ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.911.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 911/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 dovolání, které podal obviněný Z. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 5 To 13/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 1. 2009, sp. zn. 28 T 16/2008, byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §241 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické formou ústavní.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Z. K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný Z. L. a poškozená Z. K.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 5 To 13/2009, bylo rozhodnuto:
Podle §258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozené Zuzany Kvapilové částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě škody.
Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl, že obviněný Z. L. je povinen podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené Z. K., škodu zaplacením částky 144.000,- Kč.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Z. L. zamítnuto.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině, trestu i náhradě škody) podal obviněný Z. L. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím obhájkyně dovolání. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v podrobnostech připomněl, na podkladě jakých důkazů soudy rozhodly o jeho vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák., když neuvěřily jeho obhajobě, že k sexuálnímu kontaktu (orálnímu sexu) mezi ním a poškozenou došlo dobrovolně. Odmítly i jeho tvrzení, že v době skutku nevěděl a nemohl znát věk poškozené. Za stěžejní důkazy soudy považovaly znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, se specializací pro psychiatrickou sexuologii, zpracovaný MUDr. M. K. a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie zpracovaný PhDr. P. K V těchto posudcích znalci kvalifikovali obviněného jako osobu, která trpí sexuální deviací, a to agresivním sadismem. Jejich názory vedly krajský soud k závěru, kterému přisvědčil i vrchní soud, o vině trestným činem znásilnění a k uložení trestu odnětí svobody a ochranného léčení.
S tímto posouzením své osoby obviněný vyslovil nesouhlas. Uvedl, že neobjektivnost znaleckých posudků namítal v řízení před krajským soudem i v rámci odvolání a požadoval zpracování nových posudků. Odvolacímu soudu předložil i odborné lékařské vyjádření a falopletismografické vyšetření (dále jen „PPG vyšetření“) své osoby provedené dne 3. 3. 2009 MUDr. Z. V., Ph.D., ve FN v O., které závěry znaleckého posudku MUDr. M. K. zpochybňovalo. Znalecký posudek, který hodlal nechat zpracovat, nemohl s ohledem na své umístění ve vazbě vrchnímu soudu předložit a oslovený MUDr. K. K. nebyl z časových důvodů schopen znalecký posudek do termínu nařízeného veřejného zasedání vypracovat. Odvolací soud nevyhověl žádosti obviněného o poskytnutí lhůty pro vypracování znaleckého posudku a o odročení jednání. Z tohoto důvodu bylo možné realizovat toliko PPG vyšetření na P. k. ve FN v O. dne 3. 3. 2009. Z něho bylo zjištěno, že sice preferuje sadomasochistické techniky, nicméně agresivní sadismus objektivizován nebyl. Přitom základem znaleckého posudku MUDr. M. K. bylo právě PPG vyšetření, z něhož znalec agresivní sadismus jednoznačně dovodil. Obviněný zdůraznil, že PPG vyšetření ze dne 3. 3. 2009 závěry znalce MUDr. M. K. nepotvrzuje, byť MUDr. Z. V., Ph.D., konstatuje, že je samozřejmě nutné PPG vyšetření doplnit vyšetřením psychiatrem a psychologem, spolu s doplněním dalších anamnestických údajů, a to včetně partnerky vyšetřovaného. Současně poukázal na názory naposledy jmenovaného lékaře, které popsal v odborném vyjádření.
Dále obviněný uvedl, že k pochybnostem ohledně objektivity zmíněných znaleckých posudků jej vede rovněž počínání znalců. Tvrdí, že poté, co jim odmítl popsat jednání, z něhož byl obviněn, mu sdělili, že tento postoj může mít pro něj v rámci znaleckých posudků negativní důsledky. MUDr. M. K. zaujal vůči jeho osobě agresivní postoj, zřejmě ve snaze jej vyprovokovat. K vyšetření byl eskortován bez předchozího upozornění, a to v den návštěvy svých příbuzných, což ovlivnilo rozpoložení obviněného i psychický stav při znaleckém vyšetření. Znalec PhDr. P. K. nebyl ani přítomen vypracování testů jeho osobou, tyto mu předal k vypracování na celu věznice. Současně nelze přisvědčit tvrzení krajského soudu, že jde o standardní praxi. Obviněný vyslovil nesouhlas s tím, když znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel i ze zpráv o znásilnění S. S., D. J., I. R. a Z. R., pro něž vůči jeho osobě nebylo nikdy trestní stíhání zahájeno. Za rozpor se zásadou presumpce neviny označil odkaz vrchního soudu na jeho další trestní stíhání, o němž v době rozhodování nebylo ještě pravomocně rozhodnuto.
V dovolání obviněný zmínil, že při vyšetření dne 3. 3. 2009 mu byla ve F. n. v O. odebrána krev ke stanovení hladiny hormonů, neboť existuje souvislost mezi agresí pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů a hladinou hormonů. Výsledky rozboru krve (viz lékařská zpráva ze dne 7. 4. 2009, která tvoří přílohu dovolání) však byly známy až po konaném veřejném zasedání u odvolacího soudu, přičemž podle sexuologa byla zjištěna velmi nízká hladina testosteronu 8,6 nmol. To zakládá u jeho osoby odůvodněné zpochybnění agrese a agresivního chování. S poukazem na namítanou neobjektivnost znaleckých posudků vznikají podle obviněného pochybnosti o jeho příčetnosti a jejím rozsahu, případně o úplné nepříčetnosti, což je základní otázkou pro právní posouzení jeho jednání a trestní odpovědnosti v rámci rozhodování o vině, trestu a ochranném léčení. Proto shledal potřebným vypracování nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – sexuologie se specializací pro psychiatrickou sexuologii a z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, resp. revizního znaleckého posudku ústavu.
Trest, který mu byl uložen, obviněný označil za nepřiměřeně přísný. Vrchnímu soudu vytkl, že nepřisvědčil odvolací námitce, že mu bylo k tíži dvakrát přičteno kvalifikování jeho osoby jako agresivního sadisty, a to jak při výměře trestu, tak při uložení ochranného léčení. Namítl, že vysoká výše trestu i uložení ochranného léčení je odůvodňováno stejným způsobem, tj. zohledněním jeho sexuální deviace a ochrany společnosti. Závěry odvolacího soudu shledal v rozporu s hmotným právem v tom, že nejsou dány podmínky pro postup podle §32 odst. 2 tr. zák., přestože byl oběma soudy přijat závěr o jeho sexuální deviaci a s tím spojené zmenšené příčetnosti při spáchání trestného činu, kterou si vlastním zaviněním nepřivodil. Podle mínění obviněného je zavádějícím způsobem prezentováno konstatování obou soudů, že nepřijímá svou sexuální deviaci, čímž má být snížena možnost jeho resocializace, a je tak pro společnost nadále nebezpečný, když nelze podle vrchního soudu dovodit, že by účelu trestu mohlo být za současného uložení ochranného léčení dosaženo i trestem kratšího trvání.
Pokud jde o právní kvalifikaci jednání, tak podle mínění obviněného nebyl v řízení předložen důkaz o tom, že by měl povědomost o věku poškozené a že by si chtěl úmyslně vynutit sexuální kontakt. V tomto směru přetrvávají pochybnosti, které je třeba hodnotit v souladu se zásadou in dubio pro reo. Za důkaz nelze považovat tvrzení krajského soudu, že poškozená na soud působila dětsky, neboť znal její věk a měl možnost ji pozorovat v naprosto jiné situaci, než dovolatel (minimálně ve smyslu jejího oblečení a vystupování). Obviněný vyslovil přesvědčení, že sexuální kontakt s poškozenou byl vzájemně dobrovolný. Současně připustil, že nemůže z její strany vyloučit vnímání intimního kontaktu po jeho skončení jinak, nebo že mu svůj nesouhlas nedala v průběhu dostatečně najevo. To by odpovídalo reakci poškozené, kdy začala křičet, že to vlastně nechtěla či že její chování ve smyslu přivolení k sexuálnímu kontaktu jednoznačně a neúmyslně nepochopil, a to i z toho pohledu, že ji považoval za osobu starší 15 let. Po subjektivní stránce tudíž mohlo být jeho jednání kvalifikováno toliko jako nedbalostní, nikoliv jako úmyslné ve smyslu násilím dosáhnout sexuálního kontaktu. Rovněž vznik posttraumatické stresové poruchy u poškozené může být logickým psychickým vývojem, a to vzhledem k jejím osobním a rodinným poměrům jako osoby věřící, uvědomující si nezvratné důsledky svého chování. Dokazování tak stojí na jeho tvrzení proti tvrzení poškozené.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek jednak Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 1. 2009, č. j. 28 T 16/2008-366, a jednak Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2009, č. j. 5 To 13/2009-457, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce konstatoval, že v mimořádném opravném prostředku obviněný zopakoval námitky, jež uváděl v soudním řízení, jimiž se soudy důsledně a ve velkém rozsahu zabývaly a své závěry logicky a řádně odůvodnily v písemných vyhotoveních svých rozhodnutí. Současně připomněl, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, které spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Předmětem posouzení je skutek, jak jej zjistil soud prvního, resp. druhého stupně. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však nelze namítat nedostatečná skutková zjištění, postup soudu při dokazování, způsob, kterým soud hodnotil důkazy a skutkové závěry soudu z provedených důkazů vyvozené. V takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Dovolací soud je totiž skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
Podle názoru státního zástupce obviněný především vyslovil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, konkrétně znalecké posudky a výpověď poškozené a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Tyto námitky však nezakládají dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde o námitky procesního charakteru, které brojí proti způsobu aplikace ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., jež v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze uplatňovat. V mezích uplatněného důvodu dovolání nelze spatřovat jedinou námitku dovolatele.
Dále státní zástupce uvedl, že jednání obviněného, ve kterém je spatřováno znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák., bylo správně posouzeno, neboť si chtěl úmyslně vynutit sexuální kontakt po poškozené. V této souvislosti poukázal na v soudním řízení učiněná skutková zjištění. Soudy důvodně uzavřely, že obhajoba obviněného spočívající v tvrzení, že s ním poškozená měla orální sex dobrovolně, byla vyvrácena, a to nejen její svědeckou výpovědí (podle znaleckých posudků je nepatologická, nadprůměrně inteligentní, navíc vychovávána v náboženské víře) a výpovědí otce poškozené, ze kterých vyplynulo, že toho dne šla v půl sedmé domů z hudební školy, obviněného neznala a dříve se s ním nesetkala. Ohledně srozumění obviněného se skutečností, že poškozená byla v době činu osobou mladší patnácti let, krajský soud uvedl, že při jejím výslechu u hlavního líčení v době, kdy již dosáhla věku patnácti let, tak i přes svou inteligenci a projev vypadala vizuálně značně dětsky. Ze znaleckých posudků a výpovědí znalců u hlavního líčení vyplynulo, že obviněný trpí a v době trestné činnosti trpěl sexuální deviací, a to agresivním sadismem, trvalou poruchou, jež je charakterizována deviantní potřebou donutit ženu k jednání pro ni nepříjemnému, ponižujícímu, bolestivému. V době činu byly jeho rozpoznávací schopnosti plně zachovány, schopnosti ovládací byly v důsledku sexuální deviace podstatnou měrou sníženy.
K té části dovolání, v níž obviněný napadl výrok o trestu, státní zástupce připomněl, že výrok o trestu je možno napadnout dovoláním prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze z toho důvodu, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu. Upozornil, že prostřednictvím tohoto ani jiného zákonného důvodu však nelze namítat uložení určitého druhu trestu proto, že jeho uložení je nepřiměřené, tj. příliš přísné. Konstatoval, že dovolatelova námitka směřuje výlučně proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, přičemž dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani formálně nenaplňuje. V daném případě druh trestu a jeho výměra (mírně nad polovinou zákonné trestní sazby) neodporují mezím stanoveným v trestním zákoně.
Závěrem vyjádření státní zástupce uvedl, že dovolání především zpochybňuje proces hodnocení důkazů ve smyslu znění §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž takovéto námitky existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádného dalšího z dovolacích důvodů zakotvených v §265b tr. ř., nezakládají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že mezi ním a poškozenou Z. K. došlo k dobrovolnému sexuálnímu kontaktu. Výpověď poškozené, o jejímž věku údajně neměl povědomost, označuje za nevěrohodnou. Zpochybňuje znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie se specializací pro psychiatrickou sexuologii vypracovaný MUDr. M. K. a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie vypracovaný PhDr. P. K., které označuje za neobjektivní a s jejichž závěry polemizuje. V této souvislosti upozorňuje na odborné lékařské vyjádření a falopletismografické vyšetření své osoby provedené dne 3. 3. 2009 MUDr. Z. V., Ph.D., sexuologem F. v O., když z časových důvodů nemohl být vypracován příslušný znalecký posudek a vrchní soud nevyhověl jeho žádosti o odročení veřejného zasedání konaného o odvolání. Poukazuje i na lékařskou zprávu ze dne 7. 4. 2009 s tím, že zpochybňuje v soudním řízení zjištěnou agresivitu v jeho chování. Taktéž namítá, že měly být vypracovány nové znalecké posudky či revizní znalecký posudek ústavu. Nutno zdůraznit, že všechny tyto vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (následně též Vrchní soud v Olomouci) učinil právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl jeho návrhu na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i argumentačně rozvedl a doplnil Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného rozsudku.
V dovolání obviněný vznáší i námitku spočívající v tvrzení, že uložený trest je nepřiměřený, když mu bylo k tíži přičteno dvakrát kvalifikování jeho osoby jako agresivního sadisty, a to jak při výměře trestu tak i při uložení ochranného léčení. Vrchnímu soudu vytýká, že neshledal podmínky pro postup podle §32 odst. 2 tr. zák. Tyto námitky však uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují, a tudíž v tomto směru nelze napadený rozsudek přezkoumávat. Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají výhrady, které se týkají přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze jej z hmotně právního důvodu cestou dovolání napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze dovoláním napadat výrok o trestu s námitkami proti jeho přiměřenosti, proti způsobu, jímž soud hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti apod. Vyplývá to ze samotné podstaty dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě těch nejzávažnějších vad při ukládání trestu, jak jsou zakotveny v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.; toto ustanovení upravuje zákonný dovolací důvod speciálně a výslovně jen proti výroku o trestu. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu“ (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 22/2003).
Je očividné, že napadeným rozsudkem nebyl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku důvodně konstatoval, že trest uložený obviněnému (jeho druh a výměra) respektuje i ustanovení §32 odst. 1 tr. zák. (tj., že pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti nepřivodil vlivem návykové látky) a nelze jej označit za nepřiměřený. Oprávněně zdůraznil: „Pokud by totiž obžalovaný byl v době spáchání činu plně příčetný, připadalo by v úvahu s ohledem na zmíněné okolnosti (zejména vysoký stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a jeho trvalé následky) uložení trestu výrazně přísnějšího.“ Současně odůvodnil, proč neshledal podmínky pro postup podle §32 odst. 2 tr. zák. (vše na str. 11 rozhodnutí). Rovněž není možno akceptovat názor obviněného vyslovený v dovolání, že při ukládání trestu a ochranného opatření – sexuologického léčení v ústavní formě, mu bylo dvakrát přičteno kvalifikování jeho osoby jako agresivního sadisty. Nelze považovat za rozporné se zákonem, když při ukládání zmíněného ochranného opatření bylo argumentováno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci (str. 11 rozhodnutí) i z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (str. 11 a 12 rozsudku).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k