ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.761.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 761/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 50 To 554/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 20/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 7. 2007, sp. zn. 1 T 20/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným v bodě I. výroku trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a v bodě II. 1) – 4) výroku organizátorstvím k pokračujícímu trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §247 odst. 1, 2 tr. zák., a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §171 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §59 odst. 2 věta za středníkem tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost D. H. B., a. s., se sídlem H., okr. R., IČO:, odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného R. P.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění J. B. a R. P. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 50 To 554/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině i trestu), podal obviněný J. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval, že pokud jde o jeho vztah s D. (D. c. a k.) H., měl na základě nájemní smlouvy ze dne 3. 1. 1992 v pronájmu rámovou pilu a doplňující strojní zařízení, přičemž se mělo jednat o funkční rámovou pilu s příslušenstvím (věci v dovolání blíže specifikované). Fakticky však šlo o nefunkční torza rámové pily, kterou nebylo možno uvést do provozu, a to ani za přispění odborné firmy. Na základě dodacího listu ze dne 13. 4. 1992 mu byla dodána starší automatická bruska, typ OP 2, která rovněž byla nekompletní a nefunkční (torzo stroje). D. H. nechtělo dlouho uznat, že mu pronajalo za nemalé finanční prostředky nefunkční strojní zařízení, avšak na základě uvedených skutečností vyzvalo dne 5. 1. 1994 rakouskou firmu A. – F. T. o dodání náhradních dílů za nedodané věci a vadné díly (v podání blíže uvedené). K takovému kroku ale přistoupilo až téměř po dvou letech, kdy pochopilo, že dodané technické zařízení není po generální opravě, je technicky nezpůsobilé provozu a není kompletní. Předmětné technické zařízení se obviněnému podařilo po dalších dvou letech zprovoznit do 31. 3. 1996, kdy mohl zahájit zkušební provoz. V průběhu této zkoušky se však zjistilo, že zařízení je stále nefunkční, přičemž nakonec obviněný pochopil, že je pro dřevovýrobu nepoužitelné. Vzhledem k tomu, že D. H. začalo, i přes dohodu ze dne 25. 1. 1996, vznášet různé nereálné požadavky na finanční odškodnění, byl obviněný nucen zařízení uskladnit na svém pozemku a začít s družstvem vleklá a nekončící jednání. Dlouhé roky se marně snažil vysvětlit, že D. H., které na něho podalo u Okresního soudu v Rokycanech žalobu o vydání věci, na něm požaduje výrobní zařízení fakticky jiné, než mu bylo dodáno. Obviněný zdůraznil, že po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Rokycanech (sp. zn. 3 C 186/97) předmětné věci D. H. vrátil, přičemž poukázal na skutečnosti, jež to potvrzují. Podle jeho názoru je zarážející, když přesně splnil to, co nařídil soud, je za to týmž soudem odsouzen a ještě je mu vyčíslována nemalá finanční náhrada. Podotkl, že si nikdo nikdy nepoložil otázku, jaká škoda vznikla právě jemu, když mu D. H. pronajalo nefunkční technické zařízení.
V případě bodu II. výroku o vině napadeného rozsudku obviněný v podrobnostech uvedl, že se okresní soud nevypořádal se zásadními rozpory ve výpovědích svědků K., V. a M. Dále poukázal na tvrzení svědka M. D., zaměstnance společnosti O., s. r. o., který vypověděl, že dne 4. 12. 2002 se podle soupisu plechů ve skladu společnosti nacházelo 113 černých plechů a k datu 12. 3. 2003 bylo na skladě 0 černých plechů s tím, že v mezidobí se nic nepálilo. Toto tvrzení označil za nepravdivé, protože skutečnost, že by po tak dlouhou dobu, tj. více než tři měsíce, společnost nepálila, a tím pádem nevyráběla, by pro ni znamenala zastavení výroby. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že organizátorství údajné krádeže je čirou spekulací, která není ničím podložena, resp. je podložena pouze výpovědí dvou svědků, a to řidičů V. a M. Není pravdou, že by tyto svědky – řidiče posílal pro plechy do společnosti O., s. r. o., aby je na jeho příkaz vozili do společnosti I. B., s. r. o. Soud se nevypořádal s rozpory ve výpovědích svědků a nevzal ani v úvahu, že svědkyně K. může výpovědí zakrývat to, že sama porušila své pracovní povinnosti. Podle důkazů ve společnosti nechybělo tolik plechů, jak je uvedeno v obžalobě (inventura vypracovaná svědkem M.) a jeden z typu plechů se ve společnosti O., s. r. o., nikdy nenacházel (výpovědi svědků V. a M.), tedy jej nemohl odcizit. Za spekulaci obviněný označil tvrzení, že vystavoval falešné doklady, jako jsou faktury apod. Naopak, dodal čestné prohlášení jednatele společnosti K.– V., spol. s r. o., J. P., které toto tvrzení vyvrací. Jmenovaný potvrdil obsah čestného prohlášení i při svědecké výpovědi a vyvrátil tvrzení obžaloby, že by obviněnému předával jakékoliv finanční prostředky. Pokud někdy předával nějaké finanční prostředky za obchody, které zprostředkoval dovolatel, vždy to bylo na základě daňových dokladů a finanční prostředky předával zástupcům společnosti M. H. S., ve které obviněný nikdy nefiguroval, a ani nikdy nevystupoval jejím jménem proti příslušným dokladům.
Dále obviněný odkázal na důkazy, a to znalecký posudek Doc. Ing. F. J., CSc. ze dne 31. 7. 2004, dohodu ze dne 25. 1. 1996, dodací list ze dne 11. 4. 1992, nájemní smlouvu ze dne 3. 1. 1992, dopis D. H. ze dne 5. 1. 1994, dopis spol. H., d. v. B. J. ze dne 3. 1. 1994, prohlášení S. Š. ze dne 1. 3. 2004, dodací list ze dne 13. 4. 1992, předávací protokol D. H. ze dne 1. 12. 1992, dopis spol. A. F. T. ze dne 1. 2. 1994 s českým překladem, oznámení obviněného právnímu zástupci poškozeného o předání věci ze dne 16. 6. 2001 a čestné prohlášení.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 50 To 554/2007, i rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 7. 2007, sp. zn. 1 T 20/2004, a zprostil jeho osobu v plném rozsahu viny.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul dosavadní průběh řízení i obviněným uplatněné dovolací námitky. Poukázal na znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Připomněl, že tento důvod dovolání vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně dovolání uplatnit, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli vůbec o trestný čin nejde, případně jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci dovolacího řízení je třeba zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení a není v něm možno nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat toliko vady právní. Výhrady, které se týkají skutkových zjištění (tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování atd.), povahu právně relevantních námitek nemají.
Zásah do skutkových zjištění, která učinily soudy prvního a druhého stupně, je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, a obviněný v mimořádném opravném prostředku tento nesoulad vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce obviněný z hlediska formálního podal dovolání opřené o zákonem přípustný dovolací důvod, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, který je v podání tvrzen, byť v minimálním vyjádření. Stejný závěr však nelze přijmout ohledně materiálního (obsahového) naplnění dovolacího důvodu. Zdůraznil, že veškeré obviněným uplatněné námitky se týkají skutkových závěrů, procesu dokazování a konkrétních důkazů. V případě obou skutků obviněný toliko polemizuje se závěry soudů obou stupňů. Ani jediné tvrzení, které se v dovolání objevuje, nemá charakter námitky vůči právnímu posouzení, případně vůči porušení práva na spravedlivý proces, které se jako relevantní dovolací důvod připouští. Obviněný pouze nabízí svou skutkovou verzi, která vykazuje pro něho příznivější právní závěry; důkazy, které jej vyviňují, označuje jako adekvátní a ty, které jej usvědčují, označuje jako nevěrohodné. Své dovolání koncipuje jako „druhé“ odvolání bez toho, aby v něm obsahově vyjádřil přípustný dovolací důvod a odlišil tak povahu obou opravných prostředků. Proto by bylo namístě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako podané z jiného než zákonem přípustného důvodu.
Podle státního zástupce trpí část rozhodnutí soudů obou stupňů vadami, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňují; konkrétně jde o vady týkající se výroku o vině v bodě I. rozsudku prvostupňového soudu. Připomněl, jak je trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. vymezen zákonem. Uvedl, že závěr o naplnění všech zákonných znaků tohoto trestného činu spočívá podle skutkové věty rozsudku Okresního soudu v Rokycanech v tom, že obviněný „úmyslně zašantročil a odstranil věci, které měl pronajaté od třetí osoby, a které měl na základě pravomocného rozhodnutí soudu této osobě vydat“. Podle jeho mínění představuje zmíněný skutek svévolné zachycení skutkového děje, jež neodpovídá skutkovým zjištěním a nevyplývá z důkazů. Skutková zjištění nasvědčují tomu, že se skutek udál jinak, a je buď zcela jiným trestným činem, případně se o trestný čin nejedná. Nesporná je ta část skutku, kde je ustálen závěr, že obviněný vydal (či se pokusil vydat) poškozenému jiné stroje než ty, které si zapůjčil. Sporná je ale skutečnost, že stroje úmyslně zašantročil, což je podmínkou pro naplnění předmětné skutkové podstaty. Státní zástupce v podrobnostech vytkl soudu prvního stupně, že v procesu subsumpce skutkového stavu pod příslušnou právní normu užil skutkový stav, který nelze z trestního řízení dovodit a uznal obviněného zčásti vinným tím, co nemohl považovat důkazy za prokázané. Tímto hmotně právním závěrem projednal a rozhodl věc v rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.), což v úhrnu a výsledku představovalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Není však možné konstatovat, že by stíhání obviněného bylo neodůvodněné, neboť zmíněné výhrady se týkají pouze trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. Z dostupných rozhodnutí lze totiž dovodit, že existují skutečnosti, že jednáním, které je popsáno pod bodem I. rozsudku, mohl obviněný spáchat jiný trestný čin, a to konkrétně pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 tr. zák.
V případě skutku pod bodem II. rozsudku státní zástupce zdůraznil, že prvostupňový soud podle požadavku §2 odst. 5 tr. ř. pečlivě vytýčil skutkový stav, který byl předmětem subsumpce pod právní normu, a k tomuto skutkovému stavu dospěl úvahami a závěry, které respektují pravidla §2 odst. 6 tr. ř.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl:
- podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 50 To 554/2007, v části týkající se odvolání obviněného J. B. proti výroku o vině pod bodem I. a výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 7. 2007, sp. zn. 1 T 20/2004, a v uvedených výrocích zrušil ohledně tohoto obviněného i tento rozsudek soudu prvního stupně, jakož i výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu,
- podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Rokycanech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně státní zástupce vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, než je navrhováno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V případě skutku pod bodem I. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný detailně popisuje svoji verzi celé události. Ohledně skutku pod bodem II. výroku o vině téhož rozsudku tvrdí, že v soudním řízení bylo vycházeno z rozporuplných a nevěrohodných výpovědí některých svědků a poukazuje na další důkazy s tím, že závěr o jeho vině zpochybňují. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně vytýkají správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Obviněný nevznesl jedinou výhradu, jež by se týkala nesprávného právního posouzení skutků či výtku, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Neuplatnil ani námitku, která by odůvodňovala judikovaný výjimečný zásah do skutkových zjištění, jenž lze připustit pouze v případě, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění).
Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že při rozhodování o dovolání je vázán rozsahem dovolatelem uplatněných námitek. Za situace, kdy nejvyšší státní zástupce dovolání nepodal, přísluší státnímu zástupci toliko vyjádřit se k dovolání obviněného v rozsahu, který dovolatel vymezil. Nejvyšší soud tudíž nemůže přihlížet k námitkám státního zástupce, jimiž rozšiřuje argumentaci obviněného, eventuálně vznáší výhrady, jež nebyly v dovolání uplatněny.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k