ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.560.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 560/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2009 dovolání, které podal obviněný B. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 To 310/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 1 T 78/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 1 T 78/2008, byl obviněný B. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
v době od 5. 9. 2007 do 1. 12. 2007 ve F. – M., H. či jinde, si přisvojil prostředky ve výši nejméně 317.063,- Kč, které pocházely z částky 350.000,- Kč, kterou v hotovosti ve dnech 5. 9. 2007 a 10. 9. 2007 převzal od J. M., a která byla předmětem smlouvy o půjčce ze dne 5. 9. 2007 uzavřené mezi J. M. jako věřitelem a L. K. jako dlužníkem, a které měl v souladu s dohodou, jakož i plnou mocí udělenou mu L. K. dne 19. 9. 2007 použít k úhradě všech jejích závazků, přičemž v rozporu s touto dohodou uhradil pouze S. b. d. v H. dluhy manželů K., které bránily převodu členských práv a povinností vztahujících se k bytu manželů K., který sloužil jako zajišťovací institut ke smlouvě o půjčce ze dne 5. 9. 2007, jakož i poplatek z převodu těchto práv a povinností, ovšem zbývající část finančních prostředků použil pro svou potřebu a tak způsobil poškozené L. K. škodu ve výši nejméně 317.063,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 2. 2008 pod č. j. 27 T 21/2008 – 21, který byl obviněnému doručen 16. 4. 2008 a nabyl právní moci dne 25. 4. 2008, byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 2. 2008 pod č. j. 27 T 21/2008 – 21, který byl obviněnému doručen 16. 4. 2008 a nabyl právní moci dne 25. 4. 2008. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené L. K., částku 317.063,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 To 310/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nesouhlasí s právním posouzením skutku soudy obou stupňů, neboť má za to, že peněžní prostředky, s nimiž nakládal způsobem, jež soudy kvalifikovaly jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., byly v jeho vlastnictví, a tudíž se nemohl jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku okresního soudu předmětného trestného činu dopustit.
Obviněný konstatoval, že v průběhu hlavního líčení konaného dne 30. 7. 2008 byla porušena jeho procesní práva jako obžalovaného, když soud jednal od 8.00 hod. do 15.45 hod., ačkoli hlavní líčení bylo původně plánováno do 13.00 hod. Proto ve 14.30 hod. požádal o odročení hlavního líčení na jiný termín, neboť měl na starost péči o děti, což bylo soudem odmítnuto. Tím byl uveden do tísnivé situace, v níž se s ohledem na to, že péče o děti nebyla řádně zajištěna, nebyl schopen se náležitě soustředit na probíhající jednání.
Ke skutku, který mu je kladen za vinu, obviněný zdůraznil, že částka 350.000,- Kč, jež byla předmětem řízení, byla jeho vlastnictvím, a tuto obdržel jako půjčku od J. M. Na základě dohody mezi nimi měl jednat s poškozenou L. K. a provést s ní úkony, které měly vést k úhradě všech jejích peněžitých závazků, a následně měl vyřídit náležitosti směřující k uzavření smlouvy o půjčce mezi J. M. jako věřitelem a L. K. jako dlužníkem. K těmto úkonům a k oddlužení jmenované měl použít předmětnou částku 350.000,- Kč, kterou sám obdržel jako půjčku od J. M. Na tyto peníze vystavil ve prospěch jmenovaného směnku vlastní, takže se stal vlastníkem převzatých peněz a byl vůči němu zavázán povinností předmětnou částku na základě směnky vrátit. J. M. měl předložit smlouvu o půjčce s L. K. a doklad o převodu členských práv v družstvu anebo mu zapůjčené finanční prostředky vrátit.
V dovolání obviněný vytkl soudu, že se při hodnocení důkazů a rozhodování o vině nezabýval otázkou vlastnictví peněz, a pokud on sám v průběhu řízení J. M. žádal, aby se k vlastnictví peněz, které byly předány L. K. vyjádřil, soud tuto otázku nepřipustil. Byl tak odsouzen na základě nepravdivých výpovědí svědků manželů K., kteří tvrdili, že L. K. nedostala částku 350.000,- Kč, ale pouze částku 10.000,- Kč, a to po uplynutí jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Rovněž nepravdivě tvrdili, že neměli vůči bytovému družstvu žádné dluhy, neboť si na jejich úhradu půjčili od známých. V této souvislosti obviněný vytkl, že soud nevyhodnotil chybné výpovědi svědka J. M., který zřejmě s ohledem na odstup času mylně poukazoval na plnou moc, kterou mu měl údajně vystavit v dřívější době, avšak tato vznikla teprve dne 18. 9. 2007 a podepsána byla 19. 9. 2007. V rozporu se skutečností J. M. vypověděl, že obviněný mu předal příjmový pokladní doklad na částku 350.000,- Kč s datem 10. 9. 2007, ačkoli je nemožné, aby mu toho dne předal doklady z bytového družstva a smlouvy podepsané L. K. Uvedeného dne se odehrálo jednání se zástupci družstva, ale vzhledem k tomu, že manželé K. měli vůči družstvu neuhrazené závazky, nebyl převod možný. Teprve následujícího dne, kdy obviněný doložil družstvu doklad o zaplacení dluhů, převzal písemnosti o převodu členských práv z družstva, předal L. K. peníze a ona podepsala příslušné smlouvy a směnku. Jelikož soud nepovolil dotazy k těmto rozporům, nebylo v průběhu hlavního líčení řádně vyjasněno vlastnictví k částce 350.000,- Kč a ani nebyl vyjasněn postup při převodu členských práv, při podpisu smluv a vystavení směnky, to vše ve vztahu k vyplacení zmíněné částky.
Podle obviněného se soudy nezajímaly o občanskoprávní podstatu věci. V důsledku toho se okresní soud při rozhodování o vině dopustil chybného hmotně právního posouzení, pokud naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry spatřoval v tom, že peníze přijaté od J. M. nepředal okamžitě L. K. Měl totiž řešit otázku, jaké bylo znění smlouvy s jmenovanou a jaká dohoda byla uzavřena mezi obviněným a J. M. Otázka, jak měl s uvedenými finančními prostředky naložit, nebyla soudem řádně objasněna. Soud se nesprávně soustředil toliko na vztah mezi J. M. a L. K., přičemž jeho osobě mylně přisoudil roli fyzické osoby jednající za osobu právnickou. Tento vztah jmenovaný u soudu popřel. Obviněný nebyl jeho zaměstnancem a neměl k jeho osobě žádný zaměstnanecký ani obdobný vztah. Ve skutečnosti se jednalo o dva samostatné vztahy. Předně šlo o vztah mezi J. M., jenž převedl peníze na obviněného, který se stal jeho dlužníkem a vydal věřiteli doklad opravňující vymáhat po něm předanou peněžní částku směnkou. Vztah mezi obviněným a L. K. byl zcela jiného charakteru, a pokud mezi oběma byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva, bylo jejím účelem pouze zajištění úvěru.
Dále obviněný zdůraznil, že skutková zjištění neumožňují učinit právní závěr o tom, zda naplnil všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Konstatoval, že tato zjištění jsou rozhodující pro posouzení právních otázek, především jaký charakter měla předmětná finanční částka, zda přešla do jeho vlastnictví, jakého charakteru byla smlouva mezi J. M. a obviněným a smlouva mezi ním a L. K., pokud taková mezi posledně jmenovanými ve vztahu k předání 350.000,- Kč vůbec existovala. Procesní pochybení shledal v tom, že údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly opatřeny v rozporu se zákonem, neboť zpráva SMS získaná z mobilního telefonu je důkazem neúčinným a nezákonným, stojícím v rozporu s ustanovením §88a tr. ř. Podle obviněného trestní řízení trpí podstatnými vadami, v důsledku nichž byl zkrácen na svých právech na obhajobu. Samotné napadené rozhodnutí vykazuje vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, když ani skutková věta nemá pevný základ v provedeném dokazování, které se jeví neúplným.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 To 310/2008, i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 30. 7. 2008, č. j. 1 T 78/2008 – 195. Dále navrhl, aby věc byla soudu prvního stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí s uvedením závazného právního názoru ohledně postupu při odstraňování procesních vad a vad ve výroku napadeného rozsudku tak, aby byl v souladu se skutkovým zjištěním a provedeným dokazováním.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce shrnul dosavadní průběh řízení a uplatněné dovolací námitky. Konstatoval, že obviněný v dovolání vznáší v zásadě stejné výhrady, jaké odezněly v jeho odvolání a tvořily podstatu obhajoby v celém trestním řízení. Podotkl, že těmito námitkami se v dostatečné míře zabývaly soudy obou stupňů, jejich závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedených důkazů, na něž v plném rozsahu odkázal. Zdůraznil, že dovolací řízení není možno chápat jako opakované odvolání, a pokud byl ve druhém stupni realizován řádný přezkum, nemá Nejvyšší soud při projednávání dovolání, jež se opírá o shodné námitky, žádný důvod do napadeného rozhodnutí zasahovat.
Dále státní zástupce uvedl, že obviněný napadá pravomocné meritorní rozhodnutí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci norem hmotného práva, především trestního, za předpokladu akceptace skutkového stavu, jak byl v řízení před soudem zjištěn. Podle jeho názoru převážná část námitek však míří nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutku samotnému. Obviněný totiž brojí zejména proti způsobu hodnocení důkazů soudem, čili vůči zjišťování skutečného stavu věci a prosazuje zcela odlišně formulovaný skutek, než je obsahem skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku. Takovéto námitky nejsou způsobilé naplnit zvolený dovolací důvod a nevyhovují ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů (§265b odst. 1 tr. ř.). Pokud obviněný operuje s námitkami, jež by byly pod zvolený dovolací důvod podřaditelné (nesprávná aplikace norem občanského práva či nesoulad popisu skutku se zákonnými znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.), činí tak opět nikoli na základě skutečného stavu věci zjištěného a definovaného soudem. Státní zástupce zdůraznil, že tyto námitky vyhovují deklarovanému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě, ve skutečnosti však rovněž vycházejí z odlišného skutkového základu. Současně v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně neshledal žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné cestou dovolání napravovat.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Předně jde o výtku, že soud neakceptoval jeho návrh na odročení hlavního líčení z rodinných důvodů, čímž měl být vystaven tísnivé situaci a nemohl se náležitě na řízení soustředit. Dále se jedná o námitky obviněného, že peněžní prostředky ve výši 350.000,- Kč obdržel jako půjčku od J. M., tj. byly jeho vlastnictvím a uvádí, jakým způsobem měly být použity. Současně zpochybňuje věrohodnost svědeckých výpovědí J. M. a manželů K. Rovněž tvrdí, že jmenovaným nemohl položit otázky, jimiž by byl skutkový stav objasněn. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události, v rámci níž poukazuje na občanskoprávní vztahy mezi zainteresovanými subjekty, obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. To platí i pro obviněným zpochybňovanou legalitu jednoho z provedených důkazů (konkrétně šlo o přečtení zpráv SMS z mobilního telefonu poškozené L. K.), o který však ani nebyl výrok o vině opřen. Lze též poznamenat, že z protokolu o hlavním líčení (č. l. 179-194 spisu) nevyplývá, že by dne 30. 7. 2008 ve 14.30 hod. obviněný žádal o odročení hlavního líčení z rodinných důvodů, a ani to, že by soud nepřipustil některé jeho dotazy na svědky, jak je tvrzeno v dovolání.
V mimořádném opravném prostředku obviněný nenamítá, že skutek, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) a rozveden v jeho odůvodnění, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Frýdku – Místku (následně též Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k