ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1560.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1560/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 dovolání, která podali obviněný V. Č. a obviněný F. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 11 To 63/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 19/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. Č. a F. J. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 48 T 19/2007, byli obvinění M. V., V. Č., F. J. a F. Ž. uznáni vinnými, že
I/ obvinění M. V., V. Č. a F. J.
v součinnosti s dalšími osobami, působícími v rámci organizované skupiny na území přinejmenším Holandska, Rakouska a České republiky, se různými formami podíleli na nelegálních transakcích s kokainem, případně jinými drogami následujícím způsobem:
1) obvinění M. V. a V. Č.
v době od 6. 9. 2004 do 9. 9. 2004 obž. M. V., po předchozí dohodě s P. V. a dalšími osobami působícími v Nizozemí, zorganizoval dovoz kokainu přinejmenším z Nizozemí do České republiky, poté společně s obž. V. Č. odcestovali z České republiky do Nizozemí, kde v A. na přesně nezjištěném místě zakoupili od P. V. 2 kg přesně nezjištěné drogy za nezjištěnou cenu, která byla následně v blíže nezjištěném množství předána obžalovanými podle předchozí dohody dalším odběratelům k distribuci,
2) obvinění M. V. a V. Č.
v době od 4. 10. 2004 do 6. 10. 2004 obž. M. V., po předchozí dohodě s P. V., působícím v Nizozemí, zorganizoval dovoz blíže nezjištěné drogy z Nizozemí do České republiky a Rakouska, poté společně s obž. V. Č. odjeli do A., kde od P. V. zakoupili tuto drogu za částku cca 32.000,- Euro, a poté obžalovaní podle předchozí dohody drogu dopravili dalším odběratelům k distribuci,
3) obvinění M. V. a V. Č.
v době od 18. 10. 2004 do 22. 10. 2004 zorganizovali a následně uskutečnili dovoz nezjištěné drogy z Nizozemí, přičemž obž. V. Č. na její nákup zajistil v Rakousku finanční prostředky od odběratelů, a poté v A. zakoupili blíže nezjištěné množství této drogy za nezjištěnou cenu a následně ji minimálně část obž. V. dovezl do České republiky, kde ji předal dalším odběratelům k distribuci,
4) obvinění M. V. a V. Č.
v době od 2. 11. 2004 do 6. 11. 2004 ve dvou případech zorganizoval obž. M. V. dovoz nezjištěného množství blíže nezjištěné drogy z Nizozemí přinejmenším do České republiky, když v prvním případě byl obž. V. Č. pověřen obž. M. V. uskutečněním nákupu a dovozu nezjištěného množství drogy z Nizozemí za účelem její další distribuce, a ve druhém případě odjel dne 4. 11. 2004 obž. M. V. z České republiky do Nizozemí a obž. V. Č. odjel zpět z Rakouska do A., zde se oba setkali se stejným dodavatelem jako v bodě ad 3) rozsudku a zakoupili od něj nezjištěné množství drogy za nezjištěnou cenu a dne 6. 11. 2004 dovezl obž. M. V. přinejmenším část této drogy do České republiky,
5) obvinění M. V. a V. Č.
v době od 17. 11. 2004 do 21. 11. 2004 zorganizoval obž. M. V. dovoz kokainu z Nizozemí do České republiky a Rakouska, když obž. V. minimálně s obž. V. Č. odcestovali do Nizozemí, kde v A. společně zakoupili nezjištěné množství blíže nezjištěné drogy za nezjištěnou cenu, kterou pak společně dovezli do České republiky, kde tuto minimálně obž. V. dál distribuoval,
6) obvinění M. V., V. Č. a F. J.
v době od 8. 2. 2005 do 27. 2. 2005 zorganizoval obž. M. V. společně s obžalovanými F. J. a V. Č., dovoz kokainu z Nizozemí do České republiky tak, že obž. F. J. si prostřednictvím telefonických kontaktů objednal v Nizozemí u P. V. a další osoby dodávku této drogy, jejíž přepravu z Nizozemí do České republiky měli uskutečnit obžalovaní M. V. a V. Č., kteří dne 23. 2. 2005 v odpoledních hodinách odcestovali vozidlem zn. Chevrolet Trans Sport z České republiky do Holandska, kde v A. podle předchozí dohody drogu převzali od dodavatelů a pak ji dne 27. 2. 2005 obž. V. Č. dovezl ukrytou v nárazníku svého vozidla zn. Chevrolet Trans Sport, do České republiky a obž. M. V., který dovoz kokainu řídil, přicestoval zpět z A. do P. letadlem linkou A. – P., k další distribuci kokainu nedošlo, neboť obžalovaní byli téhož dne na různých místech P. zadrženi a v úkrytu v nárazníku vozidla zn. Chevrolet Trans Sport, registrační značky 4S6 1002, bylo zajištěno celkem 501,26 gramů kokainu,
II/ obvinění M. V., V. Č. a F. J.
v době od 18. 1. 2005 do 27. 1. 2005 organizoval obž. M. V. společně s obžalovanými F. J. a V. Č. nelegální dovoz tekuté látky fenylaceton (1-fenyl 2-propanon) tzv. BMK používané k výrobě extáze nebo pervitinu, z Nizozemí do České republiky, a to tak, že obž. M. V. vyslal obž. F. J. do A. za dodavateli M. Ch. a A. H., a poté tam za nimi vyslal i obž. V. Č., přičemž oba tito obžalovaní byli v telefonickém kontaktu s obž. M. V., který je z České republiky řídil a úkoloval s tím, že obžalovaní F. J. a V. Č. měli otestovat kvalitu uvedené látky, což následně učinili, avšak k zakoupení původně dohodnutého množství nejméně 5 litrů této látky nedošlo, neboť nizozemští dodavatelé odmítli akceptovat návrh obžalovaných na snížení kupní ceny s ohledem na množství, které mělo být odebráno,
III/ obviněný F. J.
od přesně nezjištěné doby do 27. 2. 2005 v bytě v P., a v prodejně Zlatnictví v obchodním středisku O., úmyslně přechovával za účelem dalšího prodeje v plastové dóze s červeným uzávěrem 438,12 gramů pervitinu, v umělohmotných dózách 16,02 gramů pervitinu, v zeleném mikroténovém sáčku 45,18 gramů pervitinu, 11 kusů tzv. psaníček s celkovým obsahem 8,90 gramů pervitinu, v igelitovém sáčku 418,2 gramu pervitinu, v 5 kusech igelitových sáčků celkem 4870 kusů tablet Extáze s logem „1“ o celkové váze 1.156,32 gramů s obsahem 318,05 gramů MDMA, v igelitovém sáčku 9,96 gramů kokainu, v igelitovém sáčku 5,42 gramů kokainu, v igelitovém sáčku 9,7 gramů kokainu, v mikroténovém sáčku 249,76 gramů efedrinu, v mikroténovém sáčku 251,94 gramů efedrinu, v plastové dóze s červeným víkem 994,56 gramů efedrinu, v plastové dóze s červeným víkem 995,45 gramů efedrinu a v mikroténovém sáčku látku manit o váze 53,09 gramů, která je užívána jako příměs k ředění kokainu,
IV/ obviněný V. Č.
od přesně nezjištěné doby do 27. 2. 2005 ve svém osobním motorovém vozidle tov. zn. Chevrolet Trans Sport, v úložném prostoru pod stropním osvětlením vozidla u řidiče bez povolení přechovával sáček s patentním uzávěrem o váze 1,05 gramu, který obsahoval 0,798 gramu kokainu,
V/ obviněný F. Ž.
od přesně nezjištěné doby do 27. 2. 2005 v P., v bytě, bez povolení přechovával 1 plastový sáček obsahující 0,41 gramu kokainu, hašiš o váze 0,93 gramu a 7 kusů tablet Extáze s logem „1“ o celkové váze 1,71 gramu.
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
- obvinění M. V., V. Č. a F. J.
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (v bodech ad I/, II/ výroku),
- obviněný F. J. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodě ad III/ výroku),
- obviněný V. Č. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. (v bodě ad IV/ výroku),
- obviněný F. Ž. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. (v bodě ad V/ výroku).
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný M. V. podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč, podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí mobilního telefonu Nokia 6210 s baterií.
- obviněný V. Č. podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 435.000.- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí uvedených na str. 5 rozhodnutí.
- obviněný F. J. podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 300.000.- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí uvedených na str. 6 rozhodnutí.
- obviněný F. Ž. podle §187a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí uvedených na str. 6 rozhodnutí.
Naproti tomu byli podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby:
A) obviněný F. Ž. pro skutky v bodech I/1, I/3, I/6 a I/10 obžaloby, jimiž měl spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.,
B) obviněný J. D. pro skutek v bodě I/10 obžaloby, jímž měl spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.,
C) obvinění M. V. a V. Č. pro skutky v bodech I/2, 7, 8, 9 obžaloby, obviněný F. Ž. pro skutky v bodech I/7, 8, 9 obžaloby a obviněný F. J. pro skutek v bodě I/9 obžaloby, jimiž měli spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění M. V., V. Č. a F. J. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 11 To 63/2008, byl z podnětu odvolání obviněných V. Č. a F. J. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o peněžitém trestu, který byl oběma obviněným uložen.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. V. zamítnuto.
Vůči rozsudku odvolacího soudu podali obvinění V. Č. a F. J. prostřednictvím obhájců dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný V. Č. úvodem mimořádného opravného prostředku shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že nikdy nejednal tak, jak se snažila tvrdit obžaloba, resp. k jakému závěru dospěly soudy obou stupňů a už vůbec ne v úmyslu kvalifikovaného trestného činu. Podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů nesprávně hodnotily shromážděné a provedené důkazy a nesprávně aplikovaly i ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.
Obviněný vytkl, že nebylo prokázáno jednání, kterého se měl dopustit, přičemž zpochybnil i právní posouzení ohledně existence „organizované skupiny působící ve více státech“. Vyjádřil názor, že z provedeného dokazování nebylo jednoznačně prokázáno, že se trestné činnosti dopustil, ani nelze učinit spolehlivý závěr o organizované skupině působící ve více státech. Konstatoval, že nelze dovodit jeho vinu z odposlechů, které nevyznívaly jednoznačně tak, jak soudy dovodily. Poukázal na absenci dalších důkazů, které nabízel, a to sledování vozu policií, aby zajistila osoby, které zásilku převzaly, neboť tuto mohl na vozidlo umístit kdokoliv i bez jeho součinnosti. Namítl, že neměl vědomost o tom, že se ve volně přístupné části nárazníku nachází balíček s téměř 0,5 kg kokainu, který byl při jeho zadržení zajištěn.
V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. 11 To 63/2008, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
Obviněný F. J. v dovolání uvedl, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., jehož vymezení v zákoně připomněl. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily shromážděné a provedené důkazy a nesprávně aplikovaly i ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Konstatoval, že nebylo prokázáno ani jednání, kterého se měl dopustil u skutků pod body I/6 a II/ v rozsudku prvostupňového soudu.
Dále obviněný vyslovil nesouhlas zejména s právní kvalifikací skutku jako „organizované skupiny působící ve více státech“ (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 24/2004). Současně připomněl, jak je pojem organizovaná skupina vymezen soudní judikaturou. Zdůraznil, že z provedených důkazů nelze spolehlivě učinit závěr, že se v daném případě jednalo o organizovanou skupinu. Každá osoba musí alespoň nějak jednat, znát svůj úkol, splnit jej nebo se jej alespoň pokusit splnit, znát minimálně cíl a účel svého jednání, pokud nezná cíl skupiny jako takový. Se zřetelem k ustanovení §6 písm. b) tr. zák. pachatel musí o existenci těchto skutečností vědět.
Pokud jde o skutek pod bodem I/6 v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný podotkl, že z provedených důkazů nevyplývá, že by dodávku nějaké drogy objednával, tím méně, že by kokain nalezený v nárazníku osobního vozidla byl totožný s údajným předmětem jeho údajné objednávky, neboť žádnou vědomost o ničem neměl.
Ohledně skutku pod bodem II/ v rozsudku prvostupňového soudu obviněný uvedl, že odvolací soud v případě aplikace ustanovení o organizované skupině působící ve více státech pochybil, když se ztotožnil s kvalifikací pokusu podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Podle jeho názoru by se teoreticky mohlo jednat jen o trestný čin podle §188 odst. 1 tr. zák., nikoliv však ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ale toliko ve stadiu přípravy (srov. rozhodnutí č. 19/2004 Sb. rozh. tr.). U tohoto trestného činu však příprava není trestná. Obviněný vytkl, že se vrchní soud řádně nevypořádal s odvolací námitkou, že městský soud v odůvodnění rozsudku nevysvětlil, proč toto jednání kvalifikoval jako pokus, v čem spatřoval znak bezprostředního směřování k dokonání trestného činu. V tomto směru dovolatel odkázal na judikaturu (rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), podle níž opatření (vyrobení, přechovávání) předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky je trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 tr. zák., pokud si jej pachatel opatří v úmyslu uvedené látky vyrábět. Podotkl, že současně je třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, příp. i jiné skutečnosti. Obviněný zdůraznil, že s prekursorem ani nepřišel do styku, proto nemohl s ním ani nakládat a už vůbec ne jej testovat. Navíc během trestního řízení nebylo předmětem dokazování, zda se skutečně o prekursor jednalo či nikoliv.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který oba obvinění svoje dovolání formálně opřeli, slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Podle státního zástupce je z dovolacích námitek obou obviněných zřejmé, že část z nich formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Jde o námitky, ve kterých obviněný V. Č. obecně tvrdí, že nebylo prokázáno jednání, kterého se měl dopustit, brojí proti hodnocení odposlechů soudy a tvrdí, že balíček s kokainem mohla do nárazníku jeho vozidla umístit jiná osoba. Deklarovanému dovolacímu důvodu rovněž neodpovídají námitky obviněného F. J., podle kterých mu nebylo prokázáno spáchání dílčích útoků pod body I/6 a II/ výroku o vině, popř. námitky, kterými zpochybňuje některá skutková zjištění týkající se těchto útoků.
K námitkám, jež lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, státní zástupce konstatoval, že oba obvinění především zpochybňují existenci zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., jenž spočívá ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný V. Č. však tuto námitku blíže nekonkretizuje a obviněný F. J. v souvislosti s touto námitkou zabíhá do námitek skutkových. V návaznosti na to státní zástupce připomněl, jak je pojem organizovaná skupina vymezen judikaturou. Podle jeho názoru nepochybně naplňovala v tzv. skutkových větách vylíčená součinnost obviněných V., J. a Č., popř. dalších nezjištěných resp. v této trestní věci nestíhaných osob, znaky organizované skupiny působící ve více státech. Obviněný V. plnil především organizátorskou roli, všichni obvinění se v určitém rozsahu podíleli na dopravě drogy, popř. na zajišťování kontaktu s dodavateli drogy v Nizozemsku. Další zjištěné osoby (P. V., M. Ch., A. H.) i nezjištěné osoby působily jako dodavatelé drog v Nizozemí, popř. prováděly jejich distribuci v České republice a v Rakousku.
Obviněnému F. J. státní zástupce přisvědčil v tom, že v případě ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je nutné, aby pachatel o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby věděl. Ze zjištěných skutkových okolností, kdy jmenovaný obviněný plnil některé dílčí úkoly v součinnosti s dalšími osobami, nepochybně vyplývá, že věděl, že se podílí na trestné činnosti skupiny tvořené větším množstvím osob, jejichž součinnost je charakterizována určitou dělbou úkolů a vyznačuje se určitou plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. V případě dílčího útoku pod bodem I/6 výroku o vině obviněný telefonicky kontaktoval dodavatele drog působícího v Nizozemí a v případě dílčího útoku pod bodem II/ rozsudečného výroku do Nizozemí sám vycestoval. Proto musel vědět i o tom, že tato organizovaná skupina působí na území více států, minimálně České republiky a Nizozemska. Státní zástupce poznamenal, že u trestné činnosti páchané „drogovými mafiemi“ na území více států, není reálně možné, aby v odsuzujícím rozsudku tuzemského soudu nad pachatelem trestného činu podle §187 odst. 1, 4 písm. c) tr. zák. byla detailně popsána vnitřní struktura takovýchto organizovaných skupin a k trestní odpovědnosti pachatele není nutné, aby tuto strukturu detailně znal. Dodal, že všechno, co bylo ve vztahu k subjektivní stránce trestné činnosti obviněného F. J. řečeno, platí i o obviněném V. Č.
Dále státní zástupce uvedl, že oba obvinění namítají absenci materiálních podmínek ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, a to bez bližšího zdůvodnění. Konstatoval, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty. Státní zástupce zdůraznil, že v předmětné trestní věci nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněných nedosahuje ani dolního stupně společenské nebezpečnosti v praxi se běžně vyskytujících případů, kdy pachatelé ve spojení s organizovanými skupinami působícími ve více státech („drogovými mafiemi“) zajišťují dopravu omamných látek ze západní Evropy do České republiky a distribuci na jejím území.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce podřadit i námitky obviněného F. J., jež se týkají právní kvalifikace dílčího útoku pod bodem II/ výroku o vině. Uvedl, že nepřicházela v úvahu aplikace §188 tr. zák., neboť toto ustanovení postihuje opatření předmětu určeného k nedovolené výrobě drogy. Takovýmto předmětem sice může být i surovina způsobilá k takovéto výrobě, v daném případě však jednání obviněných směřovalo k dovozu látky mající charakter prekursoru. Na takové jednání dopadá ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., popř. ustanovení o kvalifikované skutkové podstatě tohoto trestného činu. Jednání obviněných spočívalo v tom, že vycestovali do zahraničí, kontaktovali zde dodavatele, testovali kvalitu látky a k nákupu prekursoru a jeho dovozu do České republiky nedošlo jen proto, že se s dodavatelem nedohodli na „finančních záležitostech“. Takovéto jednání bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a dílčí útok pod bodem II/ výroku o vině byl správně kvalifikován jako nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (o přípravu by šlo např. v situaci, pokud by pachatelé pouze sondovali možnost nákupu předmětné látky v Nizozemí, aniž by jednali s konkrétním dodavatelem o konkrétní dodávce prekursoru).
Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněných V. Č. a F. J. zčásti neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obě dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněná a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněných V. Č. a F. J. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda oběma obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů jsou irelevantní námitky obou obviněných, že v soudním řízení byly nesprávně hodnoceny shromážděné a provedené důkazy, popřípadě, že dokazování bylo neúplné. Jde o tvrzení obviněného V. Č., že nebylo prokázáno jednání, kterého se měl dopustit (jeho vinu nelze z odposlechů dokázat, zásilku na vozidle mohl umístit kdokoliv). Rovněž namítá, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval. Dále jde o výtku obviněného F. J., že z provedených důkazů nevyplývá, že by se dopustil skutků pod body I/6 a II/ rozsudku prvostupňového soudu (dodávku drogy neobjednával, o kokainu, který byl nalezen v nárazníku vozidla, neměl žádnou vědomost, s prekursorem nepřišel do styku, a proto jej ani nemohl testovat). Nutno zdůraznit, že všechny tyto výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, a tudíž obviněnými uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obvinění uplatnili jen námitky zmíněné v předchozím odstavci tohoto rozhodnutí, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. obě dovolání odmítnout, neboť by byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
V dovolání obvinění V. Č. a F. J. rovněž v podrobnostech zpochybňují existenci zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., která spočívá ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dále namítají absenci materiálních podmínek ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci konstatované kvalifikované skutkové podstaty. Obviněný F. J. též tvrdí, že odvolací soud pochybil, pokud se ztotožnil s kvalifikací jednání bod bodem II/ výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jako pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Podle jeho názoru by se mohlo jednat jen o trestný čin podle §188 odst. 1 tr. zák., nikoliv však ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ale toliko ve stadiu přípravy, která však u tohoto trestného činu trestná není. Tyto námitky obviněných obsahově deklarovanému důvodu dovolání odpovídají. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda rozsudek Městského soudu v Praze, s nímž se ztotožnil, a to s výjimkou v odvolacím řízení zrušených výroků o peněžitých trestech, i Vrchní soud v Praze, je v bodech I/ a II/ výroku o vině zatížen vytýkanými právními vadami.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, čin spáchá ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Z ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. platí, že jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §4 písm. a) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.
Ve stručnosti lze připomenout, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1985 Sb. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky. Pachatel musí vědět, že jde o takovou organizovanou skupinu.
Trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost [§6 písm. b) tr. zák.].
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Praze v rozporu s trestním zákonem, když v případě jednání pod body I/ a II/ výroku rozsudku uznal obviněné V. Č. a F. J. vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkových větách pod bodem I/ výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá, že obvinění M. V. a V. Č. (v bodech I/1 až I/6) a obviněný F. J. (v bodě I/6) „v součinnosti s dalšími osobami, působícími v rámci organizované skupiny na území přinejmenším Holandska, Rakouska a České republiky, se různými formami podíleli na nelegálních transakcích s kokainem, případně jinými drogami…“. Jednalo se o dovoz uvedených drog do České republiky případně i do Rakouska (v bodech I/2 a I/5). Je zjevné, že mezi osobami, které se na trestné činnosti podílely, byly vztahy naplňující znaky organizované skupiny působící ve více státech. Jednalo se o osoby (P. V. eventuálně blíže nezjištěné osoby), od kterých v Nizozemí drogy kupovali obvinění M. V. a V. Č., přičemž v České republice byly zpravidla předávány dalším odběratelům k distribuci. Současně je zřejmé, že trestnou činnost, na níž se zcela konkrétně zjištěným způsobem podíleli i oba dovolatelé, většinou organizoval obviněný M. V. Rovněž je očividná vzájemná součinnost mezi osobami v Nizozemí a v České republice vyznačující se určitou plánovitostí a koordinovaností, což nepochybně zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. O tom svědčí i zjištění, že během několika měsíců bylo uskutečněno šest dovozů drog, byť obviněný F. J. se pouze podílel na posledním z nich („…prostřednictvím telefonických kontaktů objednal v Nizozemí u P. V. a další osoby dodávku drogy, jejíž přepravu z Nizozemí do České republiky měli uskutečnit obžalovaní M. V. a V. Č.…“). Otázce vzájemné součinnosti osob, které se na páchání trestné činnosti podílely, byla v řízení věnována náležitá pozornost. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 18 a 19 mimo jiné konstatoval: „…jednání obžalovaných nebylo nahodilé, ale plánované a koordinované i s dalšími osobami a i osobami v zahraničí, byť tyto osoby nebyly částečně ztotožněny, a to vše proto, aby poptávka po kokainu na straně odběratelů, jež také nebyli ztotožněni, byla uspokojena.“
Z tzv. skutkové věty, jak je uvedena v bodě II/ výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze, plyne, že i v tomto případě byl čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Ze skutkových zjištění je zjevná součinnost a koordinovanost v jednání obviněných M. V., V. Č. a F. J. nejen mezi sebou, ale i s dalšími osobami v zahraničí (M. Ch. a A. H.). Oba dovolatelé testovali v Nizozemí – A. kvalitu tekuté látky – fenylacetonu používané k výrobě extáze nebo pervitinu. Jejich čin rozhodně překročil stadium přípravy. K zakoupení fenylacetonu a jeho dovozu do České republiky v původně dohodnutém množství nejméně pěti litrů totiž nedošlo pouze z důvodu, že dodavatelé v Nizozemí odmítli akceptovat návrh obviněných na snížení kupní ceny. Je tudíž očividné, že jednání pro společnost nebezpečné (viz podrobnější argumentace popsaná níže) bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a jehož se obvinění dopustili v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo toliko z popsaného důvodu. Současně je potřebné zdůraznit, že předmětem zmíněného testování a nerealizovaného nákupu byl prekursor, přičemž trestnost, a to mimo jiné i jeho dovozu, je zakotvena v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že v případě jednání obviněných, jak je popsáno v tzv. skutkových větách pod body I/1 až I/6 a pod bodem II/ výroku o vině v rozhodnutí soudu prvního stupně, jde o pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. (jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplňovaly stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku), a proto se z hlediska hmotného práva jedná o jeden skutek.
V jednání obviněných V. Č. a F. J. byl naplněn i zákonný znak, že čin spáchali ve větším rozsahu, neboť se jednalo o dovoz drog v množství, které bylo způsobilé k použití pro více lidí (např. jen v bodě I/6 výroku šlo o 501,26 gramů kokainu).
S poukazem na zjištěné skutečnosti museli obvinění nejen vědět, že trestná činnost je páchána ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ale svým konkrétním jednáním, které spočívalo v dovozu zmíněného množství kokainu či jiných drog, cíleně porušovali zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými látkami (v bodě II/ výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu jejich jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení tohoto následku). Trestný čin proto spáchali v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.
Konstrukce skutkových podstat trestných činů uvedených v zákoně míří na typické, běžně se vyskytující činy určitého druhu. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 34/1976 a č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).
Skutečnosti, které by v jednání obviněných V. Č. a F. J. snižovaly stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, aby z hlediska materiální stránky zakotvené v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. nešlo o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, jímž byli v bodech I/ a II/ rozsudečného výroku rozhodnutí prvostupňového soudu uznáni vinnými, nebyly v soudním řízení zjištěny a ani z provedeného dokazování nevyplývají. Obvinění, jinak osoby, na které se hledí jako bezúhonné, byli zapojeni do trestné činnosti, jejímž prostřednictvím, a to v koordinované součinnosti s obviněným M. V. a dalšími zjištěnými či nezjištěnými osobami v zahraničí, bylo v konečném důsledku do České republiky (případně i Rakouska) dovezeno velké množství drog, eventuálně takový dovoz (konkrétně prekursoru – fenylacetonu) hrozil. Jednání spáchali vyšší formou úmyslného zavinění, přičemž obviněný V. Č. v něm pokračoval po dobu několika měsíců.
Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci učiněná skutková zjištění umožňují důvodný závěr, že v bodech I/ a II/ výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze obvinění V. Č. a F. J. svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst.1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Správné právní posouzení předmětného skutku je v rozhodnutí soudu prvního stupně podloženo věcnou argumentací, kterou následně v odůvodnění svého rozsudku doplnil Vrchní soud v Praze. Námitky obou obviněných, jež byly v dovolání formálně relevantně uplatněny, včetně výtky obviněného F. J., že v případě jednání pod bodem II/ výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu by se mohlo jednat o trestný čin podle §188 odst. 1 tr. zák. ve stadiu přípravy, která není u tohoto trestného činu trestná, tudíž není možno akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných V. Č. a F. J. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k