ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1000.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 1000/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání, které podal obviněný R. N. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 57/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 7/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 3 T 7/2006, uznán vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku, a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky konkretizovanými pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za výše uvedené trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl obviněný R. N. uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 462/2003, byl obviněnému uložen podle §148 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Současně Okresní soud v Břeclavi zrušil podle §35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 462/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Okresní soud v Břeclavi rozhodl citovaným rozsudkem rovněž o vině a trestu obviněného P. V.
Odvolání obviněného R. N. podané proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 3 T 7/2006, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 57/2009, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný R. N. prostřednictvím svého obhájce dne 30. 6. 2009 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle názoru obviněného s ohledem na věcný rozsah a právní náročnost posuzované věci existovaly pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu. Obviněný však v řízení neměl obhájce, proto je přesvědčen, že pokud mu soud prvního stupně za uvedených okolností a vzdor opakovaným žádostem neustanovil obhájce, porušil jeho právo na obhajobu. Jak dále obviněný v této souvislosti zdůraznil, nemohl nijak prokázat své celkové majetkové poměry, neboť nevlastní žádný majetek. Obviněný upozornil rovněž na okolnost, že v průběhu jednotlivých hlavních líčení nebyl schopen vnímat smysl jednání, neboť byl pod vlivem léků proti bolesti.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný R. N. namítl, že se nemohl zúčastnit několika hlavních líčení z důvodu nemoci, přičemž řádně soudu doložil svou nepřítomnost a požádal ho o odročení hlavního líčení. Podle názoru obviněného tak soud prvního stupně porušil jeho právo na obhajobu, protože konal hlavní líčení bez jeho přítomnosti.
Závěrem svého dovolání obviněný R. N. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 57/2009, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 3 T 7/2006, a aby tomuto soudu uložil věc znovu projednat a rozhodnout. Dále obviněný navrhl, aby mu při novém projednání věci soud ustanovil obhájce z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. řádu, pokud nebude mít dostatek prostředků na zvoleného obhájce. Obviněný rovněž požádal ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu o odklad výkonu trestu odnětí svobody, přičemž v této souvislosti poukázal na své zdravotní problémy.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného R. N. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státní zastupitelství. Pokud jde o námitky obviněného, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle názoru státního zástupce v posuzované věci nebyl dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu, neboť nešlo o věc skutkově ani právně složitou. Státní zástupce nepovažuje citovaný důvod za naplněný ani tvrzením obviněného o jeho údajné momentální zdravotní indispozici v průběhu dalších hlavních líčení. Navíc obviněný měl možnost, aby si v kterémkoli stadiu trestního řízení sám zvolil obhájce.
K dalšímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupce připomněl, že v posuzované trestní věci se konalo více hlavních líčení, přičemž některých z nich se obviněný R. N. osobně zúčastnil. Podle názoru státního zástupce provedení některého z odročených hlavních líčení v nepřítomnosti obviněného zde nemohlo mít vliv na spolehlivé rozhodnutí věci ani na dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §202 odst. 2 tr. řádu, protože byly splněny i formální podmínky uvedené v ustanoveních §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. řádu. Jak dále státní zástupce zdůraznil, trestní řád nestanoví konkrétní důvody pro odročení hlavního líčení, takže soud v každém konkrétním případě posuzuje podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného se zřetelem k ustanovení čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod. Podle státního zástupce tedy zdravotní důvody, které v posuzované věci uváděl obviněný a jimiž se domáhal odročení hlavního líčení, nezakládaly překážku k provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť ho považuje za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný R. N. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný R. N. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. řádu. Podle prvního z nich lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný R. N. především namítl, že v řízení před soudem prvního stupně neměl obhájce a tento soud mu ho neustanovil, ačkoli obviněný o to žádal z důvodu skutkové a právní složitosti věci. Takový postup soudu prvního stupně označil obviněný za nezákonný a popírající jeho právo na obhajobu, přičemž tato nezákonnost údajně měla vliv na další procesní postavení obviněného. Nejvyšší soud se s tímto tvrzením obviněného nemohl ztotožnit, protože existence citovaného dovolacího důvodu je podmíněna závěrem, že v řízení před soudy nižších stupňů byl u obviněného skutečně dán některý z důvodů nutné obhajoby podle §36 tr. řádu a obviněný neměl obhájce, ať již zvoleného nebo ustanoveného. Přesvědčení obviněného o existenci důvodu nutné obhajoby však samo o sobě nestačí k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Jak přitom zjistil Nejvyšší soud z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 7/2006 (viz jeho č. l. 771 a 772, resp. č. l. 841), obviněný R. N. podal před zahájením svého výslechu u hlavního líčení žádost o ustanovení obhájce, kterou v dalších hlavních líčeních doplňoval, přičemž ho předseda senátu soudu prvního stupně poučil o tom, že takovou žádost musí obviněný doložit listinami osvědčujícími jeho celkovou finanční situaci. V souvislosti s tím pak předseda senátu soudu prvního stupně označil příslušné listiny (konkrétně přehled veškerých příjmů a výdajů, potvrzení o sociálních dávkách a životních nákladech, potvrzení z úřadu práce), jimiž měl obviněný prokázat své úplné majetkové poměry. V návaznosti na uvedené poučení obviněný předložil soudu prvního stupně listiny zařazené na č. l. 777 až 781 trestního spisu, z nichž okresní soud vycházel v řízení o nároku obviněného na bezplatnou obhajobu. Jak dále vyplývá z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 3 T 7/2006, (zařazeného na č. l. 795 až 796 trestního spisu) soud nepřiznal obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu, neboť obviněný nedoložil veškeré podklady sloužící k přehledu o jeho majetkových poměrech, ačkoli byl výslovně poučen o této povinnosti. Stížnost obviněného proti citovanému usnesení soudu prvního stupně pak Krajský soud v Brně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl usnesením ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 5 To 638/2006 (viz č. l. 802 trestního spisu). Pokud jde o důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. řádu, jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že obviněný měl v posuzované věci obhájce v přípravném řízení (viz č. l. 128 trestního spisu), neboť se ve dnech 12. 11. 2004 až 11. 3. 2005 nacházel ve vazbě, a dále mu byl obhájce ustanoven pro účely odůvodnění odvolání (viz č. l. 1018 trestního spisu).
Podle názoru Nejvyššího soudu tedy citovaným rozhodnutím soudu prvního stupně nemohlo dojít k zásahu do obhajovacích práv obviněného R. N., protože navzdory poučení, jehož se mu dostalo od soudu prvního stupně, nedoložil všechny požadované listiny o své majetkové situaci. V posuzované věci přitom nešlo ani o řešení nějakých výjimečně složitých skutkových nebo právních otázek a soud prvního stupně u obviněného ani neshledal žádné tělesné nebo duševní vady vyvolávající pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit, takže zde nebyl důvod, aby soud musel obviněnému ustanovit obhájce podle §36 odst. 2 tr. řádu, když žádný jiný důvod nutné obhajoby rovněž nepřicházel v úvahu.
Nejvyšší soud se proto nemohl ztotožnit ani s námitkou obviněného R. N., v níž s poukazem na důvod nutné obhajoby zpochybnil též svou schopnost vnímat smysl trestního řízení. Na uvedenou skutečnost totiž obviněný upozornil toliko u hlavního líčení konaného dne 11. 11. 2008 (viz č. l. 977 trestního spisu), přičemž k tomu mimo jiné uvedl, že stále trvá jeho pracovní neschopnost a že v té době je pod vlivem léků proti bolesti a není schopen vnímat projednávanou věc. Jak ovšem nepochybně vyplývá z protokolu o hlavním líčení z uvedeného dne, obviněný byl dostatečně orientovaný ve svých výpovědích a náležitým způsobem reagoval i na všechny otázky soudu a státního zástupce, jakož i na výpovědi svědků. Proto Nejvyšší soud nemá pochybnosti v tom směru, že jednání obviněného v označeném hlavním líčení nebylo ovlivněno použitím léků, takže nelze akceptovat ani argumentaci obviněného, podle něhož by uvedená okolnost měla být důvodem pro ustanovení obhájce ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu. Obviněný totiž zjevně netrpěl žádnými objektivními tělesnými nebo duševními vadami, pro které by soud prvního stupně mohl mít důvodné pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit.
Navíc – jak zjistil Nejvyšší soud z trestního spisu (viz jeho č. l. 1040) – soud prvního stupně ustanovil obviněnému R. N. pro účely odůvodnění podaného odvolání obhájce JUDr. J. C., jemuž pak obviněný dokonce dne 22. 5. 2009 udělil plnou moc i k podání dovolání v této věci. Odvolací soud tedy učinil své rozhodnutí, proti němuž směřuje nyní projednávané dovolání, z podnětu odvolání podaného kvalifikovaně zastoupeným obviněným, protože ho zpracoval jeho obhájce ustanovený za tímto účelem. Vzhledem k uvedenému nelze podle názoru Nejvyššího soudu uvažovat o porušení obhajovacích práv obviněného ani ve vztahu k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se stejně formulovanou námitkou obviněného.
Proto ze všech konstatovaných důvodů Nejvyšší soud neshledal existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Obviněný R. N. dále ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje obviněný v tom, že soud prvního stupně opakovaně konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, ačkoli ten žádal o jeho odročení a lékařskými zprávami doložil soudu důvod své nepřítomnosti. Podle názoru obviněného měl soud prvního stupně za těchto okolností odročit hlavní líčení, zejména když mu v řízení nebyl ustanoven obhájce. Postup soudů nižších stupňů proto obviněný považuje za porušení svého práva na obhajobu.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spočívá – mimo jiné – v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného (obžalovaného) v hlavním líčení. Tento dovolací důvod může být naplněn především porušením ustanovení §202 tr. řádu, které výslovně vymezuje podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného (v řízení proti mladistvému se uplatní speciální ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů). Jak přitom vyplývá z ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu, hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obviněného pouze tehdy, má-li soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, přičemž musí být kumulativně splněny i další podmínky uvedené v ustanoveních §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. řádu. Podle první z nich je nezbytné, aby obviněnému byla řádně doručena obžaloba a obviněný byl včas a řádně předvolán k hlavnímu líčení. Přitom z dosavadní judikatury kromě jiného vyplývá (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 52/1975 Sb. rozh. tr.), že pod pojmem „řádně předvolán“ uvedeným v ustanovení §202 odst. 2 písm. a) tr. řádu je nutno rozumět doručení předvolání do vlastních rukou obviněného podle §64 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Druhá podmínka, jejíž splnění se vyžaduje k provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, spočívá v tom, že obviněný byl o skutku, který je předmětem obžaloby, řádně vyslechnut některým z orgánů činných v trestním řízení a že bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání podle §160 tr. řádu. Současně je třeba obviněného upozornit na možnost prostudování spisu a učinit návrhy na doplnění vyšetřování ve smyslu §166 odst. 1 tr. řádu. Teprve tehdy, pokud jsou splněny všechny výše uvedené zákonné podmínky, jejichž podstatou je především zabezpečení práva obviněného na obhajobu a náležité zjištění skutkového stavu, je možné provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod č. 70/1980 Sb. rozh. tr.). Tyto podmínky byly u obviněného R. N. splněny, což sám ani nezpochybňuje.
Kromě uvedeného je nezbytné, aby i v případě provedení hlavního líčení bez přítomnosti obviněného bylo možné učinit spolehlivé rozhodnutí věci a dosáhnout účelu trestního řízení. Za důvod, jenž by vylučoval provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, však nelze považovat např. samotnou skutkovou složitost a právní náročnost věci, popřípadě závažnost stíhaného trestného činu, neboť i v těchto případech lze věc spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestního řízení i bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení (viz rozhodnutí pod č. 18/2000 Sb. rozh. tr.). Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, publikované pod č. T 419. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002), že soud nemůže porušit ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu jen tím, pokud konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod této nepřítomnosti uvedl svou pracovní neschopnost. Zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného totiž nejsou nijak vázány na to, zda obviněný omluvil svou nepřítomnost, ani na to, co bylo důvodem nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení. Navíc potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovněprávní účely, ale samo o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému brání v účasti u hlavního líčení zdravotní důvody (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, publikované pod č. T 461. ve svazku 19 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003). Naproti tomu o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu jde např. za situace, jestliže obviněný výslovně trval na své účasti u hlavního líčení, přičemž včas a řádně omluvil svou neúčast takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně bránily zúčastnit se hlavního líčení (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. T 621. ve svazku 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004). V konkrétní rovině jde o takový případ, když obviněný předloží lékařskou zprávu, z níž vyplývá objektivní nemožnost jeho účasti na úkonech prováděných v hlavním líčení. Ani jeden z uvedených případů však v posuzované věci nenastal.
Jak vyplývá z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 7/2006 (viz jeho č. l. 876 až 879), obviněný R. N. dne 27. 2. 2008 omluvil svou neúčast u nařízeného hlavního líčení a doložil ji lékařskou zprávou a potvrzením o pracovní neschopnosti, přičemž současně požádal o odročení hlavního líčení. Soud prvního stupně vyhověl žádosti obviněného a odročil hlavní líčení na den 25. 3. 2008 (viz č. l. 886 trestního spisu). O konání tohoto odročeného hlavního líčení soud prvního stupně přitom vyrozuměl obviněného dne 14. 3. 2008 (viz č. l. 886 trestního spisu), takže u něj byla rovněž zachována zákonná lhůta 5 pracovních dnů k přípravě podle §198 odst. 1 tr. řádu. Z písemnosti na č. l. 894a trestního spisu je ovšem patrné, že obviněný dne 21. 3. 2008 telefonicky omluvil svou neúčast na uvedeném odročeném hlavním líčení pouze s poukazem na další trvání pracovní neschopnosti. Obviněný však již nedoložil toto své tvrzení žádnými podklady, z nichž by vyplývala kromě pracovní neschopnosti obviněného i jeho nezpůsobilost účastnit se hlavního líčení. K dalším odročeným hlavním líčením, které soud prvního stupně konal v posuzované věci ve dnech 25. 3. 2008, 6. 5. 2008 a 10. 6. 2008, se obviněný rovněž nedostavil, přičemž svou nepřítomnost u těchto odročených hlavních líčeních písemně omluvil toliko jednou a odůvodnil ji bez dalšího svými zdravotními obtížemi a plánovanou hospitalizací (viz č. l. 940 trestního spisu).
K tomu dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně použil k předvolání obviněného R. N. k dalším (odročeným) hlavním líčením tiskopis vzoru č. 6a podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. j. 20/2004-Org., o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“ doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (publikovaného pod č. 11 v částce 1/2004 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti). Jde tedy o vzor, který obsahuje mimo jiné poučení obviněného, podle něhož se hlavní líčení může konat v jeho nepřítomnosti. Soud prvního stupně pak v projednávaném případě opakovaně rozhodl o konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného usnesením, přičemž mimo jiné konstatoval, že není osvědčena konkrétní nezpůsobilost obviněného dostavit se k hlavnímu líčení a že odkaz na údajnou pracovní neschopnost obviněného není důvodem pro odročení hlavního líčení. Jak je dále z trestního spisu patrné, poslední hlavní líčení se ve věci konalo dne 11. 11. 2008 a obviněný u něj již byl přítomen. Toto hlavní líčení pak vyústilo do vyhlášení odsuzujícího rozsudku, který byl potvrzen usnesením odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání obviněného.
Popsaný postup Okresního soudu v Břeclavi tedy byl podle názoru Nejvyššího soudu správný a v souladu se zákonem. Tento soud již způsobem předvolání obviněného R. N. k hlavnímu líčení dal dostatečně najevo, že věc může být projednána a rozhodnuta i v jeho nepřítomnosti. V posuzované věci přitom nepřicházelo v úvahu ani zákonné omezení obsažené v ustanovení §202 odst. 4 tr. řádu, jelikož obviněný se nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Současně nešlo o trestné činy, za které by byl stanoven trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby převyšuje 5 let. Pokud za výše uvedených okolností soud prvního stupně konal některá hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, nemohlo dojít k porušení ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jak obviněný namítal ve svém dovolání. Nejvyšší soud proto považuje námitku obviněného, kterou zpochybnil popsaný postup soudu prvního stupně, za nedůvodnou.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. N. podal proti napadenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které sice vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Pokud jde o podnět obviněného R. N., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu. Navíc obviněný tento svůj návrh neopřel o takové důvody, které by u něj byly neslučitelné s výkonem uloženého trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y