ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.522.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 522/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2009 o dovolání podaném obviněným J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 7 To 335/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 4 T 73/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 7 To 335/2008, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné odvolání obviněného J. B., které podal proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 4 T 73/2008.
Tímto rozsudkem byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, jehož se dle výroku citovaného rozhodnutí dopustil tím, že dne 10. 11. 2007 kolem 9.45 hod. v Š., okres F. – M., na polní cestě poblíže garáže rodinného domu v ul. N. F. po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl P. F., nejméně jedním úderem plechovým kyblíkem o rozměrech cca 40 x40 cm zezadu do hlavy a zadní části pravé ruky, a tímto jednáním mu způsobil poranění spočívající v tržně zhmožděné ráně na hlavě pronikající do podkoží délky 5 cm a krevní podlitině v oblasti pravé paže s dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života, zejména bolestivostí, po dobu nejméně 10 dnů.
Za to mu byl v sazbě §221 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst.1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené H. z. p. se sídlem O. – V., ul. J., částku 1.284,- Kč.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. B. dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně není trestným činem, neboť nevykazuje znaky objektivní stránky trestného činu, konstruuje trestní odpovědnost obviněného chybně jako odpovědnost za následek, a nikoli jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Skutková zjištění soudu nemají oporu v provedených důkazech, nebylo řádně prověřeno, zda si zranění poškozený nezpůsobil sám pádem. Posouzené jednání nemůže být trestným činem ublížení na zdraví také proto, že poškozenému nebyla vystavena pracovní neschopnost, byly u něj konstatovány pouze bolesti hlavy, aniž bylo zjištěno, jak byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života. Rovněž z hlediska existence subjektivní stránky trestného činu nebyly provedeny odpovídající důkazy. Pokud soud prvního stupně položil důraz na usvědčující výpověď poškozeného, pak obviněný tuto hodnotí jako nereálnou. Pokud je poukazováno také na výpovědi některých svědků, pak sice potvrzovali, že poškozený ve svahu upadl, ale již se nalézací ani odvolací soud nezabývaly tím, proč upadl a zda si zjištěná poranění nezpůsobil v této souvislosti sám. Pokud byl obviněný uznán vinným žalovaným trestným činem, jde o porušení zásady in dubio pro reo, neboť veškeré pochybnosti, které v posuzované věci nastaly, byly přičítány v neprospěch obviněného.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265 b odst. 1 písm. k), l) tr.řádu, pak soudy obou stupňů pochybily, když nebyl vůbec prokázán úmysl daného jednání a nebylo uvedeno v čem spočívá subjektivní stránka trestného činu, kterým byl uznán vinný.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 7 To 335/2008, současně také rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 4 T 73/2008, a věc podle §265l tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), podle níž lze z obecných hledisek podané dovolání označit za přípustné. Obviněným uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však dle mínění státní zástupkyně nekoresponduje s obsahem dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů. Teprve v návaznosti na to je namítáno nesprávné právní posouzení skutku. Námitky týkající se absence subjektivní stránky a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem, mohl obviněný relevantně uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jehož účelem je náprava právních vad soudních rozhodnutí, nicméně presentované pochybení nečiní rozsudečný výrok neúplným, takže ani při použití tohoto dovolacího důvodu nelze jeho námitky považovat za odůvodněné. S ohledem na zpochybnění právní relevance uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak nelze za relevantní pokládat ani důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a současně navrhla, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm.b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2, věta první tr. řádu) a současně splňuje formální i obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo zapotřebí dále posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání primárně odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou dovolacího přezkumu (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Poukazem na uvedený dovolací důvod tedy není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Z uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhá de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu ve věci ve svůj prospěch, t.zn., že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §256 odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají.
Nejvyšší soud poznamenává, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné – s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces – uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ČR ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy podrobně zabýval a zároveň v potřebném rozsahu náležitě vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů. Je třeba akcentovat nadstandardní důslednost soudu prvního stupně, který provedl všechny dostupné důkazy a prověřil všechny aspekty uplatněné obhajoby obviněného, přičemž v souladu s výsledky dokazování také upravil znění skutkové věty včetně vyčíslení počtu útoků a charakteru vzniklého poranění. Odvolací soud v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. řádu) dospěl k závěru, že nalézací soud provedl všechny potřebné důkazy k tomu, aby byl skutkový stav řádně zjištěn, a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu je rovněž řádně vyhodnotil. Při svém rozhodování plně skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně akceptoval. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dostál zcela povinnostem vymezeným v ustanovení §125 tr. řádu a své skutkové i právní závěry v intencích tohoto zákonného ustanovení odůvodnil, obdobně pak usnesení soudu druhého stupně odpovídá zákonným požadavkům stanoveným v §134 odst. 1, odst. 2 tr. řádu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popřípadě mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
I když obviněný v dovolání uvedl, že je dán důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l), k) tr. řádu, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že obviněný podrobuje kritice pouze skutková zjištění soudů obou stupňů, z nichž napadený rozsudek vychází. Dovolatel na rozdíl od skutkového zjištění soudů v dovolání předstírá vlastní skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od soudů obou stupňů odlišné právní posouzení věci, přičemž i zde dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) rozhodující.
Dovolatel je v souladu s ustanovením §256f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen odkázat na zákonné ustanovení §256b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům uvedeným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §256b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu. Protože Nejvyšší soud ve věci obviněného J. B. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno ze zákonných důvodů, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. května 2009
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu