ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1343.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1343/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 dovolání, které podal obviněný J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 4 To 368/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 259/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 1 T 259/2007, byl obviněný J. Š. uznán vinným, že
dne 5. 8. 2007 kolem 18.15 hod. při řízení traktoru zn. Case 1h Maxxum MX135, s připojeným lisem na slámu zn. Case LBX, bez přidělené registrační značky, po silnici první třídy asi 1 km za obcí S., okr. J. H., ve směru na S. a zamýšleném odbočování vlevo na místo ležící mimo vozovku, řádně nesledoval situaci v silničním provozu, a tak přehlédl z protisměru přijíždějící motocykl zn. Honda CB900F Hornet SC48, řízený M. P., jehož schopnost k řízení a ovládání motocyklu byla ovlivněna psychoaktivní látkou delta - 9 -tetrahydrokanabinolu (THC) v krvi a který současně motocykl řídil rychlostí převyšující 90 km/hod., tomuto motocyklistovi tak vjel do jízdní dráhy a došlo ke střetu obou vozidel, při němž poškozený M. P. utrpěl těžká poranění zejména vnitřních orgánů a v důsledku roztržení srdce a hrudní srdečnice na místě dopravní nehody zemřel.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři roky. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená zdravotní pojišťovna s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. Š. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 4 To 368/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, a to proti všem výrokům, podal obviněný J. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, respektive na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný konstatoval, že soudy vyšly ze skutkového stavu, že při řízení traktoru s připojeným lisem na slámu nedal při odbočování vlevo na polní cestu přednost protijedoucímu motocyklu řízenému poškozeným M. P., jehož schopnost k řízení a ovládání motocyklu byla ovlivněna požitím marihuany a který navíc jel rychlostí nejméně 94 – 101 km/hod., tj. převyšující povolenou rychlost 90 km/hod. Namítl, že nevzaly při posuzování jeho viny dostatečně v úvahu nesporný fakt, že pokud by poškozený nepřekročil nejvyšší povolenou rychlost a před jízdou nepožil zakázanou látku, k nehodě by vůbec nedošlo. V této souvislosti připomněl, že při hlavním líčení byly provedeny důkazy i dvěma znaleckými posudky. Jednak posudkem znalce Ing. E. P., který neprovedl žádná měření na místě samém a vycházel z chybného brzdného zpomalení motocyklu a jednak posudkem znaleckého ústavu, který na místě nehody změřil adhezní vlastnosti povrchu vozovky pro správný výpočet brzdného zpomalení motocyklu a jehož závěry nebyly žádnou procesní stranou ani soudem zpochybněny. Obviněný zdůraznil, že znalec Ing. E. P. při hlavním líčení změnil původní chybné závěry svého posudku a potvrdil správnost závěrů posudku znaleckého ústavu v tom, že kdyby motocykl jel povolenou rychlostí 90 km/hod., k nehodě by v dané dopravní situaci vůbec nedošlo, protože při obvyklé reakční době a při intenzitě brzdění obvyklé při provozu, by stihl motocyklista zastavit ještě 14 metrů před traktorem (str. 11 – 12 posudku). Vytkl, že toto skutkové zjištění soudy obou stupňů nevzaly při zjišťování rozhodující příčiny dopravní nehody dostatečně v úvahu a nepromítly ho do svých úvah při posuzování viny a zkoumání, zda jeho jednání naplnilo po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Taktéž se nevypořádaly s námitkou obhajoby, že neměl povinnost předvídat, že protijedoucí vozidlo pojede rychlostí, která porušuje ustanovení §18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. o nejvyšší přípustné rychlosti, a ani to, že řidič tohoto vozidla bude v důsledku požití marihuany opožděně a chybně reagovat na vzniklou dopravní situaci.
Podle názoru obviněného soudy obou stupňů vyšly ze správného skutkového zjištění, že se vše odehrávalo za denního světla na přehledném úseku silnice, na kterou dobře viděl až k samé zatáčce vzdálené 290 – 300 metrů, tedy na samou hranici dohlédnutelnosti. Namítl, že z tohoto řádně zjištěného skutkového stavu nevyvodily odpovídající právní závěr, že za této situace mohl zcela důvodně předpokládat, že každé protijedoucí vozidlo, které ze zatáčky na konci 300 metrů dlouhé roviny vyjede, bude mít dostatek času a prostoru k tomu, aby pozvolně snížilo rychlost či aby případně úplně zastavilo a umožnilo mu dokončit odbočení s traktorem a připojeným lisem na slámu na polní cestu. Celý odbočovací manévr by trval velmi dlouho, takže musel být srozuměn s tím, že již v průběhu odbočování může nějaké vozidlo vyjet z protější 300 metrů vzdálené zatáčky a že se přiblíží dříve, než on stihne celý odbočovací manévr dokončit. Obviněný uvedl, že počítal i s tím, že každé vozidlo bude mít dostatek času na tuto dopravní situaci zareagovat plynulým snížením rychlosti, případně i úplným zastavením, aniž by muselo reagovat náhle. Navíc v té době byla hustota provozu na silnici minimální a k varování protijedoucích vozidel sloužil zapnutý výstražný oranžový maják na traktoru.
Dále obviněný soudům vytkl, že nevzaly v úvahu, že takto plynule zastavit měl a mohl i poškozený M. P. To, že zareagoval opožděně, takže o pouhých 14 metrů nestihl dobrzdit, bylo na jeho straně způsobeno vícero faktory. Za rozhodující faktor označil rychlost motocyklu neodpovídající zhoršenému výhledu v důsledku oslnění nízko zapadajícím sluncem. Takovýmto světelným podmínkám by v dané konkrétní situaci zcela jistě neodpovídala ani rychlost do 90 km/hod. Pokud poškozený jel vyšší než povolenou rychlostí, ještě to umocňovalo rozhodující podíl nepřiměřené rychlosti jako základní příčiny nehody. Navíc znalecký posudek znaleckého ústavu stanovil rychlost motocyklu až na začátku viditelné brzdné dráhy, přičemž připustil předchozí rychlost motocyklu ještě vyšší – pro případ prvotního snižování rychlosti ubráním plynu či brzděním, při němž ještě nebyla způsobena brzdná stopa.
Chybné právní posouzení skutku obviněný shledal i v tom, jak soudy vyložily pojem „dání přednosti v jízdě“ uvedený v §2 písm. q) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Toto ustanovení definuje přednost v jízdě tak, že „dát přednost znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy“. Obviněný uvedl, že výkladem tohoto ustanovení a contrario lze dovodit, že pokud nejde o donucení k náhlé změně rychlosti či směru jízdy, nejde o porušení povinnosti dát přednost v jízdě. Podle jeho názoru prvostupňový soud v rozsudku dovozuje chybný výklad tohoto ustanovení konstatováním, že „z uvedeného vyplývá, že obžalovaný odbočovacím manévrem doleva nebyl oprávněn přimět řidiče protijedoucích vozidel až k zastavení, mohl od nich očekávat nanejvýš nikoli náhlé snížení rychlosti jízdy“. V dovolání zdůraznil, z logického a jazykového výkladu pojmu „změnit rychlost“ vyplývá, že změnou rychlosti je i změna rychlosti na 0 km/hod., tj. úplné zastavení. Tento chybný výklad zmíněného pojmu nebyl napraven ani odvolacím soudem. Současně obviněný zopakoval, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že v okamžiku započetí odbočovacího manévru nebyl motocykl před ním v dohledové vzdálenosti, nýbrž byl skrytý v zatáčce (nacházející se ve vzdálenosti 300 metrů od traktoru), z níž vyjel teprve poté, kdy již zahájil odbočování na polní cestu. Za chybnou v podrobnostech označil (s poukazem na časové a vzdálenostní údaje i rozměry připojeného lisu na slámu) úvahu soudů, které považovaly toto tvrzení za vyvrácené svědectvím J. Š. a dovodily, že pokud spatřil protijedoucí motocykl svědek, měl a mohl jej včas spatřit i on. Podle jeho názoru soudy obou stupňů pochybily, když časový průběh vzájemného přibližování vozidel proti sobě a jejich následný střet nepodrobily rozboru metodou grafickopočetní analýzy. V návaznosti na to vyjádřil přesvědčení, že žádný z obou znaleckých posudků tuto otázku nemohl správně vyřešit, neboť původní posudek Ing. E. P. vycházel z chybného skutkového předpokladu, že obě vozidla se vůči sobě navzájem pohybovala až do okamžiku střetu (což neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu) a posudek znaleckého ústavu, tuto otázku vůbec neřešil. Obviněný podotkl, že z provedených důkazů vyplývá, že došlo nejprve k zastavení traktoru v okamžiku, kdy motocykl byl od traktoru vzdálený cca 100 – 150 metrů a teprve následně narazil motocykl do již stojícího traktoru. Při úvaze o podílu obou účastníků nehody soudy taktéž správně neposoudily, a to i z hlediska ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., další faktory, které spolu s nepřiměřenou rychlostí motocyklu spoluzapříčinily nehodu a její fatální následky. Šlo o skutečnosti, které spočívaly v pozdní reakci motocyklisty na vzniklou dopravní situaci způsobenou požitím marihuany a v jejím nesprávném řešení, kdy poškozený sklopením motocyklu na zem před nárazem do traktoru způsobil, že jeho tělo bylo na traktor přiraženo motocyklem, což způsobilo devastující vnitřní zranění vedoucí ke smrti.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. obě napadená rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a podle §265l tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů, jakož i obviněným uplatněné dovolací námitky.
Úvodem státní zástupce poznamenal, že petit dovolání trpí vnitřní rozporností v tom, že se obviněný domáhá zrušení meritorního rozhodnutí obou ve věci činných soudů, tj. jak rozsudku soudu prvního stupně, tak usnesení soudu odvolacího, avšak současně navrhuje přikázání věci k novému projednání soudu druhého stupně. Bez ohledu na vytčenou vadu petitu nelze podle jeho názoru argumentaci uvedené v dovolání přisvědčit. Obviněný má sice pravdu v tom, že poškozený porušil pravidla provozu na pozemních komunikacích tím, že řídil motocykl ve stavu ovlivnění psychoaktivní látkou, což jej jako řidiče ze silničního provozu vylučovalo. Na druhé straně není možno akceptovat neopodstatněné zdůrazňování překročení povolené rychlosti jízdy na straně poškozeného. Toto překročení bylo zpětně dovozeno matematickými výpočty a je tedy nutně do určité míry relativní, ale především v dolní hranici vypočtené rychlosti jízdy motocyklu (94 km/hod.) jde o překročení povolené rychlosti natolik bezvýznamné, že nemohlo nijak zásadně ovlivnit vznik nehody. Státní zástupce podotkl, že v této souvislosti nelze přehlédnout, že prvostupňový soud reagoval na spoluzavinění nehody přičitatelné poškozenému výrokem o trestu. Konkrétní porušení pravidel silničního provozu poškozeným však nemůže mít vliv na posouzení trestnosti obviněného, a to ani ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu ustanovení §224 odst. 2 tr. zák. K porušení důležité povinnosti uložené podle zákona došlo ze strany obviněného objektivně, a to bez ohledu na to, zda reakční doba a správnost úsudku na straně řidiče motocyklu byly nebo nebyly ovlivněny požitou psychoaktivní látkou.
Dále státní zástupce konstatoval, že soudy správně vycházely při posuzování příčin nehody, nikoli z jejích následků či detailního průběhu, jak jsou objasněny ve znaleckých posudcích, ale z výpovědi svědka J. Š., který jel v motorovém vozidle za traktorem s vlekem, které řídil obviněný. Jestliže hodlal pomalu jedoucí soupravu předjet a vyjel částečně do protisměrného jízdního pruhu vozovky, zjevně tak učinil v situaci, kdy mu úmysl traktoristy odbočovat ze silnice na pole nebyl nijak zjevný, čili na soupravě řízené obviněným nebyly v činnosti ukazatele směru. Pokud ve chvíli vyjetí do protisměru spatřil přijíždějící motocykl řízený poškozeným a rozhodl se, a to se zřetelem na dopravní situaci, od předjížděcího manévru upustit a dokázal se ještě vrátit zpět za vlečený lis, tak nelze učinit jiný závěr, než že traktorista mohl motocyklistu vidět nejméně ve stejné chvíli jako jmenovaný svědek. Státní zástupce proto označil za irelevantní argumentaci obviněného, že v té chvíli již odbočoval tak, že si nejprve „nadjel“, čili přiblížil se k pravému okraji vozovky, aby souprava mohla vytočit oblouk do sjezdu na pole. Jak správně poznamenal soud druhého stupně, obviněný mohl odbočovací manévr kdykoli přerušit (s čímž podle své výpovědi počítal i svědek J. Š.) a učinit to natolik včas, aby umožnil motocyklu bezpečně projet. Že toto mohl učinit, o tom svědčí skutečnost, že zastavil soupravu tak, že traktor stál zadními koly uprostřed protisměrného jízdního pruhu a po určitý časový úsek (podle samotného obviněného šlo o několik vteřin) takto stál, než řidič motocyklu a posléze i motocykl sám narazili do zadního kola traktoru. Jestliže by se řidič motocyklu objevil na dohledné vzdálenosti až v samotném průběhu odbočovacího manévru traktoru, kdy by již zastavení soupravy nemohlo na situaci nic změnit, a pokud by motocyklista na zjevně odbočující soupravu včas nereagoval, muselo by dojít ke střetu motocyklu zřejmě až s připojeným lisem na slámu a nikoli již s traktorem. Podle státního zástupce svědčí všechny tyto skutečnosti pro správnost závěru soudů obou stupňů, že obviněný nevěnoval dostatečnou pozornost situaci v silničním provozu a odbočovací manévr zahájil ve chvíli, kdy již měl poškozeného jedoucího na motocyklu nadohled, přičemž poškozený nemohl střet nijak odvrátit. Nedal mu tudíž přednost v jízdě a vytvořil mu náhlou a neočekávanou překážku, na kterou nemohl účinně reagovat. Státní zástupce proto shledal právní posouzení skutku správným.
Závěrem vyjádření státní zástupce uvedl, že v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně nespatřuje žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní tvrzení obviněného J. Š., pokud v podrobnostech uvádí, že jednak objektivně nemohl vidět přijíždějící motocykl a jednak, že rychlost motocyklu mohla být ještě vyšší a navíc neodpovídající světelným podmínkám (zhoršený výhled v důsledku oslnění zapadajícím sluncem). Těmito námitkami obviněný primárně zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů a k posouzení předkládá vlastní verzi celé události. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněný uplatnil jen námitky zmíněné v předchozím odstavci tohoto rozhodnutí, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
V dovolání obviněný J. Š. rovněž obsáhleji namítá, že zjištěným jednáním nenaplnil znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena vytýkanou právní vadou.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a tento čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Zákon v §88 odst. 1 tr. zák. stanoví, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle §5 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.
Ve stručnosti lze připomenout, že za porušení důležité povinnosti ve smyslu znění §224 odst. 2 tr. zák. nelze mechanicky považovat porušení jakéhokoliv ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ale jen takové povinnosti, která je důležitá a jejíž porušení podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Porušení důležité povinnosti při provozu na pozemních komunikacích je zejména takové porušení povinnosti řidiče motorového vozidla, které se zřetelem na sílu, rychlost a hmotnost motorových vozidel může mít za následek vážnou dopravní nehodu a které podle všeobecné zkušenosti takový následek skutečně často mívá (srov. rozhodnutí č. 33/1972 Sb. rozh. tr.). Pro spolehlivý závěr o porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona je soud vždy povinen zkoumat, zda mezi porušením takové povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (srov. např. rozhodnutí č. 5/1962, 39/1963, 31/1996 Sb. rozh. tr.).
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Jindřichově Hradci (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Českých Budějovicích) v rozporu s trestním zákonem, když skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku a podrobně rozveden v jeho odůvodnění, kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Z výše citované tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, je zjevné, že prvotní příčinou dopravní nehody bylo, že obviněný J. Š. dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu. V této souvislosti již okresní soud v odůvodnění rozsudku poukázal na výpověď svědka J. Š., kterou vyhodnotil jako věrohodnou. Z výpovědi jmenovaného mimo jiné vyplývá, že jako řidič osobního automobilu projížděl po silnici ve směru od S. na S., traktor řízený obviněným dojel a musel snížit rychlost jízdy. Jakmile projel pravotočivou zatáčkou před místem, kde později došlo k dopravní nehodě, vyjel za přívěsem traktoru asi polovinou svého vozidla do levého jízdního pruhu, aby se pohledem přesvědčil, zda jízdní soupravu před sebou může předjet. Už v tu chvíli svědek viděl, jak v protisměru přijíždí motocykl, byl ve svém jízdním pruhu za zatáčkou, kterou předtím musel projet. Motocykl měl ve svém zorném poli krátký okamžik asi dvě vteřiny a odhadl, že se přibližuje vyšší rychlostí, zřejmě převyšující 90 km/hod. Proto svědek J. Š. nezahájil předjížděcí manévr, ale vrátil se do pravého jízdního pruhu za zadní část přívěsu traktoru. V průběhu tohoto manévru (zjišťování možnosti předjetí), nikoliv ale na jeho počátku, kdy částečně vybočil do levého jízdního pruhu, současně zaregistroval, že u přívěsu bylo uvedeno do činnosti světelné znamení – ukazatel změny směru jízdy vlevo. V návaznosti na to soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval: „…pokud svědek sám při řešení dopravní situace uvážil, že kvůli protijedoucímu motocyklu nemůže předjet před ním jedoucí traktor s přívěsem, byť na počátku jinak dlouhého a přehledného úseku silnice, musel i obžalovaný Š., jako řidič jízdní soupravy pohybující se podle verze obžalovaného velmi nízkou rychlostí, nakonec až pod 5 km/hod., taktéž protijedoucí motocykl včas vidět a uvážit, že rozhodně nestačí včas před motocyklem odbočit doleva, zvláště, když mělo jít o časově náročný manévr – pomalá rychlost jízdy, délka jízdní soupravy, vyjíždění na relativně úzký a neudržovaný vjezd na pole“ (vše na str. 4 a 5 napadeného rozsudku).
Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění usnesení k tvrzení svědka J. Š. uvedl: „….vypovídal o jasném objektivním faktu, totiž o dobré viditelnosti z protisměru přijíždějícího motocyklu na přehledném úseku vozovky, což zabránilo svědkovi v předjetí traktoru. Nebyl to počátek odbočovacího manévru traktoru, ale právě přijíždějící motocykl z protisměru, který přiměl svědka k zařazení se zpět za před ním jedoucí soupravu.“ Dále odvolací soud zdůraznil: „…přijíždějící motocykl byl již v těchto okamžicích dobře viditelný i pro obžalovaného, řidiče traktoru. Motocykl byl spatřen nikoliv na horizontu vozovky, ale již sjíždějící mírným klesáním na přímém úseku vozovky a přibližující se k místu střetu. Svědek v této chvíli neviděl, že by traktor před ním jedoucí již odbočovací manévr započal.“ Proto soud druhého stupně odmítl argumentaci odvolatele s vlastními výpočty času a rychlosti zúčastněných, pohybu traktoru nejdříve na pravou krajnici a následně do středu vozovky. Současně podtrhl: „…i pokud by tomu tak bylo, obžalovaný při viditelnosti přijíždějícího motocyklu měl ještě dostatek času odbočovací manévr přerušit. Obžalovaný ovšem, což vyplynulo i z jeho výpovědi, byl především soustředěn na vlastní odbočovací manévr, když musel odbočit do míst mimo vozovku, na jejichž vyhledání musel nepochybně vynaložit více času, než by tomu bylo v případě odbočení na klasické křižovatce s normální komunikací. Řídil objemnou soupravu značných rozměrů, měl a mohl si uvědomit, že celý odbočovací manévr, včetně jeho úplného dokončení, si vyžádá relativně dlouhou dobu, po kterou bude souprava tvořit překážku v protisměrném jízdním pruhu. V něm přijíždějícím vozidlům byl obžalovaný bezpodmínečně povinen dát přednost v jízdě“ (vše na str. 2 a 3 napadeného usnesení).
Ze skutkových zjištění rovněž plyne, že poškozený M. P. byl při řízení motocyklu ovlivněn zmíněnou psychoaktivní látkou a rychlost jeho jízdy překročila 90 km/hod. Tyto skutečnosti, byť v soudním řízení zcela důvodně zhodnocené jako spoluzavinění, však nebyly bezprostřední příčinou předmětné dopravní nehody a škodlivého následku – smrtelného poranění poškozeného, jak je tvrzeno v dovolání.
V odůvodnění rozsudku okresní soud poukázal na pitevní protokol a znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, z nichž zjistil, že poškozený měl v krvi 7.6 µg/l delta - 9 - tetrahydrokanabinolu (dále jen „THC“). Ze znaleckého posudku a výpovědi znalce Ing. J. G. vyplynulo, že látka THC negativně ovlivňuje schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo, a to tak, že prodlužuje reakční dobu řidiče, dochází k narušení jeho vnímání času a vzdáleností, je omezena schopnost udržovat směr jízdy. Znalec poukázal na to, že na rozdíl od poznatků o ovlivnění řidičské způsobilosti alkoholem při jeho určité koncentraci v krvi, nelze stupeň ovlivnění THC přesně určit na základě zjištěné hladiny v krvi. Podle stanovisek publikovaných v odborných časopisech může být schopnost řidiče bezpečně ovládat motorové vozidlo vyvolané hladinami THC 7 – 10 µg/l srovnatelné s ovlivněním, jež odpovídá koncentraci 0.5 g/kg alkoholu v krvi. Současně znalec připustil, že na tuto otázku existují v odborných kruzích i jiné názory. Zjištěné negativní ovlivnění způsobilosti poškozeného k řízení motocyklu soud prvního stupně vyhodnotil ve prospěch obviněného, neboť „…do jisté míry mohlo průběh dopravní nehody ovlivnit“ (vše na str. 6 rozsudku). Nejvyšší soud pouze připomíná, že podle ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále v tomto rozhodnutí jen „zák. č. 361/2000 Sb.“), platí, že řidič nesmí řídit motorové vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem.
Pokud jde o rychlost motocyklu řízeného poškozeným M. P., tak v odůvodnění rozsudku prvostupňový soud v podrobnostech poukázal na znalecké posudky z oboru silniční dopravy vypracované znalcem Ing. E. P. a znaleckým ústavem. Současně dospěl k dílčímu závěru, že rychlost jízdy poškozeného byla s ohledem na naposledy označený znalecký posudek (stanovil rozpětí 94 – 101 km/hod.) maximálně 101 km/hod., což představuje překročení nejvyšší povolené rychlosti (90 km/hod.) jen o něco více než 10%. Zdůraznil, že v ostatních směrech nepokládá závěry těchto znaleckých posudků za podstatné pro posouzení věci, neboť mají základ v neověřených hodnotách. Není-li např. známa rychlost traktoru v průběhu provádění odbočovacího manévru, nelze exaktně zjistit, kde se v jakém okamžiku tohoto manévru nacházel motocykl, na jakém místě mohl na odbočovací manévr traktoru reagovat apod. Rovněž odmítl úvahu druhého z hodnocených znaleckých posudků, že s ohledem na ovlivnění poškozeného látkou THC v krvi, došlo k prodloužení jeho reakční doby až na 3 vteřiny, takže při variantě, že se pohyboval nejvyšší vypočtenou rychlostí jízdy přes 100 km/hod., se v době, kdy již traktor řízený obviněným zřetelně vybočil z přímého směru jízdy vlevo za střed vozovky, byl motocykl ještě mimo dohled obviněného. Zmíněnou úvahu totiž okresní soud shledal v rozporu s tím, co zjistil o poloze motocyklu na podkladě výpovědi svědka J. Š. (vše na str. 5 a 6 napadeného rozsudku).
Podle §2 písm. q) zák. č. 361/2000 Sb. platí, že dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.
Podle §21 odst. 1 citovaného zákona platí, že při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti.
Z ustanovení §21 odst. 5 téhož zákona mimo jiné vyplývá, že řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým vozidlům.
V odůvodnění usnesení odvolací soud na str. 3 oprávněně upozornil na podstatnou skutečnost, že „přijíždějící motocyklista mohl reagovat na odbočovací manévr traktoru až tehdy, když úmysl řidiče traktoru odbočit byl dán najevo odpovídajícím směrem pohybu traktoru. Tehdy však přijíždějící motocykl nebyl na horizontu přehledného rovného úseku vozovky, ale velmi významně blíže místu střetu, ve variantě nejpříznivější pro obžalovaného vzdálen v intervalu 200 – 250 metrů. To byla taková vzdálenost, která s přihlédnutím k délce a hmotnosti odbočující soupravy, i kdyby poškozený motocyklista zcela dodržel předepsanou rychlost, znamenala vytvoření pro něho náhlé a nečekané překážky v silničním provozu, vynucující si velmi intenzivní brždění až do úplného zastavení, aby ke střetu nedošlo.“
S poukazem na učiněná skutková zjištění, nelze Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci vytýkat pochybení, pokud dospěl k závěru, že zásadní příčinou dopravní nehody bylo chování obviněného J. Š. jako řidiče s připojeným přívěsem – lisem na slámu. V rozsudku na str. 6 důvodně konstatoval, že odbočovací manévr na místo ležící vlevo od silnice začal obviněný provádět v rozporu s ustanovením §21 odst. 1, 5 zák. č. 361/2000 Sb. Oprávněně zdůraznil, že zejména musel dbát zvýšené opatrnosti a musel dát přednost v jízdě protijedoucím vozidlům, potažmo poškozenému motocyklistovi. Tuto základní povinnost vyplývající ze zákona obviněný nesplnil, neboť v protisměru přijíždějící motocykl zjevně přehlédl. S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožňuje. Konstatovaná skutečnost je jednoznačně prokázána zmíněnou výpovědí svědka J. Š., který v místě, kde mohl traktor předjet, jej nepředjel, a to vzhledem k tomu, že v protisměru viděl jedoucí motocykl řízený poškozeným. Navíc v uvedené době ani obviněný na jím řízeném traktoru nesignalizoval změnu směru jízdy. Těmito zjištěními je pro daný časový úsek, ale i pro následné jednání obviněného vyvrácena jeho argumentace uplatněná i v dovolání o tom, že „každé protijedoucí vozidlo, které ze zatáčky na konci 300 metrů dlouhé roviny vyjede, bude mít dostatek času a prostoru k tomu, aby pozvolně snížilo rychlost či aby případně úplně zastavilo a umožnilo mu dokončit odbočení s traktorem a připojeným lisem na slámu…“, neboť zcela pomíjí situaci, že již před odbočovacím manévrem byl motocykl v jeho zorném poli, což však nezaregistroval. Takto způsobil v příčinné souvislosti střet obou vozidel, při němž poškozený M. P. v důsledku utrpěných zranění zemřel.
Jelikož v soudním řízení bylo v jednání obviněného J. Š. právem shledáno i porušení ustanovení §2 písm. q) zák. č. 361/2000 Sb., nelze z popsaných důvodů souhlasit s jeho názorem, pokud v dovolání tvrdí opak.
Prvostupňový soud vzal při rozhodování v úvahu též zjištěné nevýrazné překročení rychlosti vozidla řízeného poškozeným M. P. a ovlivnění jeho osoby v době jízdy psychoaktivní látkou. Důvodně poznamenal, že uvedená okolnost jistě mohla u poškozeného ovlivnit reakční dobu, což v souvislosti s překročením povolené rychlosti jízdy mělo za následek vyšší nárazovou rychlost. Současně právem podtrhl: „…tyto okolnosti však nemohou obviněného vyvinit. On to byl, kdo z důvodů shora uvedených nedal přednost v jízdě poškozenému…“ (vše na str. 7 rozsudku).
Při posuzování materiální podmínky z hlediska použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. je třeba vycházet ze skutečnosti, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně, který by odpovídal dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 34/1976 a č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud konstatuje, že zjištěným jednáním obviněný J. Š. naplnil všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným včetně jeho kvalifikované skutkové podstaty. Ustanoveními §2 písm. q) a §21 odst. 1, 5 zák. č. 361/2000 Sb. jsou nesporně ukládány důležité povinnosti, přičemž v důsledku jejich porušení zpravidla dochází k závažným škodlivým následkům (na zdraví lidí, jejich životech a také na majetku). V posuzovaném případě došlo jednáním obviněného k vědomému porušení zákonem stanovených povinností pro řidiče motorových vozidel, přičemž tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Je potřebné připomenout, že obviněný, jinak bezúhonná osoba, svým jednáním v příčinné souvislosti s porušením povinností řidiče způsobil těžký a nenapravitelný následek – smrt poškozeného, a to z hlediska subjektivní stránky vyšší formou zavinění [vědomou nedbalostí ve smyslu znění §5 písm. a) tr. zák.]. Poškozený M. P. řídil motocykl vyšší než povolenou rychlostí a v době, kdy byl ovlivněn psychoaktivní látkou, čímž porušil ustanovení §5 odst. 2 písm. b) a §18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., jak ve svém rozhodnutí uvedl prvostupňový soud. V daném případě však konkrétně zjištěný význam těchto okolností pro průběh nehodového děje rozhodně nesnižuje stupeň nebezpečnosti obviněným spáchaného činu pro společnost do té míry, aby nebyla naplněna i jeho kvalifikovaná skutková podstata. Spoluzavinění poškozeného bylo důvodně zohledněno při úvaze o trestu, který byl v soudním řízení obviněnému uložen.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky, které obviněný J. Š. formálně relevantně uplatnil, nelze akceptovat. Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci, s nímž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil Krajský soud v Českých Budějovicích, nevykazuje namítané právní vady. S poukazem na tento závěr Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k