ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.680.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 680/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 dovolání, které podal obviněný Z. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 68 To 405/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 170/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 2 T 170/2008, byl obviněný Z. K. (dále je „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněného odsoudil podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným:
- V. z. p., Ú. p. O., L., částku ve výši 5.461,- Kč,
- J. M., bytem U. H., H., částku ve výši 320,- Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. U. odkázán se svým nárokem na náhradu škody v celkové výši 42.700,- Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči tomuto rozsudku podal poškozený J. U. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 68 To 405/2008, byl z podnětu odvolání poškozeného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody učiněném podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozenému J. U. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozenému J. U., trvale bytem N., O., na náhradě škody částku 41.500,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný poukázal na rozhodnutí publikovaná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 6/2004 – T 703 a 17/2002 – T 413. Připomněl, že krajský soud po přezkoumání rozsudku ve výroku o náhradě škody, který se týkal poškozeného J. U., dospěl k závěru, že okresní soud jej nesprávně odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proto výrok zrušil a jeho osobě uložil povinnost zaplatit poškozenému na náhradě škody částku 41.500,- Kč. Odvolací soud odmítl námitky obhajoby, že výše poškozeným uplatněného nároku neodpovídá skutečné výši škody vzniklé na jeho motorovém vozidle. Obviněný upozornil, že kopiemi inzerátů z inzertních novin o tržních cenách obdobných motorových vozidel zn. Opel Kadett ke dni vzniku škody 6. 3. 2008, jež soudu předložil, zpochybnil závěry znaleckého posudku Ing. B. o skutečné výši škody. Dodal, že se nejednalo o znalecký posudek vypracovaný nezávislým znalcem ustanoveným soudem, neboť si jej nechal vyhotovit poškozený. Namítl, že znalec nebyl schopen soudu předložit fotodokumentaci o skutečném stavu vozidla po vzniku škody, doložit, jakým způsobem došel k výši škody a z jakých tržních cen obdobných vozidel stejné značky vycházel, v jakém technickém stavu se osobní vozidlo v době škody nacházelo, zda trpělo korozí apod. Odvolací soud se též nevypořádal s námitkou obhajoby, že poškozeným uplatňovaná výše škody na vozidle nedosahuje skutečné výše škody, která na jeho motorovém vozidle vznikla. Nezabýval se ani otázkou, oč se skutečně snížil majetek poškozeného, prodejností motorového vozidla za poškozeným nárokovanou částku, výší částky vyplacené poškozenému Č.p. p. a. s., a z jakých skutečností tato pojišťovna při stanovení výše škody na vozidle vycházela.
Dále obviněný odkázal na rozhodnutí č. III/1967 Sb. rozh. tr. Podle jeho mínění se odvolací soud nezabýval skutečnou výší škody motorového vozidla poškozeného. Prohlásil, že nehodlá zpochybňovat skutková zjištění prezentovaná v rozhodnutích soudů obou stupňů, přestože s nimi nesouhlasí. S ohledem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se domáhá, aby bylo Nejvyšším soudem posouzeno, zda ze strany odvolacího soudu došlo k porušení hmotně právních předpisů při rozhodování o nároku na náhradu škody uplatněného poškozeným.
V dovolání obviněný vytkl krajskému soudu, že nesprávně aplikoval ustanovení §420 a násl. obč. zák., neboť při určení rozsahu vzniklé škody, kterou je povinen poškozenému nahradit, se dostatečně nezabýval skutečnostmi odůvodňujícími výši skutečné škody na poškozeném motorovém vozidle. Uvedl, že nikdy nezpochybňoval, že škodu zavinil, ale výhrady má k výši uplatňované škody. Připomněl, že soudem může být uložena povinnost k náhradě škody pouze při kumulativním splnění těchto podmínek: a) soud rozhodl ve věci odsuzujícím rozsudkem, b) škoda byla způsobena v příčinné souvislosti s tím skutkem vykazujícím znaky trestného činu, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, c) škoda, která byla trestným činem způsobena, má charakter majetkové škody, o jejíž náhradě lze v adhézním řízení rozhodovat, d) uplatněný nárok má podklad v příslušných hmotně právních předpisech, jeho výše a odpovědnost obviněného za škodu byla v trestním řízení dostatečně prokázána, a není zde jiná zákonná překážka, která brání rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody. V návaznosti na to obviněný zdůraznil, že má zájem J. U. vzniklou škodu uhradit, avšak ve skutečné výši, aby nedošlo ze strany poškozeného k bezdůvodnému obohacení na jeho úkor. Současně poukázal na rozhodnutí č. 55/1971 Sb. rozh. tr., č. III/1967 Sb. rozh. tr.).
V mimořádném opravném prostředku obviněný zopakoval, že úkolem odvolacího soudu bylo zjistit skutečnou výši škody na vozidle poškozeného, a pokud byla poškozeným uplatňovaná výše škody zpochybňována, měl jej odkázat s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podotkl, že soudům v trestním řízení nepřísluší rozhodovat o výši škody, pokud podle výsledků dokazování není podklad pro vyslovení povinnosti k náhradě škody, nebo by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody bylo třeba provádět další dokazování, které překračuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo. Dále připomněl stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 304/2005.
Závěrem dovolání obviněný uvedl, že za účelem zjištění skutečného rozsahu škody nechal vypracovat nový znalecký posudek M. S., jenž zcela zpochybnil závěry znaleckého posudku Ing. B., když stanovil obvyklou cenu osobního motorového vozidla před jeho poškozením ve výši 14.586,- Kč. Výše majetkové škody, jež poškozenému vznikla, činí po odečtení hodnoty zbytku vozidla v ceně 2.357,- Kč, které mohl poškozený prodat, částku ve výši 12.229,- Kč. Č. p. p. a. s. vyplatila, a to z titulu uzavřené pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve vlastnictví obviněného, poškozenému částku 12.000,- Kč, když vycházela z obvyklé (tržní) ceny vozidla ve výši 15.500,- Kč, kterou zjistila z příručky znalců tzv. „Znaleckého standardu č. 1/2005“ a ceny zbytků vozidla ve výši 3.500,- Kč. V novém znaleckém posudku znalec popsal stav vozidla v době jeho poškození a uvedl, že na vozidle je umístěn neoriginální výrobní štítek, přičemž v době jeho poškození nebylo vozidlo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jelikož bylo provozováno bez platné technické prohlídky od 20. 10. 2007 do 6. 3. 2008. V posudku znalec jednoznačně uvedl tržní ceny obdobných vozidel téže značky, ze kterých při stanovení tržní ceny poškozeného osobního motorového vozidla zn. Opel Kadett vycházel. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že v případě, pokud by jeho dovolání bylo odmítnuto, bylo by porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to projednání uplatněného nároku na náhradu škody v dvoustupňovém řízení, neboť nalézacím soudem byl poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
S poukazem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze napadat i vady jiného hmotně právního posouzení, které spočívá v nesprávném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Spadá sem i výhrada proti výši náhrady škody, která byla poškozenému přiznána, pokud dovolatel namítá, že byla nesprávně aplikována příslušná ustanovení občanského práva hmotného.
Dále státní zástupkyně uvedla, že obviněný brojí proti nesprávnému výroku o náhradě škody, neboť napadá stanovení skutečné škody, kterou způsobil poškozenému J. U. na jeho osobním motorovém vozidle zn. Opel Kadett, což se projevilo v uložení povinnosti k náhradě škody v nesprávné výši. Podotkla, že taková námitka napadá nesprávnou aplikaci ustanovení §420 odst. 1, §442 odst. 1 a §443 obč. zák., jejichž znění připomněla. Pokud jde o zjišťování rozsahu způsobené škody, soud vychází z obecných ustanovení o zjišťování skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž za tím účelem provádí dokazování, a to případně i za součinnosti stran, zejména poškozeného, důkazy náležitě hodnotí, ale především se řídí příslušnými hmotně právními předpisy. V případě škody na věci, pokud jsou předmětem náhrady škody věci starší a již použité, je třeba vycházet z ceny předmětu v době, kdy škoda vznikla a přihlíží se ke stáří věci, míře jejího opotřebení, k použitelnosti věci apod. Pro posouzení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě, je rozhodující hodnota, o kterou se cena věci poškozením snížila, a nelze-li výši škody takto zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů k uvedení věci do původního stavu (rozhodnutí č. 32/1994 Sb. rozh. tr.). Podkladem pro zjištění výše škody nemůže být jen vyčíslení škody předložené poškozeným, ale správnost údajů uvedených ve vyčíslení je třeba prověřit dalšími důkazy, a to případně odborným vyjádřením nebo i za pomoci znalce (rozhodnutí č. 7/1969, č. 14/1977-II Sb. rozh. tr.).
Ve vyjádření státní zástupkyně připomněla, že Okresní soud v Olomouci odkázal poškozeného J. U. s celým jeho nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Oproti tomu Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci ve svém rozsudku zkonstatoval, poté co provedl ve veřejném zasedání jako důkaz znalecký posudek znalce Ing. B., jenž byl předložen poškozeným, že J. U. skutečně utrpěl majetkovou újmu v takové výši, k jaké dospěl jmenovaný znalec, přičemž od této výše odečetl částku 12.000,- Kč, což představuje plnění pojišťovny ze zákonného pojištění vozidla, které obviněný v době nehody řídil. Podle názoru odvolacího soudu nebylo možné poškozenému přiznat pouze náhradu škody spočívající v nákladech na pořízení znaleckého posudku. Znalecký posudek byl soudem zhodnocen jako zcela akceptovatelný. Proto byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost, aby poškozenému nahradil škodu ve výši 41.500,- Kč.
Podle státní zástupkyně se odvolacímu soudu zřejmě nepodařilo zjistit skutečnou škodu ve smyslu ustanovení §442 odst. 1, 2 obč. zák. Konstatovala, že při určení výše škody na věci nebylo vycházeno z ceny v době poškození, jak požaduje ustanovení §443 obč. zák. O tom svědčí zejména skutečnost, že Č.p. p., a. s. vyplatila z titulu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve vlastnictví obviněného poškozenému J. U. částku ve výši 12.000,- Kč, přičemž vycházela z obvyklé tržní ceny vozidla ve výši 15.500,- Kč, kterou zjistila za použití znaleckého standardu č. 1/2005 a ceny zbytku vozidla ve výši 3.500,- Kč. Z uvedené pomůcky musel vycházet i znalec Ing. B., který však došel k diametrálně odlišnému závěru. Za uvedené situace nebylo možné za skutečně zjištěnou škodu považovat škodu, ke které dospěl ve znaleckém posudku tento znalec, ale ve věci bylo třeba provádět další dokazování ke vzniku skutečně způsobené škody.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a podle §265m odst. 2 tr. ř. za použití §265 tr. ř. ve věci rozhodl a poškozeného J. U. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný vznáší v mimořádném opravném prostředku námitky, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že poškozeným uplatněný nárok na náhradu škody neodpovídá skutečné výši škody vzniklé na osobním motorovém vozidle J. U. Tvrdí, že nebylo zjištěno, oč se majetek poškozeného skutečně snížil. V této souvislosti zpochybňuje poškozeným předložený znalecký posudek Ing. F. B., který vyčíslil škodu způsobenou na předmětném motorovém vozidle, a o jehož závěry včetně výslechu jmenovaného znalce u veřejného zasedání konaného o odvolání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, své rozhodnutí opřel. Současně obviněný odkazuje na znalecký posudek M. S., který tvoří přílohu dovolání. Nutno zdůraznit, že všechny tyto námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění ohledně škody způsobené trestným činem obviněného na majetku poškozeného a hodnocení provedených příslušných důkazů. Jak již bylo výše řečeno, v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Jelikož se v řízení o dovolání vychází ze skutkového stavu, jak byl v soudním řízení pravomocně zjištěn, tak nelze přihlížet ke znaleckému posudku, který obviněný předložil.
Nutno uvést, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k