal na závěry znaleckého posudku MUDr. G. v jiné trestní věci, podle kterého byla ovládací schopnost obviněného zcela vymizelá. Obviněný z uvedených důvodů požadoval doplnění dokazování ohledně posouzení jeho příčetnosti v době spáchání příslušného trestného činu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 47/2009, v celém rozsahu zrušil a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Námitku obviněného, že v době, kdy došlo ke spáchání předmětného trestného činu, nebyl příčetný a tedy ani trestně odpovědný za své jednání, je v obecné rovině možno podřadit pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je však nutno podotknout, že soudy prvního i druhého stupně se touto námitkou podrobně zabývaly a správně posoudily, že obviněný P. H. předmětným jednáním naplnil jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. i neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu.
Z hlediska subjektivní stránky vyžaduje zákon u uvedených trestných činů (krádeže a neoprávněného držení platební karty) úmyslné zavinění. Postačí přitom, když úmysl ve smyslu ustanovení §4 tr. zák. směřuje k opatření platební karty nebo předmětu způsobilého plnit její funkci. Nevyžaduje se, aby úmysl směřoval k použití platební karty nebo předmětu způsobilého plnit její funkci k bezhotovostní platbě nebo k výběru hotovosti.
Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že v průběhu řízení byl k návrhu obhajoby vypracován znalkyní MUDr. M. H. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplývá, že obviněný P. H. netrpí duševní poruchou ve smyslu psychózy, v době spáchání trestného činu mohl rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost a mohl své jednání ovládat. Dle znalkyně obviněný nejednal v žádném případě pod vlivem závažné intoxikace, jeho jednání neneslo známky intoxikace. Pokud jednal pod vlivem návykových látek, tak mohla být jeho ovládací schopnost nepodstatnou měrou snížena, neboť návyková látka mohla snížit jeho chabé antisociální zábrany.
Obviněný se závěry znaleckého posudku znalkyně MUDr. M. H. nesouhlasil a poukazoval na odlišné závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. G. v jiné jeho trestní věci. Je však třeba zdůraznit, že o správnosti nebo úplnosti znaleckého posudku MUDr. M. H. nevznikly žádné pochybnosti, jmenovaná znalkyně při výslechu u hlavního líčení v předmětné věci způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vysvětlila, jak dospěla k závěrům znaleckého posudku. Jevilo by se proto nadbytečným přibírání jiného znalce k vypracování dalšího znaleckého posudku, k čemuž správně dospěly i soudy obou stupňů rozhodující ve věci.
Z výše uvedeného je zřejmé, že soudy prvního ani druhého stupně nepochybily, když dospěly k závěru, že na osobu obviněného P. H. je třeba nahlížet jako na osobu trestně odpovědnou, tj. že byla v daném případě naplněna nejen objektivní, ale i subjektivní stránka trestných činů krádeže a neoprávněného držení platební karty.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je tedy nutno učinit závěr, že obviněný P. H. v případě projednávané trestní věci svým jednáním naplnil jak objektivní tak i subjektivní stránku trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., a to v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák., což správně vyplývá i ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně.
Pro úplnost Nejvyšší soud České republiky připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vypořádaly. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. B., svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. H.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu
JUDr. J. P.