ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.930.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 930/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2009 dovolání, které podal obviněný T. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 8 To 138/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 347/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 89 T 347/2008, byl obviněný T. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
dne 29. října 2004 v B. jako zaměstnanec obchodní společnosti J. T., s. r. o., IČ, se sídlem J., V. p., K., svévolně, bez vědomí a bez pověření statutárních zástupců společnosti J. T., s. r. o., převzal od P. P., peněžní částku ve výši 45.220,- Kč jako úhradu faktury č. za dopravu, kterou nepředal zaměstnavateli a ponechal si ji pro svoji potřebu, čímž poškozené obchodní společnosti J. T., s. r. o., způsobil škodu ve výši 45.220,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti J. T., s. r. o., IČ, se sídlem J., V. p., K., škodu ve výši 45.220,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 8 To 138/2009, byl podle §258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušen toliko v celém výroku o náhradě škody. Dále odvolací soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou obchodní společnost J. T., s. r. o., IČ:, se sídlem J., V. p., K., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. b), e), g), k) tr. ř. Podle jeho názoru „ve věci rozhodl vyloučený orgán, proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný“. Vyjádřil též přesvědčení, že odvolací soud měl jeho osobu v plném rozsahu obžaloby zprostit.
Obviněný předně podotkl, že o jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 89 T 347/2008, rozhodoval jako člen senátu Krajského soudu v Brně soudce JUDr. V. Č. Konstatoval, že jmenovaný rovněž rozhodoval o jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2009, č. j. 89 T 347/2008-204, jímž byl vzat do vazby a která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 61/2009, zamítnuta. Vyslovil tudíž domněnku, že je naplněn důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dále obviněný namítl, že trestní stíhání jeho osoby bylo nepřípustné, když od počátku bylo zřejmé, že se skutek popsaný v obžalobě vůbec nestal, neboť se jej nedopustil. Uvedl, že skutkový stav, zjištěný soudem, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, neboť trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Skutkový stav zjištěný soudem však naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. nevykazuje, neboť nebyl v souladu se zákonem ustanoven skutečný subjekt (pachatel) trestného činu. Není proto osobou, která svým jednáním uskutečnila všechny jeho znaky. Současně chybí i znak subjektivní stránky trestného činu, a to zavinění, neboť se jednání, v němž jsou spatřovány znaky trestného činu, vůbec nedopustil. Obviněný vyjádřil pochybnosti i stran naplnění objektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. V návaznosti na tyto skutečnosti dovodil, že jsou dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Podle mínění obviněného chybí v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 8 To 138/2009, výrok o tom, že ostatní výroky rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 89 T 347/2008, zůstávají v platnosti beze změn. V tomto tvrzeném nedostatku shledal dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V dovolání obviněný rovněž uvedl, že o jeho vině soudy rozhodly na základě výpovědi nevěrohodného svědka Ing. P. P., který jako jediný měl zájem na tom, aby byl uznán vinným, neboť se tak společnost I., s. r. o., zprostí povinnosti úhrady dlužné částky společnosti J. T., s. r. o. Zdůraznil, že tento svědek jej nikdy neviděl, nesetkal se s ním, a tudíž nemohl vědět, kdo se na schůzku s ním skutečně dostavil. Poprvé jej spatřil v soudní síni s pouty na rukou v doprovodu eskorty. Teprve poté, co svědka na jeho přítomnost upozornil soudce a státní zástupkyně, dokázal dovolatele určit jako osobu, které peníze předal, aby se tak vyhnul případnému trestnímu stíhání. Obviněný taktéž upozornil na rozpory v jednotlivých jeho výpovědích, kdy např. u prvního hlavního líčení dne 25. 7. 2007 uvedl, že obviněného nikdy neviděl a na druhém hlavním líčení dne 16. 2. 2009 už vypověděl, že spolu byli na jednání a setkali se. Podotkl, že soudy obou stupňů neprovedly jím navrhované důkazy, a to grafologický posudek k pravosti jeho podpisu na příjmovém pokladním dokladu ze dne 29. 10. 2004; nebyly též předloženy originály dokladů, z nichž soudy vycházely, ani provedeny výslechy svědků V., K., H., B. Rovněž nebyly vyžádány spisy z evidenčního podnikového informačního systému společnosti J. T., s. r. o., a záznamy hlídací služby areálu A. E. Přitom tyto důkazy mohly nezvratně potvrdit, že obviněný nemohl předmětnou částku převzít, neboť se nacházel v B. a nikoliv v H. K. Soudy se nevypořádaly s množstvím rozporů v důkazech, kdy např. krajský soud uvedl, že příjmový doklad byl před svědkem Ing. P. podepsán obviněným, což tento nikdy a nikde nevypověděl. Podle obviněného soudy provedly toliko důkazy svědčící o jeho vině, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jak je garantováno Listinou základních práv a svobod.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že soudce JUDr. V. Č. skutečně rozhodoval o vazbě obviněného, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 61/2009, kterým bylo rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 89 T 347/2008, jímž byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř. Současně zdůraznila, že toto rozhodnutí bylo učiněno po podání obžaloby. Proto jmenovaný soudce nebyl ve smyslu znění §30 odst. 2 tr. ř., jehož zákonnou dikci připomněla, vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení jako soudce Krajského soudu v Brně, který rozhodoval o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně.
Dále státní zástupkyně konstatovala, že dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Lze jej uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat, a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Tvrzení obviněného o tom, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, neboť se skutku nedopustil, je zcela mimo relace tohoto dovolacího důvodu.
Ve vyjádření státní zástupkyně poukázala na znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, který byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv vůbec o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Úvahy o právním posouzení skutku je možné zásadně vztahovat pouze ke skutkovému stavu, který byl v předchozím řízení soudy obou stupňů zjištěn. Není proto možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, případně, že nebyly pořízeny v dostatečném rozsahu. S odkazem na zmíněný dovolací důvod lze namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, nikoliv nesprávnost samotných skutkových zjištění.
Podle státní zástupkyně je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný právně relevantně neuplatnil, neboť v celém rozsahu námitek zpochybňuje správnost hodnocení ve věci pořízených důkazů, kdy poukazuje na nevěrohodnost výpovědi svědka Ing. P. Ani jeho výhrady proti tomu, že soudy neprovedly další dokazování, nelze pod deklarovaný důvod dovolání podřadit, neboť při rozhodování v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z důkazů vyhledávaných, předložených nebo navržených provede. V každé fázi trestního řízení soudy zvažují zda, a v jakém rozsahu, je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhu na doplnění dokazování. Není proto povinností soudů akceptovat jakýkoliv důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, jak k tomu došlo v posuzované trestní věci. Soudy vyhodnotily obviněným navrhované důkazy jako důkazy nadbytečné, neboť buď vůbec nedisponovaly vypovídací potencí vzhledem ke spáchanému skutku nebo směřovaly k vyvrácení tvrzení, které již bylo v dosavadním řízení bez důvodných pochybností prokázáno. Proto nelze hovořit o kategorii opomenutých důkazů. Státní zástupkyně upozornila, že obviněný sice tvrdí, že skutek neměl být právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., což ale dovozuje nikoliv z nesprávné právní kvalifikace zjištěného jednání, ale v důsledku toho, že sám odlišně konstruuje skutkový stav tak, že se skutku nedopustil. Zdůraznila, že takové námitky není možné v dovolacím řízení připustit. Podtrhla, že mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Skutková zjištění soudy opřely o konkrétní skutečnosti vyplývající z provedených důkazů a na základě toho pokládaly za zcela vyvrácenou obhajobu obviněného. Důvodně poukázaly na výpověď svědka Ing. P., která korespondovala s výpovědí svědka D. a s listinnými důkazy. V posuzované věci se nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
V případě obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupkyně ocitovala jeho zákonné vymezení. Připomněla, že odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nezákonný pouze ve výroku o náhradě škody. Proto tento oddělitelný výrok rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil. Za tohoto stavu již nemohl o zbytku odvolání obviněného rozhodnout dalším výrokem tak, že ohledně další části se odvolání podle §256 tr. ř. zamítá, neboť odvolání tvoří jediný celek. Odvolacímu soudu nelze vytknout ani to, že do výrokové části rozhodnutí nevložil formulaci, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Takový potvrzující výrok by neměl žádnou oporu v zákoně. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. není podle státní zástupkyně napadené rozhodnutí zatíženo vadou spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku. Svým rozhodnutím vytvořil odvolací soud vůči nezrušeným výrokům odvoláním napadeného rozsudku týž právní stav, jakoby ohledně nich podané odvolání de facto zamítl.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně konstatovala, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. byly obviněným uplatněny prostřednictvím námitek, které je obsahově nenaplňují. Námitky obviněného podřazené pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), k) tr. ř. byly právně relevantně uplatněny, ale není možné jim přisvědčit, neboť jsou zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. b), e), g), k) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je zapotřebí uvést, že tento důvod dovolání lze úspěšně uplatnit za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Podle §30 odst. 2 věty druhé tr. ř. platí, že po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Z trestního spisu vyplývá, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2009, č. j. 89 T 347/2008-196, byl podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2007, č. j. 89 T 65/2007-102, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 8 To 441/2007, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Je potřebné poznamenat, že zrušená soudní rozhodnutí byla učiněna v době, kdy proti obviněnému bylo vedeno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2009, č. j. 89 T 347/2008-204, byl obviněný podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby. Dále nebyl podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. přijat písemný slib obviněného a podle §73a odst. 2 tr. ř. nebyla přijata nabídka peněžité záruky. Současně byl příkazem téhož soudu a ze stejného dne obviněný propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen výše citovanými zrušenými rozhodnutími (č. l. 202 spisu). Proti usnesení o vazbě podal obviněný stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 To 61/2009, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (č. l. 227 spisu). Z protokolu o neveřejném zasedání na č. l. 225 spisu plyne, že předsedou tohoto soudního senátu byl JUDr. V. Č.
Následně bylo v trestní věci obviněného, a to po provedení hlavního líčení a řízení ve druhém stupni, rozhodnuto již v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího soudu zmíněnými rozsudky jednak Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 89 T 347/2008 (č. l. 245 až 249 spisu) a jednak Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 8 To 138/2009 (č. l. 269 až 272 spisu), přičemž členem senátu odvolacího soudu byl i JUDr. V. Č. (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 265 spisu).
Z popsané stručné rekapitulace zjevně plyne, že soudce JUDr. V. Č. sice rozhodoval o vazbě obviněného, avšak nikoli v přípravném řízení. Proto nebyl dán zákonný důvod ve smyslu znění §30 odst. 2 věty druhé tr. ř., aby byl vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, a to konkrétně z rozhodování o odvolání. Nejvyšší soud tudíž shledal v této části mimořádný opravný prostředek zjevně neopodstatněným.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tak shora citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání taxativně uvedených v §11 odst. 1 nebo §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Předmětný důvod dovolání spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – o zastavení trestního stíhání nerozhodl podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. l, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle §314c odst. l písm. a) tr. ř., čímž došlo k jinému, pro obviněného méně příznivému rozhodnutí. Jiné vytýkané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.) nezakládají dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Námitka obviněného, že trestní stíhání jeho osoby bylo nepřípustné, neboť se skutku nedopustil, je zcela zjevně mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. – nelze ji podřadit pod žádný z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání taxativně uvedených v §11 odst. 1 nebo §11a tr. ř. Stejná výtka nenaplňuje ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i pro tvrzení obviněného, jímž v podrobnostech zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněného skutkového zjištění včetně úplnosti dokazování (tvrzení o potřebě grafologického posudku, výslechu v dovolání jmenovaných svědků či provedení dalších označených důkazů) a hodnocení ve věci provedených důkazů (zejména svědecké výpovědi Ing. P. P.). Rovněž dovolací námitky ohledně absence objektivní, subjektivní a materiální stránky trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, primárně vycházejí z jiných, než přisouzených skutkových zjištění. Jak již bylo v předchozím odstavci tohoto usnesení řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V mimořádném opravném prostředku obviněný nenamítá, že předmětný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Brně (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud by obviněný uplatnil jen tyto výtky, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, a to jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl jeho návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 2 až 4 rozsudku). Se závěry prvostupňového soudu se, a to s výjimkou výroku ohledně povinnosti obviněného k náhradě škody společnosti T., s. r. o., ztotožnil Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 2 až 4 rozhodnutí), přičemž některé i argumentačně doplnil.
V případě dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je možno vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř.
Nejvyšší soud nepovažuje za správný názor obviněného, když spatřuje pochybení v tom, že „v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 8 To 138/2009, chybí výrok o tom, že ostatní výroky rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 89 T 347/2008, zůstávají v platnosti beze změny“. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř., a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. a §256 tr. ř. vyplývá, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji od ostatních oddělit, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Pokud však zruší, byť jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Z uvedeného plyne, že pokud odvolací soud částečně vyhoví podanému odvolání, o kterém rozhoduje jako o celku, nemusí již samostatným výrokem podle §256 tr. ř. rozhodovat o zamítnutí „zbývající části“ odvolání.
V předmětné věci Krajský soud v Brně po přezkoumání napadeného rozsudku podle §254 tr. ř. rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil pouze výrok, jímž bylo rozhodnuto o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních., tj. částečně podanému odvolání vyhověl. Jelikož ostatní výroky shledal správnými, nemusel již samostatným výrokem vyslovit, že se odvolání obviněného „ve zbývající části“ jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítá. Námitce obviněného proto nelze přisvědčit, neboť v napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný. V této části je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k