ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.81.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 81/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 dovolání, které podal obviněný I. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 3 To 541/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 228/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 2 T 228/2005, byli obvinění V. H., P. G. a I. K. uznáni vinnými, že
1) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 3. 10. 2002 v O. – P. na ulici K. v provozovně obchodní společnosti W. M., s. r. o., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali jakým způsobem má jednat a dále postupovat, uzavřel jménem obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., smlouvu o zapůjčení nakladače UNC 061 v hodnotě 220.000,- Kč, načež po zaplacení zálohy na nájemné ve výši 23.332,50 Kč a jistiny ve výši 20.000,- Kč, které k tomu účelu obdržel od obžalovaného P. G., obžalovaný V. H. nakladač téhož dne převzal a již jej nevrátil, čímž společnosti W. M., s. r. o., vznikla škoda ve výši 176.667,50 Kč,
2) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 22. 10. 2002 v O., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali, jakým způsobem má jednat a dále postupovat, uzavřel jménem obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., se spol. Č. L., a. s., dvě leasingové smlouvy, jejich předmětem byl finanční pronájem dvou nakladačů LOCUST L 752, v celkové hodnotě 1.649.196,- Kč, které dodala společnost W. M., s. r. o., kdy po zaplacení akontací a prvních splátek v celkové výši 213.666,- Kč, které k tomu účelu poskytl obžalovaný I. K., téhož dne nakladač zn. LOCUST L 752, převzal obžalovaný P. G. a nakladač převzal obžalovaný I. K., avšak po převzetí předmětu leasingu, již nebyla uhrazena žádná splátka, ani nakladače nebyly po výpovědi leasingových smluv vráceny leasingové společnosti, čímž vznikla poškozené společnosti Č. L., a. s., škoda ve výši 1.435.530,- Kč,
3) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 13. 11. 2002 v H. – m., na ul. D., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali jakým způsobem má jednat a dále postupovat, jako jednatel obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., v sídle společnosti P. – Z., spol. s r. o., uzavřel s touto společností smlouvu o operativním pronájmu rypadla – nakladače typu CAT 428C, v hodnotě 805.200,- Kč, uvedený stavební stroj po zaplacení kauce ve výši 15.000,- Kč, které k tomu účelu obdržel od obžalovaného P. G., ještě téhož dne převzal na dobu do 20. 11. 2002, stroj byl ještě téhož dne přepraven do K. na ul. F. do areálu bývalé D. s. s., kde měly údajně proběhnout stavební práce, kteroužto skutečnost obžalovaný V. H. sdělil zástupcům společnosti P. – Z., spol. s r. o., kdy však s pracemi nebylo nikdy započato a stroj nebyl pronajímateli vrácen, čímž byla společnosti P. – Z., spol. s r. o., způsobena škoda ve výši 790.200,- Kč,
4) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 4. 2. 2003 v P. – H. P. na ulici B., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali, jakým způsobem má jednat a dále postupovat, jako osoba jednající jménem obchodní společnosti G. – T., společnost s ručením omezeným, uzavřel se společností T., spol. s r. o., nájemní smlouvu na pronájem kolového rypadla – nakladače zn. JCB3CX SM v hodnotě 1.372.600,- Kč a po úhradě nájemného ve výši 25.193,- Kč, které k tomu účelu poskytl obžalovaný P. G., předmět pronájmu převzal a zavázal se jej vrátit do 11. 2. 2003, avšak 11. 2. 2003 kontaktoval pronajímatele a požádal jej o prodloužení nájemní smlouvy, a to již v době, kdy bylo předmětné rypadlo nabídnuto k prodeji společnosti Z. J. H., s. r. o., a způsobili tak poškozené obchodní společnosti T., spol. s r. o., škodu ve výši 1.347.407,- Kč.
Jednání v bodech 1) – 4) rozsudečného výroku soud prvního stupně u obviněných V. H., P. G. a I. K. právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Tímtéž rozsudkem byl dále obviněný V. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 5)], trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. [v bodě 6)] a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodech 7) – 8)].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný V. H. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný P. G. podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný I. K. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2004, č. j. 70 T 86/2003 – 96, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rovněž bylo podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění V. H., P. G. a I. K. a matka obviněného V. H., A. H., odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 3 To 541/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu, a to výrok, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 2 T 228/2005, napadl obviněný I. K. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájkyně dovoláním ze dne 20. 11. 2008 ve znění jeho odůvodnění ze dne 8. 1. 2009. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněný konstatoval, že z listinných důkazů, výpovědí svědků a spoluobviněných, na základě kterých odvolací soud rozhodoval, vyplývá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků. Namítl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil výpověď spoluobviněného V. H., která byla protiprávním způsobem zprocesněna. Uvedl, že došlo k porušení zákona, neboť nebyla zachována zásada práva na spravedlivý proces, jejíž součástí je i právo na obhajobu. Výpověď jmenovaného spoluobviněného z přípravného řízení, na podkladě které byl usvědčován, byla u hlavního líčení nesprávným způsobem použita jako důkaz pro uznání jeho viny. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že hodnocení zmíněné výpovědi odvolacím soudem je procesně nepoužitelné. Pokud u hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Ostravě dne 25. 4. 2006 obviněný V. H. odepřel ve věci vypovídat a setrval na svých výpovědích z přípravného řízení, bylo dalšími úkony, které byly u hlavního líčení ve vztahu k této výpovědi prováděny, porušeno právo dovolatele na obhajobu v rámci práva na spravedlivý proces. Z jednotlivých odkazů na výpovědi spoluobviněného nebylo totiž patrno, o kterou výpověď jde.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 3 To 541/2008, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 2 T 228/2005, a jeho osobu zprostil v celém rozsahu obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Zásah do skutkových zjištění je možné v určitém rozsahu připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění) a současně je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo.
Pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, v jejímž rámci tvrdí porušení některých procesních ustanovení, je nutno podle státního zástupce konstatovat, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Současně nelze přehlédnut, že již dříve v téže věci podal dovolání spoluobviněný P. G. s obdobným odůvodněním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 6 Tdo 1419/2008, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Rovněž vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i případně jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného I. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný v podrobnostech tvrdí, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil výpověď spoluobviněného V. H., kterou označuje za protiprávním způsobem zprocesněnou a na jejíž podkladě bylo usuzováno na jeho vinu. Vytýká, že došlo k porušení zákona, neboť nebyla zachována zásada práva na spravedlivý proces, jejíž součástí je i právo na obhajobu. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1) až 4) a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovný popis citovaný v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ostravě (následně též Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k