ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1058.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1058/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2009 dovolání, které podala obviněná V. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 61 To 41/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 14/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 1 T 14/2007, byli obvinění V. H. a H. V. uznáni vinnými, že
1) v přesně nezjištěné době začátkem měsíce července 2004 v P., ul. V., v bytě společné známé R. N., pod falešnou záminkou, že obžalovaný V. ustane v napadání své družky obžalované V. H., lákali od poškozeného J. J., finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč, tuto částku však poškozený J. J. neměl k dispozici, proto předal 9. 7. 2004 částku 10.000,- Kč, ačkoli obžalovaná H. nebyla obžalovaným V. napadána a tímto způsobili poškozenému J. J. škodu ve výši 10.000,- Kč,
2) dne 15. 7. 2004 obžalovaná V. H. odvezla poškozeného J. J. do autobazaru B.- K. B., N. V., okres K., a přesvědčila jej tím, že budou společně žít a vozidlo užívat, aby si zažádal o úvěr od Č. s., a. s., aby tak získal finanční prostředky a mohl doplatit částku 40.000,- Kč obžalovanému V. a dále jí měl peníze předat k financování leasingu na osobní auto Ford Escort, dne 23. 7. 2004 byl poškozenému v autobazaru vyplacen úvěr ve výši 148.000,- Kč, tuto částku poškozený předal obžalované V. H., která slib nesplnila a způsobila poškozenému J. J. škodu ve výši 148.000,- Kč,
obžalovaná V. H. způsobila poškozenému J. J. celkovou škodu ve výši 158.000,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u obviněné V. H. v bodě 1) a 2) výroku rozsudku jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., částečně ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a u obviněného H. V. v bodě 1) výroku rozsudku jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za toto jednání byli odsouzeni:
- obviněná V. H. podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců,
- obviněný H. V. podle §250 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. J., bytem P., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění V. H. a H. V. odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 61 To 41/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podala obviněná V. H. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podání obviněná shrnula dosavadní průběh řízení. Připomněla, jak je uplatněný dovolací důvod vymezen v zákoně. Konstatovala, že s ohledem na omezenost důvodů dovolání nemůže polemizovat se skutkovými závěry soudů obou stupňů, když tyto postavily pouze na výpovědi svědka J. J. a naopak důkazy svědčící v její prospěch, nebyly hodnoceny a provedeny v souladu s ustanovením §125 tr. ř., což však nelze v rámci dovolacího řízení namítat. Prohlásila, že ačkoliv stále uvádí, že žádné finanční prostředky od J. J. neobdržela, musí vycházet ze skutkového děje popsaného v enunciátu rozsudku a zabývat se tím, zda skutek byl nesprávně posouzen či zde byly jiné skutečnosti podle norem hmotného práva, které by způsobily právní vady rozhodnutí.
S odkazem na popis skutkového děje v rozsudku soudu prvního stupně obviněná namítla, že při jeho bližším hodnocení včetně vzájemných důkazů nelze souhlasit, že by se jednalo o trestný čin podvodu. Svědek J. J. vypověděl, že se mu líbila, chtěl získat u její osoby přízeň, a proto byl ochoten za ni platit jakékoliv finanční prostředky. Nemohlo dojít k naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu, tj. k jednání, kterým by byl jmenovaný uváděn v omyl, pokud se zcela dobrovolně snažil jí platit různé prostředky pro získání její přízně. Pokud se mu líbila a snažil se ji zavalit finanční přízní, kterou neopětovala, tak to neznamená, že se dopouštěla trestného činu podvodu. V takovém případě je podle obviněné použití prostředků trestního práva krajním prostředkem (ultima ratio) ochrany občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Poznamenala, že v dané věci šlo o určitý občanskoprávní vztah, upravený např. v ustanovení §628 a násl. obč. zák., týkající se darovací smlouvy. Podle §630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže obdarovaný se k němu nebo členům jeho rodiny chová tak, že tím porušuje dobré mravy. Jestliže představa poškozeného byla taková, že do ní nainvestoval finanční prostředky a ona měla představu jinou, tedy přízeň neopětovala, měl možnost v rámci občanskoprávního řízení se vrácení finančních prostředků domáhat. Obviněná uvedla, že J. J. nikdo k jednání nepřemlouval, sám si zařizoval získání příslušných finančních prostředků, jak to potvrzují svědci v bazaru, čemuž ona nebyla přítomna. Připomněla, že Nejvyšší soud vícekrát formuloval myšlenku, že zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. Zopakovala, že byla odsouzena na základě svědecké výpovědi poškozeného, která zůstala osamocena a nebyla doplněna důkazy, které by její vinu potvrdily. Jedná se zejména o svědky rodiny N. a o osoby v bazaru B. – K. B. Nikdo z nich nepotvrdil, že by viděl předávání finančních prostředků, a že by si před nimi J. J. stěžoval na to, že jí nějaké finanční prostředky dal. Pouze se o tom zmínil svému bratrovi, jehož svědecká výpověď nemá důkazní sílu, neboť v rozhodné době, kdy ke skutku mělo dojít, o tom nevěděl a vše se dozvěděl od svého bratra později.
Pokud jde o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, obviněná poukázala na odůvodnění svého odvolání ze dne 3. 3. 2008. Upozornila, že v dané věci shledala vážné rozpory a uvedla, že Ústavní soud mnohokráte ve svých rozhodnutích formuloval zásadu zákazu tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která z provedeného důkazu nevyplývají. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 260/2005, podle něhož je předpokladem náležitého ústavně souladného hodnocení důkazů skutečnost, aby informace z hodnoceného důkazu zůstala bez jakékoliv deformace procesu, jeho hodnocení, zachování a výlučně jako taková se promítla do vlastního hodnocení konečného úsudku soudu.
Dále obviněná připomněla svou dosavadní bezúhonnost a skutečnost, že původně byla obžaloby zproštěna. Zopakovala, že ve skutku, jak je popsán v rozsudku, nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť J. J. jí finanční prostředky předával zcela dobrovolně, byl si vědom, proč jí je dává a bylo to jeho skutečně svobodné rozhodnutí. Takové jednání nelze považovat za protiprávní, skutek není trestným činem, když nebyla prokázána jeho objektivní a subjektivní stránka.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 1 T 14/2007, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 61 To 41/2009.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně poukázala na dosavadní trestní řízení a obviněnou vznesené námitky, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatovala, že ze zaměření použité argumentace je zřejmé, že tato nemůže věcně naplňovat použitý deklarovaný dovolací důvod a nelze ji podřadit ani pod zbývající důvody dovolání, jak jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Proto nejsou podle jejího názoru splněny obecné předpoklady obsahového přezkoumání předmětného dovolání, které je podloženo skutkovými námitkami, případně mají svůj podklad v odlišné verzi přisouzeného skutkového děje. Současně připomněla, že obviněná poukázala i na judikovanou možnost zásahu do skutkových zjištění, která je podmíněna extrémním nesouladem mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyplývajícími. Důvodnost takového výjimečného postupu v dovolacím řízení však dovolatelka nikterak argumentačně nepodložila. V dovolání namítla, že popis skutku v rozsudku je vybudován na svědecké výpovědi poškozeného J. J., která „zůstala osamocena a nebyla doplněna náležitými důkazy“, resp. tyto důkazy byly vyhodnoceny v rozporu se zákazem deformace důkazů, tj. v dovozování takových skutečností, které z důkazu nevyplývají (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 260/2005).
Dále státní zástupkyně zdůraznila, že extrémní, popř. zřejmý nesoulad mezi přisouzeným skutkovým stavem věci a způsobem jeho právního posouzení, kdy opatřená skutková zjištění nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by bez pochybností umožnil zjištěný skutkový stav správně právně posoudit (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 841/2006), však v předmětné trestní věci nenastal. K takovému stavu by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by právní závěr o společném podvodném záměru obviněné a spoluobviněného H. V., a to při jejich kontaktech s poškozeným J. J., při kterých byla pouze na oko deklarována jistá perspektiva jejího partnerského soužití s ním, nevyplynul z výsledků provedeného dokazování. Tyto skutečnosti byly soudy obou stupňů jasným a přesvědčivým způsobem vyhodnoceny. Na jejich skutkovém podkladě byl přijat zcela spolehlivý závěr o úmyslném zavinění obviněné, když v podrobnostech lze plně odkázat na odůvodnění soudních rozhodnutí (str. 3 – 5 rozsudku prvostupňového soudu; str. 2 usnesení odvolacího soudu), řešící též skutkové námitky, opakovaně uplatněné i v dovolání).
Podle státní zástupkyně zůstává podstatným, že obviněná svým jednáním vůči poškozenému J. J. za spolupachatelské součinnosti s obviněným H. V. falešně předstírala nejprve potřebu tzv. vykoupení z tvrzeného partnerského svazku se spoluobviněným, a poté vážný zájem o soužití s poškozeným. Ten na podkladě takového klamavého jednání v případě prvém předal domnělému druhovi své perspektivní životní partnerky částku 10.000,- Kč jako odškodné a v případě druhém navíc pod příslibem obviněné, že budou společně užívat automobil, který měl být pořízen na leasingové splátky, požádal u Č. s., a. s., o úvěr a vyplacené finanční prostředky ve výši 148.000,- Kč předal dovolatelce. Je zřejmé, že při jednání obviněná vybočila ze soukromoprávního rámce, na kterém svůj vztah s poškozeným J. J. formálně deklarovala, když jej uvedla v omyl v zásadní otázce, jako je jejich budoucí společné soužití. Tím poškozeného ovlivnila v uskutečnění výdaje peněz a posléze i v založení závazkového právního vztahu, a tudíž jeho osobu pohnula k majetkovým úkonům, na které by bez zmíněného klamavého příslibu nikdy nepřistoupil. Jednáním jej poškodila v rozsahu škody nikoli malé, přičemž po stránce objektivní i subjektivní naplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
S ohledem na již konstatovanou nekvalifikovanost dovolací argumentace obviněné státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./ s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí dovolacího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná uplatňuje v dovolání výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněná provádí vlastní výklad skutkového děje a zcela pomíjí některá podstatná skutková zjištění, jak byla v soudním řízení učiněna. Tak je tomu v případě, když „….pod falešnou záminkou, že obžalovaný V. ustane v napadání své družky obžalované V. H., lákali od poškozeného J. J. finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč…“. Rovněž poškozeného přesvědčila tím, že „…budou společně žít a vozidlo užívat, aby si zažádal o úvěr od Č. s., a. s., aby tak získal finanční prostředky a mohl doplatit částku 40.000,- Kč obžalovanému V. a dále jí měl peníze předat k financování leasingu na osobní auto Ford Escort…“, přičemž dne 23. 7. 2004 vyplacený úvěr ve výši 148.000,- Kč předal obviněné, která slib nesplnila a poškozenému způsobila celkovou škodu 158.000,- Kč. Obviněná taktéž označuje svědeckou výpověď poškozeného J. J. za nevěrohodnou. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání – absenci objektivní a subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, a že šlo o určitý občanskoprávní vztah.
Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněná spáchala skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněná nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 10 (následně též Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila v bodech 1) a 2) výroku rozsudku všechny zákonné znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., částečně ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná. Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněné a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (srov. argumentaci na str. 3 až 5 rozsudku). S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 2 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Městský soud v Praze.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k