ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.548.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 548/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2009 dovolání, které podal obviněný B. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 10 To 445/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 128/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 4 T 128/2008, byl obviněný B. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
v průběhu měsíců duben a květen 2007 v obci B. v pensionu „U J.“ přiměl dnes již pravomocně odsouzeného J. D., aby ten postupně celkem nejméně v 5-ti případech (kdy mu vždy obviněný B. asistoval) za pomoci amatérského zařízení (které obstaral obviněný B.) vyrobil nejméně 15 gramů pervitinu, když pervitin je slangový název pro metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II Přílohy č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb.; vyrobený pervitin pak zčásti oba užili pro svoji potřebu a zčásti jej distribuovali dalším odběratelům, mimo jiné Z. T., který od nich takto mohl obdržet cca 2 gramy pervitinu.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 10 To 445/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný konstatoval, že odvolací soud neprovedl k jeho odvolání nápravu právních vad ve věci samé, které spočívaly v nesprávném právním posouzení skutku podle norem hmotného práva. Dodal, že je-li dovolací soud vázán skutkovým stavem vyjádřeným v popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku, pak právní posouzení, jež bylo soudy obou stupňů učiněno, je v extrémním nesouladu se skutkovým zjištěním. Namítl, že krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu, aniž vzal v úvahu rozpory v popisu skutku. Vše totiž stojí na výpovědi svědka J. D., který byl odsouzen (v daném místě a čase) pro výrobu pervitinu a svědka Z. T., jehož výpovědi na policii soud bezdůvodně uvěřil. Podle obviněného nemohou tyto výpovědi, a to vzhledem k tvrzením a rozporům v nich uvedeným, být shledány za usvědčující důkaz proti jeho osobě (např. výpověď J. D. si obsahově protiřečí a vyvrací výrok rozsudku o tom, že měl jmenovaného „přimět“ k výrobě pervitinu). Vytkl, že pokud by odvolací soud vzal tyto skutečnosti v úvahu, musel by konstatovat, že provedené důkazy netvoří uzavřený celek. Úvahu o vině vyvrací důkazní nouze, která spočívá v rozporech a pochybnostech, jež podporují jeho opakovanou obhajobu, že s výrobou pervitinu, kterou realizoval J. D., neměl (a to ani nikdy předtím) nic společného.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl rozsudkem a jeho osobu obžaloby zprostil.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně poukázala na dosavadní trestní řízení a obviněným vznesené dovolací námitky. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož vymezení v zákoně připomněla, uvedla, že v jeho rámci lze namítat, že skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly nesprávně právně posouzeny. Nelze však vytýkat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly vadně hodnoceny, případně, že měly být provedeny další důkazy. Podle státní zástupkyně obviněný nenamítl v dovolání nic v tom smyslu, že by učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu, jímž byl uznán vinným. Své výhrady založil jen na polemice s hodnocením ve věci pořízených důkazů, když výpovědi dvou ve věci slyšených svědků považuje za nevěrohodné a nepravdivé. Vznesené námitky jsou přitom obsahově shodné s těmi, které uplatnil již v rámci řízení o řádném opravném prostředku.
Dále státní zástupkyně uvedla, že i v rámci dovolání je možné připustit zásah do samotných skutkových zjištění. To však platí pouze tehdy, když dovolací soud zjistí, že soudy předtím ve věci činné postupovaly libovolně, tj. jejich závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebo významně porušily procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivá (usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 200/05). Současně zdůraznila, že v posuzované trestní věci ze žádných okolností nevyplynulo, že by došlo k extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právní kvalifikací. O takový extrémní rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, případně jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů. V předmětné trestní věci je však evidentní, že skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a soudy obou stupňů nepochybily, pokud v rámci hodnocení důkazů a závěrů o vině vyšly z výpovědí svědků J. D. a Z. T. Pokud jde o změněnou výpověď svědka Z. T. vycházely z té její verze, která je sice pro obviněného méně příznivá, avšak věrohodná. Podle názoru státní zástupkyně se i touto otázkou soudy obou stupňů zabývaly a řádně se s ní vypořádaly. K první verzi výpovědi jmenovaného svědka se přiklonily důvodně, neboť šlo o výpověď srozumitelnou, vnitřně nerozpornou a věrohodně podporující verzi dalšího ze svědků, a to svědka J. D. Oproti tomu změněná výpověď svědka Z. T. byla vnitřně rozporná, nelogická a zjevně účelová. K náležitě zjištěnému skutku byla správně přiřazena právní kvalifikace trestným činem nedovolené výroby a držení omamných látek a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., když soudy obou stupňů přihlédly i k nejširší formě trestné součinnosti, a to ke spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi neexistuje žádný rozpor. Proto námitky obviněného nemohou obstát.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tvrdí, že v soudním řízení bylo při rozhodování o vině vycházeno z rozporuplných a nevěrohodných výpovědí dvou svědků. Vytýká, že provedené důkazy netvoří uzavřený celek, úvahu o jeho vině vyvrací důkazní nouze, kterou shledává v rozporech a pochybnostech ohledně skutkového zjištění. Taktéž uvádí, že právní posouzení skutku je v extrémním nesouladu se skutkovým zjištěním. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný spatřuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Semilech (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v napadeném usnesení na str. 1 a 2 ztotožnil Krajský soud v Hradci Králové.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k