ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.910.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 910/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 11 To 45/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 136/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 2 T 136/2008, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., spáchaným formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil spolu se spoluobviněným Z. Š. tím, že okolo půlnoci dne 2. 3. 2008 v J. v B. ulici v bytě obviněného H. po společné domluvě se spoluobviněným Z. Š. pozvali na sklenku vína L. H., do bytu M. H. v prvním poschodí a poté, co se ke dveřím bytu chvíli na to dostavila, ji Z. Š. do bytu mírně popostrčil a vstupní dveře někdo z obou mužů uzamkl, všichni následně usedli na pohovku do křesel, popíjeli víno a v televizi sledovali film s pornografickou tématikou a poté, když chtěla L. H. odejít, M. H. v bytě zhasl světlo a Z. Š. ji stáhl na pohovku, povalil ji na záda a v úmyslu vykonat s ní soulož ji s pomocí M. H. vysvlékl ve spodní části těla do naha, přitom ji svýma rukama držel ruce u její hlavy, na chvíli jí i ruce zaklekl, aby se nemohla bránit, a to přesto, že ho L. H. opakovaně od takového jednání odrazovala (slovy „Z., prosím tě, přestaň, co z toho máš? …. „… ale ne, Z., takhle ne ….“) a prosila ho, aby jednání zanechal, neboť má svého přítele a nechce mu být nevěrná, dále se ho snažila odstrkávat a spodní částí těla se vykrucovala v úmyslu Z. Š. setřást, aby ji nemohl úplně svléknout a v jednání směřujícímu k uskutečnění pohlavního styku tak nemohl pokračovat, kdy se s úmyslem vykonat soulož na poškozené ani nijak netajil a slovně její fyzickou obranu odrážel, sám se přitom vysvlékl do naha a použitou fyzickou silou L. H. nakonec v jejím odporu přemohl a přibližně po dobu 15 minut s ní i přes její odpor souložil, přičemž M. H. průběh pohlavního styku opakovanými krátkými videosekvencemi natáčel na fotoaparát, nijak poškozené v obraně nepomohl, aniž by mu to činilo potíže, když byl po celou dobu na místě samém přítomen a násilné počínání Z. Š. dobře viděl a smál se tomu, na začátku chvíli dokonce Z. Š. pomáhal se svlékáním poškozené a byl jím dokonce vyzván, aby ho vystřídal, že ho rovněž natočí (vyfotografuje), až L. H. v důsledku tohoto jednání obou mužů na svou obranu plně rezignovala a v průběhu další soulože se již aktivně nebránila, pouze Z. Š. prosila, aby to urychlil, že již chce jít domů.
Za uvedené jednání byl obviněný M. H. odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Obviněný Z. Š.. byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. rovněž k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný M. H., obviněný Z. Š. i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě. Krajský soud v Hradci Králové následně rozsudkem ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 11 To 45/2009, k odvolání státního zástupce ohledně obviněného Z. Š. napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému Z. Š. za trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle §241 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl obviněný Z. Š. podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Odvolání obviněných Z. Š. a M. H. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 11 To 45/2009, podal následně obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný ve svém dovolání poukazuje zejména na to, že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu znásilnění spáchaného formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák. Dle obviněného v průběhu dosavadního trestního řízení nebylo prokázáno, že by od počátku pozvání poškozené do bytu věděl o úmyslu spoluobviněného Š. s poškozenou souložit ani nebyl prokázán úmysl obviněných použít násilí proti poškozené. Dále podotkl, že i po zhasnutí světla byl pokoj dostatečně osvětlen (úsporné osvětlení, televizní přijímač), do místnosti údajně pronikalo také veřejné venkovní osvětlení. Dle názoru obviněného bylo prokázáno, že poškozené před a v průběhu intimního styku s obviněným Š. nijak nevyhrožoval, obviněného Š. nepovzbuzoval a na jeho výzvu, aby jej vystřídal, zareagoval odmítavě. Poškozená ho za celou dobu nepožádala o pomoc a pokud na požádání obviněného Š. pomohl svléknout poškozené tepláky, tak nemohl být srozuměn s tím, že je znásilňována, neboť nekladla odpor a obviněný se domníval, že se jedná o běžný začátek pohlavního styku.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 11 To 45/2009, zrušil včetně všech rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného předmětné obžaloby zprostí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud České republiky připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. B., svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. H.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení), tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
K námitce obviněného, že v jeho jednání nelze spatřovat trestný čin znásilnění spáchaný formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák., neboť v průběhu řízení nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka daného trestného činu, Nejvyšší soud České republiky uvádí, že soudy prvního i druhého stupně se touto námitkou zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru, že obviněný svým jednáním pomáhal (usnadňoval) spoluobviněnému Š. v uskutečnění soulože s poškozenou. S tímto závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Trestného činu znásilnění podle ustanovení §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Za násilí se přitom považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení soulože nebo jiného obdobného pohlavního styku proti její vůli. Donucením jiného k souloži nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku se rozumí překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že v průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v momentě, kdy chtěla poškozená z předmětného bytu odejít, obviněný M. H. zhasl světlo, obviněný Z. Š. poškozenou povalil na válendu a začal ji svlékat, v čemž mu pomáhal obviněný M. H., neboť poškozená se bránila. Obviněný Š. poté s poškozenou souložil a obviněný H. jednání obviněného Š. natáčel na videosekvenci fotoaparátu. Tyto skutečnosti obvinění nepopírají, avšak tvrdí, že ze strany poškozené šlo o dobrovolný styk. Poškozená však ve své výpovědi uvádí opak a její nesouhlas s jednáním obviněného Š. (aktivní fyzický i slovní odpor) je zřetelně patrný i z videosekvence fotoaparátu. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není pochyb o účasti obviněného H. formou pomoci na výše specifikovaném jednání obviněného Z. Š.
Z výše uvedeného je zřejmé, že soudy obou stupňů dospěly ke správnému závěru, že obviněný M. H. svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění spáchaného formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák., neboť z jeho jednání je zřejmý jeho subjektivní souhlas a podpora s jednáním obviněného Š.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je tedy nutno učinit závěr, že obviněný M. H. v daném případě svým jednáním naplnil jak objektivní tak i subjektivní stránku trestného činu znásilnění spáchaného formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák., což správně vyplývá i ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu
JUDr. J. P.