ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1017.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1017/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 dovolání, které podal obviněný P. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 To 88/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 8/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 53 T 8/2007, byl obviněný P. H. uznán vinným:
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. [v bodech 1), 2), 4) – 9), 11), 13), 16), 18), 19), 21) – 23), 26), 27) výroku],
- trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 1), 2), 4) – 9), 11), 13), 16), 18), 19), 21) – 23), 26), 27) výroku],
- trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. [v bodě 19) výroku],
- trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. [v bodě 27) výroku], a to na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných na str. 18 rozsudku.
Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo uloženo ochranné opatření – zabrání věci, a to věcí uvedených na str. 19 rozsudku.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky na str. 20 až 31 rozsudku [pod body 1), 2), 5), 7) – 12), 17), 20) – 22), 24), 25), 31), 33), 34)], v nichž byly obžalobou spatřovány útoky pokračujících trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných D. J., J. M., L. M., J. O., R. Š., A. Z., G. Z. a T. Z.
Vůči tomuto rozsudku podali odvolání jednak obvinění P. H., J. O., J. M., A. Z. a T. Z. a jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 To 88/2008, bylo rozhodnuto:
I. Podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného P. H. částečně zrušen, a to jednak ve výroku o trestu odnětí svobody, týkající se obviněného D. J., dále ve výroku, jímž byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému P. H. uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Samsung SGH V200, IMEI a dále ve výroku, jímž byl podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněnému P. H. uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 15.000,- Kč, uložené na účtu P. S B.
II. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněnému D. J. za trestné činy podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 253/2006 Sb. [bod 20) odsuzujícího výroku] a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. [bod 29) odsuzujícího výroku], ohledně nichž zůstal výrok o vině nezměněn, uložil podle §185 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
III. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných J. M., J. O. a T. Z. zamítnuta.
IV. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 6 To 107/2008, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného A. Z. zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výrok pod bodem IV.) napadl obviněný P. H. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný uvedl, že soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely pouze z nepřímých důkazů, zejména z pachových stop. Namítl, že se odvolací soud při rozhodování o odvolání dostatečně nezabýval námitkou neobjektivnosti pachových stop jako důkazů prokazujících jeho vinu. V rozhodnutí je dovozováno, že jednotlivé důkazy tvoří ve svém souhrnu ucelený řetězec, na podkladě kterého lze dovodit u jeho osoby vinu. Podle názoru obviněného však nejsou důkazy pachových stop objektivní a v převážné většině skutků jsou ojedinělými důkazy, které netvoří ucelený řetězec důkazů. Připomněl, že v písemném odvolání poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002, které se zabývalo i metodou pachové identifikace a odkazovalo na závěry znalce z oboru odorologie, z nichž vyplývalo, že ve světě ještě neexistuje všeobecně uznávaná přístrojová metodika, která by na základě chemického rozboru objektivně prováděla analýzy pachových stop. Obviněný konstatoval, že toto rozhodnutí nevzal odvolací soud při posuzování odvolání v úvahu. Dodal, že soudy obou stupňů též vycházely z důkazů měření buněk a odposlechů telefonních hovorů (byl označen jako MIK 26), ale nebyla provedena expertiza, která by jednoznačně potvrdila, že hlas zaznamenaný odposlechy jako MIK 26 patří jeho osobě. Samotný obsah odposlechů nemá vztah k trestné činnosti uvedené v napadeném rozhodnutí, z obsahu odposlechů nelze jednoznačně dovodit, že osoba označená jako MIK 26 byla účastna na trestné činnosti, resp. jakou měrou se na ní podílela.
Závěrem dovolání obviněný vytkl, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by se měl dopustit trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ve výroku o vině, trestu a náhradě škody jednak napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a jednak předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně, a to ohledně jeho osoby. Současně navrhl, aby dovolací soud přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Předseda senátu soudu prvního stupně nechal ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že soudy při svém rozhodování vycházely pouze z nepřímých důkazů, zejména z pachových stop, které označuje za neobjektivní a neprokazující jeho vinu. Rovněž uvádí, že vycházely z důkazů měření buněk a odposlechů telefonních hovorů, jejichž důkazní hodnotu zpochybňuje. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány v tzv. skutkových větách výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Brně (následně též Vrchní soud v Olomouci) učinil právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil zákonné znaky trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k