ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1030.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1030/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2009 dovolání, které podal obviněný H. A. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 3 To 118/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 175/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného H. A. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 9 T 175/2008, byl obviněný H. A. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
dne 30. 6. 2008 v době okolo 11.30 hod. v B. na tř. M. ve volně přístupných prostorách přízemí O. V., před dalšími návštěvníky tohoto O., po předchozí slovní a fyzické potyčce mezi dalšími osobami jmény A. J. a A. R. S., a dalšími, které se osobně účastnil, předstoupil před objekt směnárny K., s. r. o., a svou legálně drženou pistolí značky S., v. č., ráže 9 mm, jedenkráte vystřelil paralyzujícím brokovým nábojem značky L. L. směrem do vnitřního prostoru objektu směnárny K., s. r. o., kde se v danou dobu nikdo nenacházel.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák., §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 45.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti týdnů. Podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pistole značky S., v. č., ráže 9 mm, 7 kusů nábojů značky L. – libra 9 mm a 1 kusu zásobníku značky S.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 3 To 118/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny jeho výroky) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podání obviněný připomněl dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že z popisu skutku v rozsudku městského soudu vyplývá, že jednání, kterého se v inkriminované době dopustil, nenese žádné znaky společenské nebezpečnosti. Konstatoval, že v dané době došlo A. J. ke spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví, přičemž vyslovil domněnku, že se dotyčný pokusil o vraždu jeho švagra A. R. S. Po tomto incidentu, ze strachu o život svůj i svého švagra, jedenkrát vystřelil paralyzujícím nábojem do vnitřního prostoru směnárny, kde se v danou dobu nikdo nenacházel. Zdůraznil, že tímto jednáním osobně nikoho neohrozil ani nespáchal výtržnost, když k výtržnosti došlo spácháním trestného činu A. J. Ten byl za trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. nepravomocně odsouzen.
Dále obviněný uvedl, že ze svědeckých výpovědí je zřejmé, že povyk vyvolalo právě těžké ublížení na zdraví (které střelbě předcházelo) a lidé se na incident začali soustředit již právě v tomto okamžiku. Upozornil, že ve chvíli, kdy vystřelil, stále cítil ohrožení a výstřelem se snažil bránit dalším útokům, které oprávněně očekával. Nikdy neměl v úmyslu vyvolat jakýkoliv rozruch, neboť ten, jak uvedl, byl vyvolán dříve a jednáním někoho jiného. Podle obviněného jeho jednání nebylo ničím jiným než nutnou obranou ve smyslu ustanovení §13 tr. zák. a takto je potřebné je i posuzovat. Vzhledem k tomu, že v rámci incidentu mezi jeho švagrem a A. J. mohlo dojít ke spáchání vraždy, nemůže být tento akt, tj. výstřel paralyzujícím nábojem do prostoru, v němž se nikdo nenacházel, brán jako nepřiměřený. Podle obviněného nikdo dnes nedokáže odhadnout, jaké následky mohlo mít další jednání A. J., který i bez jeho zásahu, dokázal způsobit těžké ublížení na zdraví a pouze díky pohotovosti a štěstí svého švagra bez následku smrti. Důvodně se tudíž obával o zdraví své i svého okolí.
V návaznosti na uvedené skutečnosti obviněný dovodil, že skutek popsaný v rozsudku prvostupňového soudu není trestným činem, neboť chybí subjektivní stránka jeho skutkové podstaty i materiální znak trestného činu. S poukazem na zásadu nullum crimen sine lege vyslovil domněnku, že rozhodnutími soudů obou stupňů došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku. Konstatoval, že jednání, na základě kterého je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu výtržnictví, mohlo být posouzeno pouze jako nutná obrana ve smyslu ustanovení §13 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 3 To 118/2009, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 9 T 175/2008, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem a jeho osobu zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce připomněl obviněným uplatněné námitky. Konstatoval, že dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho soud zjistil, nemůže ale směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod. Dovoláním se proto nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Zmíněný důvod dovolání nenaplňují námitky, které primárně směřují ke změně skutkového stavu a teprve v návaznosti na to k jinému právnímu posouzení skutku, jak to ve skutečnosti činí obviněný. Ten se na existenci dovolacího důvodu odvolává pouze formálně, ale ve skutečnosti se na základě změny skutkových zjištění domáhá změny právního hodnocení své věci. V této souvislosti státní zástupce podtrhl, že námitky stejného druhu jako v dovolání obviněný přednesl již před soudem prvního stupně a ten se jimi v odůvodnění rozhodnutí přiměřeným způsobem zabýval. Dodal, že při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a své závěry srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř. Konstatoval, že obviněný nevytkl napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, které jsou zakotveny v §265b odst. 1 tr. ř. včetně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který mimořádný opravný prostředek opřel.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu v dovolání obviněný primárně zpochybňuje rozhodná skutková zjištění, která v předmětné věci ohledně jeho jednání učinil v hlavním líčení Městský soud v Brně, a s nimiž se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Brně. Současně na pokladě vlastní verze události činí závěr, že svým jednáním nenaplnil znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným (z hlediska subjektivní stránky a společenské nebezpečnosti), neboť jednal v nutné obraně podle §13 tr. zák. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V odůvodnění napadeného rozsudku Městský soud v Brně mimo jiné konstatoval: „Výpověď obžalovaného a jeho švagra je vyvrácena nejen výpovědí svědků A. J. a M. M. H, které by soud mohl považovat za osoby mající zájem uškodit v trestním řízení obžalovanému a jeho rodině, ale zejména výpovědí zcela nestranných a nezainteresovaných svědků J. H., L. M., L. Š. a K. Č. Tito vypovídali před soudem pod sankcí trestního stíhání pro křivou výpověď, vystupovali věrohodně a spontánně a soud tak nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jejich výpovědí. V podstatných bodech potvrdili výpovědi svědků A. J. a M. M. H.“ V této souvislosti soud prvního stupně zdůraznil: „…má za prokázané, že bezprostředně po konfliktu, v jehož rámci došlo k vážnému zranění švagra obžalovaného, prostor směnárny nejprve opustil zraněný švagr obžalovaného v jeho doprovodu, následně ze směnárny utekl svědek A. J. směrem k Z. t. Se značným časovým odstupem, kdy se svědci shodují v průměru na době pěti minut, se vrátil na místo obžalovaný, který kráčel po ulici s viditelně drženou zbraní a vystřelil do prostoru směnárny“ (vše na str. 4 rozsudku prvostupňového soudu).
Ze skutkových zjištění je zcela evidentní, že v době výstřelu již žádný obviněným tvrzený útok ze strany A. J. jeho osobě a ani jeho švagrovi A. R. S. nehrozil, jak je naopak zdůrazňováno v mimořádném opravném prostředku. Obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku rozsudku prvostupňového soudu a podrobněji rozvedený v jeho odůvodnění byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Brně (následně též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k