ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1261.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1261/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2009 o dovolání, které podal obviněný P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 55 To 105/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 303/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 6 T 303/2008, byl obviněný P. P. (v bodě I.) uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „nejméně od 5. 7. do 18. 7. 2008 v L., v domě č. p. v ulici L., v bytě R. Z., uschovával pistoli zn. ČZ vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č. s 18 kusy nábojů, kterou koupil od V. L., a takto jednal přesto, že neměl povolení příslušného správního orgánu a nebyl ani držitelem oprávnění skupiny B podle §8 a §12 odst. 1, odst. 2) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů“ a (v bodě II.) trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť „nejméně v době od 5. června 2008 do 18. července 2008 v L., přebíral od obžalovaného V. T. věci, přestože věděl, že byly obžalovaným odcizeny, a takto převzal nejméně:
a) lednici zn. Dozen Cooler výr. č. v barvách Red-Bull, alkohol, potraviny, vše nejméně za 12.110,- Kč, které obžalovaný V. T. odcizil ke škodě obchodní společnosti P. g., IČ, se sídlem S., P., v době od 19.00 hodin dne 11. 6. 2008 do 6.30 hodin dne 12. 6. 2008 v L. ze stánku s občerstvením ve S. a. J. u s. l. d. S.,
b) motorovou pilu zn. Husquarna 142, 30-ti litrový sud plný piva zn. Skalák, elektrocentrálu, červenou nádrž a modrý venkovní bazén o průměru asi 3 metry vše za 11.350,- Kč, které obžalovaný V. T. odcizil ke škodě R. V., bytem L., ul. R., v době od 8.30 hodin dne 20. 6. 2008 do 11.00 hodin dne 21. 6. 2008 z chatky bez čp. v L., ulice N. M.,
c) dámské jízdní kolo v hodnotě 12.200,- Kč podle kurzu ČNB ke dni 22. 6. 2008, které obžalovaný V. T. odcizil ke škodě M. E. K. L., trvale bytem S., P., W., v době od 22.00 hodin dne 21. 6. 2008 do 9.00 hodin dne 22.6.2008 v objektu a. v L.-P.
d) jízdní kolo zn. Kelly\'s, výr. č. v hodnotě nejméně 6.500,- Kč, které obžalovaný V. T. odcizil ke škodě F. F.,trvale bytem L., ul. S., dne 22. 6. 2008 24. 6. 2008;
e) elektrickou kytaru, zesilovač, model terénního auta na dálkové ovládání, různé oblečení a další věci, vše v celkové hodnotě nejméně 31.000,- Kč, které obžalovaný V. T. odcizil ke škodě M. Z.,trvale bytem L., G., v době od 15.00 hodin dne 21. 6. 2008 do 17.00 hodin dne 12. 7. 2008 v L., K B.,
f) bourací kladivo a benzínovou sekačku s pojezdem celkem za 7.000,- Kč, které obžalovaný V. T. odcizil ke škodě P. H., trvale bytem L., ul. S., v době od 16.00 hodin dne 3. 7. 2008 do 12.00 hodin dne 5. 7. 2008 z dřevěné kůlny u domu č., S. u., L.,
g) křovinořez v hodnotě cca 8.000,- Kč, který obžalovaný V. T. odcizil ke škodě J. K., trvale bytem P., S. n. N. v době od 9.00 hodin dne 14. 7. 2008 do 9.00 hodin dne 16. 7. 2008 ze stodoly u domu č., ul. P., S. n. N.,
h) digitální videoprojektor v hodnotě 5.500,- Kč, který obžalovaný V. T. odcizil ke škodě obchodní společnosti R., IČ, se sídlem N. P., P. v době od 30. 6. 2008 do 8.00 hodin dne 1. 7. 2008 v L., ul. T. S. - ze stěny zahradního altánu restaurace B. M.,
i) autonavigaci MIO model C 510E výr. č. v ceně 5.500,- Kč, kterou obžalovaný V. T. odcizil dne 29. 6.2008 v době od 14.00 do 16.00 hodin v L. na parkovišti p. J. ke škodě T. K., bytem P., V K., poté, co rozbil okno v pravých předních dveřích, z osobního automobilu ŠKODA Octávia, r. z.“.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. P. odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byla zabrána pistole zn. ČZ vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č. a 16 kusů nábojů.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného V. T. a též o jeho povinnosti zaplatit na náhradě škody v rozsudku uvedeným poškozeným v rozsudku vyčíslené částky.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla společnost P. K. s.r.o. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §229 odst. 2 tr. ř. byly na totéž řízení se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni též poškození P. g., M. E. L., F. F. a M. Z.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění P. P. a V. T., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 55 To 105/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného P. P. zrušil ve výroku o vině pod bodem II. a podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dále ohledně obviněného P. P. podle §258 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. jmenovaného obviněného za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., který pod bodem I. zůstal v napadeném rozhodnutí nedotčen, podle §185 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného V. T. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, a to „v rozsahu rozhodnutí o trestném činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona“, podal obviněný P. P. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku ze dne 6. 5. 2009 namítl, že jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. po stránce materiální (nevykazuje vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost). Poznamenal, že v průběhu přípravného řízení a v řízení před soudem prvního a druhého stupně zdůrazňoval, že si předmětnou zbraň pořídil jako starožitnost a pouze za tímto účelem, neboť jej zaujalo stáří a původ zbraně. Zdůraznil přitom, že neměl v úmyslu střelbyschopnost této pistole nějak zkoušet. Dále uvedl, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické balistické expertizy, soudy zjistily, že pistole nebyla fakticky střelbyschopná, že při zkušební střelbě nedošlo v důsledku slabého pera kohoutku k iniciaci předložených nábojů, a že střelba proběhla bez závad až poté, co úplný závěr s hlavní předložené zbraně byl osazen na tělo shodné pistole z pracovní a studijní sbírky zbraní O. Uzavřel, že zbraň byla zcela nefunkční a že tyto závěry odborného vyjádření nebyly nijak zpochybněny. Rovněž argumentoval, že nebylo v jeho možnostech ani jeho úmyslem opatřit si identickou zbraň a z obou složit jednu střelbyschopnou. Prohlásil, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí víceméně zopakovaly, resp. se odvolaly na fakta a technická data uvedená ve skutkové části výroku o vině, aniž by se zabývaly otázkou konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost a toto přesvědčivě odůvodnily. Nezabývaly se jím deklarovaným úmyslem, pro který si pistoli pořídil, ani závěry odborného zkoumání, ze kterých je zřejmé, že se jednalo o pistoli nefunkční. Vyjádřil přesvědčení, že soud nesprávně posoudil jeho jednání jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., že jeho jednání znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu nenaplnilo a že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace toliko jako přestupku na úseku všeobecné vnitřní správy podle §42 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě tvrdí, že jeho jednání nedosahuje potřebné míry nebezpečnosti pro společnost, aby je bylo možné posoudit jako trestný čin.
Následně shledal, že z učiněných skutkových zjištění, popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, popř. podrobněji rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán, (zjednodušeně řečeno) vyplývá, že obviněný si, aniž by měl potřebná povolení, pořídil výše konkretizovanou pistoli, a to společně s náboji. Akcentoval, že pistole vykazovala určité závady, avšak tyto nebyly takového charakteru (jako je např. plná nefunkčnost, znehodnocení apod.), aby bylo možné pistoli označit za střelby neschopnou, resp. že náboje byly funkční zcela.
K právnímu posouzení státní zástupce konstatoval, že obviněný zjevně opatřil sobě pistoli, že tato pistole sice nebyla po mechanické stránce zcela bez vad, nicméně existující poruchu (samotným obviněným popsanou jako slabé pero kohoutku) nelze považovat za zásah, jenž by měnil charakter pistole natolik, aby ji již nebylo možné považovat za zbraň ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu (srov. k tomu i pokyny vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 371/2002 Sb., kterou se stanoví postup při znehodnocování a ničení zbraně, střeliva a výrobě jejich řezů). Navíc, jak správně zmínily soudy obou stupňů, obviněný si k pistoli pořídil i adekvátní náboje. K tomu ještě dodal, že obhajoba obviněného (do jisté míry dodatečná) stran vysvětlení přítomnosti nábojů u něj, resp. stran poukazu na starožitný charakter zbraně a sběratelské motivy jednání, byla soudy odmítnuta, tudíž k ní není možné přihlížet. Podle názoru státního zástupce tak obviněný i vzhledem k dalším okolnostem naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Uzavřel, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný (srov. rozhodnutí publikované pod č. 43/1996 Sb. rozh. tr.) a že má za to, že posuzovaný skutek nijak nevybočuje z rámce běžných obdobných případů a není na místě dovodit jeho zvlášť nízkou společenskou nebezpečnost, nedosahující hranice stanovené v §3 odst. 2 tr. zák. (srov. i rozhodnutí publikované pod č. 48/1973 Sb. rozh. tr.).
Dovolání obviněného označil za zjevně neopodstatněné a navrhl je v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 55 To 105/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
K uvedenému je třeba doplnit, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Nejvyšší soud proto konstatuje, že za situace, kdy podání obviněného ze dne 27. 6. 2009 (založené na č. l. 538 až 539 spisu) směřující k doplnění odůvodnění dovolání ze dne 6. 5. 2009 prostřednictvím obhájce podaného již nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, není s ním možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jeho obsahu tedy nelze přihlížet (k tomu srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, svazek 35/2007, pod č. T 993/2007/I).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V návaznosti na výše uvedené je třeba konstatovat, že pokud obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci (viz zvláště jeho tvrzení, že si předmětnou zbraň, která byla nefunkční, pořídil jako starožitnost a pouze za tímto účelem) a tím de facto brojí proti skutkovým závěrům soudů (ty takovou obhajobu jednoznačně odmítly), pak takové námitky pro jejich procesní a nikoli hmotně právní charakter pod uplatněný důvod dovolání podřadit nelze.
Další argumentace, již obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil (absence materiální stránky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.), je však ve své podstatě z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně právně relevantní. Nejvyšší soud ovšem shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává.
Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na bezpečnosti lidí proti možnému ohrožení jejich života a zdraví, které vyplývá z nekontrolovaného držení, nošení nebo výroby střelných zbraní, střeliva a výbušnin.
K námitce týkající se materiální stránky trestného činu lze v obecné rovině uvést, že podle §3 odst. 2 tr. zák. není čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Tato zákonem stanovená zásada (tzv. materiální pojetí trestného činu) znamená, že některá jednání, která v konkrétní podobě nedosahují určité minimální výše nebezpečnosti pro společnost, nejsou trestnými činy, i když jinak (formálně) naplňují znaky některé skutkové podstaty.
Otázka výkladu ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. je řešena v současné judikatuře, přičemž podle rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr. při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citované ustanovení se proto uplatní jen tehdy, pokud stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty.
Tyto skutečnosti je třeba vztáhnout na předmětný (zjištěný) skutek. Nutno pak konstatovat, že tento skutek je charakterizován okolnostmi, jež vylučují závěr, že konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je v daném případě pod hranicí tzv. typové nebezpečnosti trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
V posuzované trestní věci bylo podle zjištění soudů bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný si opatřil a minimálně od 5. 7. 2008 do 18. 7. 2008 uschovával (tedy přechovával) pistoli zn. ČZ vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č., která je zbraní kategorie B ve smyslu §5 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, aniž by byl držitelem příslušného povolení, které je k nabývání, držení nebo nošení takové střelné zbraně nezbytně nutné (viz §8 a §12 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ačkoliv tato zbraň vykazovala určité závady, tyto ji podle zjištění soudů nečinily střelby neschopnou (viz rozsudek soudu prvního stupně str. 14, odstavec druhý, či rozsudek odvolacího soudu str. 6, odstavec první). Lze tak konstatovat (zásadně ve shodě se státním zástupcem), že existující poruchu nelze považovat za zásah, jenž by měnil charakter pistole natolik, aby ji již nebylo možné považovat za výše charakterizovanou zbraň ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (v kontextu vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 371/2002 Sb., kterou se stanoví postup při znehodnocování a ničení zbraně, střeliva a výrobě jejich řezů). Se zřetelem ke správnému závěru soudů o úmyslném zavinění obviněného je zřejmé naplnění formálních znaků trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Nelze přitom dovozovat, že by se popsaný skutkový stav vymykal (neodpovídal ani) nejlehčím běžně se vyskytujícím případům uvedené trestné činnosti. Již se zřetelem k tomu není možné nalézacímu ani odvolacímu soudu oprávněně vytýkat závěr o jeho vyšší než nepatrné společenské nebezpečnosti. Tím spíše to (závěr o zjevně vyšším než nepatrném stupni společenské nebezpečnosti) platí za situace, kdy je třeba hodnotit další soudy učiněné skutkové zjištění, že obviněný spolu se shora specifikovanou ilegálně drženou pistolí si pořídil a přechovával též 18 kusů adekvátních, ke střelbě způsobilých ostrých nábojů zn. S. B. P., ráže 7,65 mm B., tj. střelivo do zbraně kategorie B, a to rovněž bez zbrojního průkazu či zbrojní licence, které zákon pro nabývání, držení a nošení takového střeliva vyžaduje (viz §8 a §12 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu).
Skutková zjištění, která stran obviněného učinil po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně a s nimiž se posléze ztotožnil i soud odvolací, tedy vyjadřují ve vztahu k obviněnému všechny znaky (včetně materiální stránky) skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v dané trestní věci nejedná.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2009
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý