ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1323.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1323/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 o dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 61 To 267/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 50/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. Š. byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2009, sp. zn. 2 T 50/2009, pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. pod bodem I. 1) - 4) rozsudku a pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. pod bodem II. 1) až 2) rozsudku. Tímto rozsudkem byl podle §37a tr. zák. u obviněného R. Š. zrušen výrok o vině i trestu, jakož i další obsahově navazující výroky, v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 103 T 124/2008, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2008 a nově bylo rozhodnuto tak, že obviněný R. Š. je vinen že,
I.
1) v přesně nezjištěné době dne 22. 3. 2008 do 22. 00 hod. v P., V Ú., v přízemí dětského oddělení F. M. nezjištěným předmětem vylomil zámek dveří kanceláře, ze které odcizil LCD monitor LG Flatron L 1960, v hodnotě 2 500,- Kč a poškodil dveře ve výši 930,- Kč, a to vše ke škodě I. p. v. v. z., P., R.,
2) dne 25. 5. 2008 v době od 14. 45 hod. do 16. 40 hod. v P., B., ve F. n. na B. se vloupal do pavilonu soudního lékařství, a to tak, že nezjištěným způsobem vypáčil vstupní dveře do pavilonu a zde se stejným způsobem pokusil vypáčit dveře do kanceláře č. 130, což se mu nepodařilo, poté vypáčil stejným způsobem dveře do kanceláře č. 124, kde nic neodcizil a dále stejným způsobem dveře do kanceláře č. 460, kde odcizil autonavigační systém zn. Garmin v hodnotě 3 000,- Kč, ku škodě poškozeného I. P. a na zařízení F. n. B. způsobil celkovou škodu ve výši 6 344,- Kč, ku škodě F. n. B., P., B.,
3) dne 25. 5. 2008 v blíže nezjištěné době v P., B. v areálu F. B. ve 3. patře pavilonu soudního lékařství se vloupal nezjištěným způsobem do mincovníku nápojového automatu zn. Rhea, kde odcizil 935,- Kč na hotovosti a způsobil na automatu škodu ve výši 20 407,- Kč, ku škodě pošk. s.r.o. C. I., B., C.,
4) dne 13. 7. 2008 kolem 23. 30 hod. v P., ul. Č., se pokusil vloupat do prodejny O. L. tak, že nejprve vypáčil hlavní vstupní dveře vedoucí do prodejny, které poškodil ve spodních pantech, následně vnikl do prostoru mezi hlavním vchodem a vchodem vedoucím do prodejny, kde kopáním a tlučením kovovou klikou do skla, poškodil skleněnou výplň dveří vedoucích do prodejny, avšak do prodejny nepronikl, neboť byl zadržen přivolanou hlídkou policie, přičemž jednáním způsobil poškozením dveří spol. L. Česká republika v. o. s. se sídlem N., P. škodu v celkové výši 23 942,-Kč,
a tohoto jednání se dopustil ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 44 T 112/2006, který nabyl právní moci dnem 25. 1. 2007, odsouzen kromě jiného pro tr. čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákona k nepodmíněnému souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v délce 32 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, ze kterého byl dne 17. 1. 2008 podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání dvou let,
II.
1)dne 10. 10. 2008 kolem 15. 00 hod. v P., Ú. v prostorech P. B. se vloupal v pavilonu č. 6 do kanceláře pošk. MUDr. P. R., kde vypáčil dřevěné dveře a z kanceláře odcizil notebook Lenovo, typ TPR 6, černý kufřík na notebook, spolu s myší a Flash diskem l GB, digitální fotoaparát zn. Fuji, Finepix A345 s SD kartou 2 GB v černém pouzdře, externí disk z PC, 4 ks akumulátorů, a to vše v hodnotě 14 450,- Kč ku škodě shora uvedeného poškozeného a dále odcizil LCD monitor zn. Acer, typ AL 1716AS v hodnotě 2 500,- Kč, ku škodě P. B. P., Ú. a na zařízení dveří způsobil škodu ve výši 2 517,- Kč, ku škodě P. B.,
2)dne 19. 2. 2009 v době od 14. 30 hod. do 15. 18 hod. v P., K. v N. n. Ž. v 6. patře se pokusil pomocí páčidla vniknout do pokoje č. 1, což se mu nepodařilo, a dále kapesním nožíkem otevřel dveře do pokoje č. 3, přičemž byl vyrušen MUDr. M. T. a následně uzamčen na toaletě a předán hlídce PČR a tímto jednáním způsobil na zařízení dveří škodu ve výši 2 869,- Kč, ku škodě pošk. N. n. Ž., P., K.,
a tohoto jednání se dopustil ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 44 T 112/2006, který nabyl právní moci dnem 25. 1. 2007, odsouzen kromě jiného pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. k nepodmíněnému souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v délce 32 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, ze kterého byl dne 17. 1. 2008 podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání dvou let.
Za trestné činy pod bodem I. shora uvedeného rozsudku byl obviněný odsouzen ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks červeného kapesního nože s nůžkami a 1 ks páčidla s šíří hrotu 35 mm. Ohledně trestných činů pod bodem II. shora uvedeného rozsudku bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení dalšího trestu. Taktéž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku si obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 61 To 267/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný si proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 61 To 267/2009, podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. aniž slovně uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný nejprve zdůraznil, že byl uznán vinným, ačkoliv jeho vina nebyla spolehlivě prokázána.
V posledním případě pak jednání, kdy byl obviněný zadržen, vůbec nevykazovalo znaky trestného činu, a tudíž je nesprávné právní hodnocení činu. Proto tedy poslední skutek, který nenaplňuje znaky trestného činu, nemůže být začleněn do pokračujícího činu. Celé rozhodnutí je tak postiženo touto vadou. Totéž pak platí i u prvního skutku – prodej monitoru do bazaru.
Další chybu právního posouzení spatřuje obviněný v tom, že nešlo o pokračující trestný čin, neboť toto posouzení nebylo nijak odůvodněno. Soud prvního stupně odsoudil dovolatele bez důkazů a odvolací soud jeho odvolání zamítl. Podle obviněného nebyla splněna procesní podmínka zamítnutí, protože odvolání bylo podáno důvodně, a proto mu mělo být vyhověno.
Obviněný dále v plné míře odkázal na podané odvolání s tím, že odvolací soud ve svém odůvodnění vyvrátil obhajobu způsobem, který je v rozporu s hmotným právem. K odvolací námitce obviněného, že vina nebyla provedenými důkazy prokázána a obhajoba obviněného vyvrácena, odvolací soud uvedl, že není sebemenšího důvodu akceptovat tvrzení obviněného a domnívat se, že stopy DNA jej neusvědčují. Proto není důvod předpokládat, že by byl na místě jiný pachatel. Podle obviněného měl odvolací soud jeho tvrzení nikoli akceptovat, tedy přijmout, ale naopak vyvrátit. Tvrzení obviněného však v řízení vyvráceno nebylo. Proto považuje dovolatel právní názor odvolacího soudu o tom, že je možné obhajobu bez dalšího neakceptovat, za nesprávný. Proto je nesprávný i výrok soudu o zamítnutí odvolání. Obdobně to pak podle obviněného platí i o zdůvodněních soudu ohledně DNA a jiného pachatele. Soud tím v podstatě říká, že nepředpokládá, že by tam byl jiný pachatel, a proto odsuzuje jeho.
Odvolací soud se podle dovolatele nevypořádal s některými odvolacími důvody, konkrétně ohledně výše škody. Bylo pak rozhodnuto, aniž bylo posouzeno celé odvolání. I to je podle obviněného zásadní vada, která by mohla mít vliv na správnost učiněného výroku.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud pro uvedené vady zrušil jak původní rozsudek, tak i napadené usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 61 To 267/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí ( tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění ), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí však dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 247/2009.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil vedle námitek ryze skutkových směřujících do hodnocení důkazů, a tudíž nepodřaditelných pod deklarovaný dovolací důvod, v zásadě dvě námitky obecně pod uplatněný dovolací důvod zahrnutelné. Tyto námitky ale právně relevantním způsobem nekonkretizoval.
První námitka dovolatele spočívala v tom, že poslední jednání, kdy byl zadržen, není trestným činem. Totéž pak platí i u prvního jednání obviněného - prodeji monitoru do bazaru. Obviněný však tuto svou námitku nijak blíže nekonkretizoval a nerozvedl, proč a v čem dotčené skutkové věty nemohou naplnit určitou přesně konkretizovanou právní kvalifikaci. Lze tedy uzavřít, že obviněný nebrojil konkrétně proti subsumpci svého jednání pod ustanovení §247 tr. zák. nebo pod ustanovení §257 tr. zák. Protože u této právní námitky vedle potřebné subsumpce pod příslušné ustanovení trestního zákona zcela chyběla i potřebná specifikace, v čem jsou nedostatky konkrétně spatřovány, není tato dovolací námitka relevantním uplatněním dovolacího důvodu,a proto se jí Nejvyšší soud blíže nezabýval.
Svou druhou námitku obviněný směřoval do právního hodnocení svého jednání jako pokračujícího trestného činu, ale ani tento závěr nebyl v příslušných rozhodnutích nijak konkretizován. Protože dovolatel i tuto svoji námitku nijak nekonkretizoval a nevysvětlil, z jakého důvodu se v jeho případě nemůže jednat o pokračující trestný čin, nebylo podle Nejvyššího soudu možné se touto námitkou obviněného zabývat. Zde je třeba též poznamenat, že i odůvodněná a konkretizovaná námitka směřující proti závěru o pokračujícím trestném činu může za jistých okolností vyústit v neprospěch obviněného, a to např. tehdy, pokud by se mělo jednat o trestné činy samostatné, v konečném důsledku postižitelné podle stejné trestní sazby, jako trestný čin pokračující. V takovém případě by se jednalo o námitku směřující v neprospěch obviněného, kterou by pak z titulu dovolání obviněného nebylo možné v rámci jejího projednání připustit. Obviněný je totiž osobou oprávněnou podat dovolání výlučně ve svůj prospěch.
Jestliže dovolatel v další části svého dovolání poukazoval na obsah podaného odvolání k Městskému soudu v Praze, nezbývá než konstatovat, že k takto koncipovanému dovolání nelze přihlížet. Je třeba si uvědomit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým je možno napadnout pouze určitá, v zákoně vymezená soudní rozhodnutí, která jsou pravomocná a tudíž vykonatelná. Proto také zákonodárce zvolil poměrně rigidní formu, jakou musí být tento mimořádný opravný prostředek uplatněn a to zcela jistě i z toho důvodu, že kompetence k jeho projednání a rozhodnutí byla svěřena Nejvyššímu soudu. Proto je zcela nepřijatelné, aby dovolatel svoje námitky a výhrady Nejvyššímu soudu předložil v podobě pouhého odkazu na nějaké jeho dřívější písemné podání, byť by se mělo jednat o odvolání.
Pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by však měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněného podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal a odvolání obviněného podle ustanovení §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřicházelo v úvahu.
Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být (a byl) uplatněn toliko v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obviněného byl dán dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však, jak bylo shora uvedeno, nebyl dovolatelem obsahově relevantně naplněn.
Obviněný se tedy svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaných dovolacích důvodů, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tyto, ale ani jiné dovolací důvody obsahově nenaplňují.
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení§265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, tento odkazuje na znění ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr.František Hrabec