ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1227.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1227/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 dovolání, které podal obviněný L. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 67 To 97/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 54/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 6 T 54/2008, byl obviněný L. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 10. 4. 2008 kolem 06.22 hod. společně s odděleně stíhaným L. S., vnikli na pozemek domu v P., ul. H., a to tak, že vykopli vrátka oplocení domu, a to tak, že jeden z nich vrátka vykopával, druhý hlídal, následně vnikli přes okno do sklepního prostoru suterénu domu, přičemž po vylomení spodní části dřevěných dveří oddělujících sklepní prostor vnikli do obytných prostor domu s cílem odcizit zde umístěné věci, avšak s ohledem na zásah P. a své zadržení, se jim nic odcizit nepodařilo a obžalovaný L. B. se tohoto jednání dopustil, ačkoli byl dne 28. 3. 2006 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, uložený mu rozsudkem OS Praha 3 ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 15 T 80/2004, mimo jiné pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.
Takto zjištěným jednáním podle soudu prvního stupně obviněný spáchal jednak trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 67 To 97/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně připomněl, jak ohledně jeho osoby bylo ve věci rozhodnuto soudy obou stupňů.
Nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci obviněný shledal v tom, že skutek uvedený ve výroku rozsudku prvostupňového soudu byl nesprávně podřazen pod skutkové podstaty trestných činů porušování domovní svobody a pokusu krádeže. Je mu známo, že dovolací soud vychází ze skutkového stavu, jak byl v průběhu trestního řízení zjištěn a vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. Na druhou stranu je třeba skutkový stav věci řádně zjistit a v odůvodnění rozhodnutí rozvést, a to i s ohledem na ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Podle obviněného jsou výroky rozhodnutí soudů obou stupňů a jejich odůvodnění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a se zjištěným skutkovým stavem. Nelze zjistit, z jakých konkrétních důkazů soudy dospěly k určení jeho viny. Dále obviněný obsáhle citoval z odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na výslech svědka L. S. Současně v podrobnostech poukázal na výpovědi svědků T., H., S. a Ž. s tím, že nebyly náležitě zhodnoceny a jeho vinu neprokazují. Rovněž ocitoval příslušnou pasáž z rozsudku soudu prvního stupně. Konstatoval, že nebylo prokázáno, že to byl on, kdo vnikl násilím do objektu domu. Nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že do domu pouze vstoupil, aby vyvedl L. S. Předmětného dne měl u Obvodního soudu pro Prahu 9 nařízeno hlavní líčení, a proto byla v jeho zájmu pouze účast u soudu. Jmenovaného šel hledat, neboť jej chtěl přimět k odjezdu, aby se mohl včas dostavit k soudu. Obviněný připomněl, jak v trestním řízení vypovídal s tím, že je zřejmé, proč trval na svědeckém výslechu L. S. Dodal, že pro rozhodnutí o jeho vině nepostačuje pouhá možnost, že se mohl skutkového jednání účastnit.
Výklad dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný označil za příliš restriktivní, na což poukázal v řadě nálezů i Ústavní soud, přičemž některé závěry z těchto rozhodnutí v dovolání reprodukoval. Namítl, že v posuzovaném případě nelze z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dovodit, na jakém skutkovém základě dospěl k závěru, že se dopustil trestného činu, pro který byl odsouzen. Připomněl, že podle čl. 90 Ústavy soudy poskytují jednotlivci ochranu jeho práv. Rozhodování soudu v řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku by se nemělo ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce, neboť čl. 4 Ústavy staví základní práva pod ochranu soudní moci.
Podle názoru obviněného zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pravomoc dovolacího soudu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění v těch případech, kdy mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a z nich vyvozenými právními závěry existuje extrémní nesoulad, což v daném případě nastalo. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že napadené rozhodnutí obsahuje výrok, který byl učiněn, ačkoliv v předcházejícím prvoinstančním řízení byl dán důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z popsaných skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 67 To 97/2009, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 6 T 54/2008, a to jako rozhodnutí vydané ve vadném předcházejícím řízení.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na dosavadní průběh řízení ve věci a v mimořádném opravném prostředku vznesené výhrady.
Státní zástupce uvedl, že obviněným formulovaný petit je nerealizovatelný. Pokud by totiž dovolací soud zrušil jak napadené usnesení městského soudu, tak i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, nemohl by přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého stupně, neboť ten by po zrušení rozsudku prvostupňového soudu Nejvyšším soudem neměl o čem rozhodovat. Současně konstatoval, že argumentaci obviněného nelze přisvědčit ani z věcných důvodů. Obviněný prohlašuje za extrémní rozpor v zásadě tu skutečnost, že sám posuzuje provedené důkazy odlišně, než jak to učinily soudy obou stupňů činné ve věci. Podle státního zástupce provedl především obvodní soud dokazování zcela řádně a v intencích zákonných směrnic (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Z rozhodnutí a ani z dostupného spisového materiálu neplyne, že by některý zásadní důkaz opomenul, že by důkazy hodnotil zcela proti skutečnému smyslu informace, kterou obsahují, že by se opíral o důkaz opatřený či provedený v rozporu se zákonem, anebo že by hodnocení provedených důkazů zatížil očividnými prohřešky proti obecné logice. Žádnou takovou vadu, jež se v obecné soudní praxi považuje za tzv. extrémní nesoulad, nelze v napadeném rozhodnutí a jemu předcházejícím řízení specifikovat.
V návaznosti na uvedené skutečnosti státní zástupce zdůraznil, že obviněný ve skutečnosti mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod, jehož naplnění předpokládá existenci vady v právním posouzení skutku a jehož existence je současně podmínkou naplnění druhého z důvodů uplatněných v dovolání. Prakticky však všechny námitky obviněného směřují nikoli proti způsobu aplikace norem hmotného práva trestního, nýbrž proti způsobu hodnocení důkazů soudem, čili proti způsobu, jímž soud zjišťoval skutečný stav věci. Takové výhrady však nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout a svou podstatou neodpovídají ani žádnému dalšímu ze zákonem definovaných důvodů dovolání. Nemůže být naplněn ani důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť ten je podmíněn existencí některého z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přičemž žádný takový důvod zjištěn nebyl.
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně ani řízení jemu předcházející netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je navrhován, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Konstatuje, že výroky soudů obou stupňů a jejich odůvodnění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a se zjištěným skutkovým stavem. Tvrdí, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména poukazuje na výpovědi svědků a popisuje svoji verzi celé události. Vytýká, že učinil návrh na výslech svědka L. S., kterému však nebylo nevyhověno. Uvádí, že se žádné trestné činnosti nedopustil a že jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastního popisu události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 4 (následně též Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák.
Pouze tehdy, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Městský soud v Praze, přičemž v odůvodnění napadeného usnesení na str. 4 konstatoval, proč neakceptoval návrh obviněného na provedení dalších důkazů.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k