ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.941.2009.1
sp. zn. 6 tdo 941/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 dovolání, které podal obviněný P. O., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 13 To 100/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 208/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 3 T 208/2008, byl obviněný P. O. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře pěti let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Č. p. P., S., referát právní – pohledávky B., R., způsobenou škodu ve výši 6.571,- Kč a P. Č., S. V. k., H. K., způsobenou škodu ve výši 10.411,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená P. Č., S. V. k., H. K., odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 13 To 100/2009, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o uloženém trestu. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obviněnému P. O. za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na dva roky a šest měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území Č. ve výměře pěti let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu (všechny jeho výroky) napadl obviněný P. O. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný připomněl dosavadní průběh soudního řízení. Namítl, že soudy opřely rozhodnutí o důkazy, které nebyly získány zákonným způsobem. Porušení zákonnosti při pořizování důkazů orgány činnými v přípravném řízení se promítlo do zjištěného skutkového stavu i do rozhodnutí soudů obou stupňů, které proto nemohly rozhodnout zákonně. Skutek se udál toliko za přítomnosti poškozeného a pachatele, tj. k věci nemohl vypovídat žádný přímý svědek. Za prvotní a zásadní důkaz, který měl sloužit k identifikaci pachatele, byl považován vyšetřovací úkon – rekognice podle fotografie. K jeho provedení bylo policejním orgánem přistoupeno neprodleně, a to den poté, kdy byl skutek poškozeným oznámen P. V tomto směru obviněný odkázal na protokol o rekognici osoby podle fotografií ze dne 21. 8. 2008, jenž je založen v trestním spise. Uvedl, že již v rámci řízení u soudu prvního stupně vznesl námitku nezákonnosti a nepoužitelnosti provedeného vyšetřovacího úkonu. Za zásadní pochybení policejního orgánu označil skutečnost, že přesto, že bylo přistoupeno k tomuto vyšetřovacímu úkonu před zahájením trestního stíhání, nebyl splněn zákonný požadavek, aby na návrh státního zástupce byl tento úkon proveden za účasti soudce. Je tedy zřejmé, že nebyl dodržen zákonný postup, jak to ukládá znění §158a tr. ř. Z protokolu ze dne 21. 8. 2008 je dále zřejmé, že nebyl dodržen ani požadavek, který je na takovýto vyšetřovací úkon kladen, pokud je prováděn i po zahájení trestního stíhání, a to, že k provedení rekognice nebyla přibrána alespoň jedna na věci nezúčastněná osoba. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že v daném případě provedení rekognice osoby podle fotografií nesplňovalo ani podmínky neodkladného či neopakovatelného úkonu. Podle jeho názoru by rekognice osoby jen na základě fotografií měla být uplatněna pouze tehdy, jestliže podezřelá osoba nebyla zjištěna nebo není k dispozici. Dodal, že podával vysvětlení v dané věci formou úředního záznamu již dne 27. 8. 2008 (viz úřední záznam založený ve spise) a již předtím byl policií telefonicky kontaktován a dostižen. Policejní orgán měl dbát na dodržení zákonnosti o to víc, když poškozeným a tedy poznávající osobou byl náměstek P., O. P., jejíž součástí je i policejní útvar, který vyšetřovací úkon prováděl.
Obviněný konstatoval, že odvolací soud akceptoval na str. 3 odůvodnění rozsudku jeho výhrady o nedodržení zákonnosti při provádění vyšetřovacího úkonu – rekognice osoby podle fotografií. Z trestního spisu je dále zřejmé, že policejní orgán přistoupil k provedení dalšího vyšetřovacího úkonu – rekognice osoby podle §104b tr. ř. téhož dne, kdy bylo následně vůči dovolateli zahájeno trestní řízení pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud však jeho výhrady vznesené proti rekognici provedené „in natura“ neakceptoval a uvedl, že byla provedena zcela v souladu s trestním řádem jako úkon neodkladný. S tímto názorem obviněný vyslovil nesouhlas. Rekognice „in natura“ byla sice provedena za účasti poznávající osoby – poškozeného, soudkyně, státní zástupkyně a nezúčastněné osoby, avšak nejde o způsobilý důkaz. Rekognice podle fotografií byla totiž shledána jako úkon získaný nezákonným způsobem, tj. nepoužitelný. Je nesporné, že svědek – poškozený jako poznávající osoba v rámci prováděné rekognice „in natura“ poznával osobu, kterou již dříve viděl na fotografii, tudíž již věděl, kterou osobu má jako pachatele označit. Pokud odvolací soud zpochybnil nezákonnost a nepoužitelnost rekognice podle fotografií, měl zpochybnit a za nezpůsobilý důkaz označit i rekognici „in natura“. Obviněný namítl, že soudy pochybily, pokud vyhodnotily rekognici „in natura“ jako důkaz zákonný, resp. okresní soud i rekognici podle fotografií. Porušení trestního řádu se promítlo do skutkového stavu zjištěného orgány činnými v trestním řízení a tím i do rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 13 To 100/2009, i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 2. 2009, č. j. 3 T 208/2008-303, a jeho osobu zprostil obžaloby.
K dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce konstatoval, že v případě dovolání, které je podáno z důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno, aby Nejvyšší soud vycházel ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotil správnost hmotně právního posouzení. Řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu první instance, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými (srov. §147 až §150 tr. ř., §254 až §263 tr. ř.).
Dále státní zástupce zdůraznil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně (tj. materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je v napadeném rozhodnutí vymezen, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze postupovat opačně, tj. že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění prvostupňového soudu a v návaznosti na to i odvolacího soudu, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. V takovém případě není materiálně (tedy ve skutečnosti) uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jenž však v §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden. Dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho soud zjistil, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod.
Podle státního zástupce bylo z obsahu přezkoumávaného mimořádného opravného prostředku zjištěno, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl průběh a zákonnost rekognice, v jejímž rámci jako osoba poznávající figuroval poškozený. Je zřejmé, že vznesl pouze námitky procesního charakteru, které se týkají údajného vadného provedení a následně i nesprávného hodnocení důkazu (konkrétně rekognice osob) ve smyslu procesních zásad zakotvených v §2 odst. 5, 6 tr. ř., což je v rozporu s výše definovaným hmotně právním charakterem uplatněného dovolacího důvodu. Námitky obviněného nelze podřadit ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř.
Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že obviněný nevytkl napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, která by zakládala některý z důvodů dovolání, jak jsou taxativně stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř. včetně toho, o který dovolání opřel. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že soudy opřely rozhodnutí o důkazy, které nebyly provedeny zákonným způsobem. V této souvislosti zpochybňuje zákonnost rekognice podle fotografií a rekognice podle osob, což se mělo promítnout do skutkového stavu zjištěného orgány činnými v trestním řízení, a tím i do rozhodnutí soudů obou stupňů. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně zákonnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Pardubicích (následně též Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pardubicích plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného rozsudku ztotožnil, a to s výjimkou odvolací námitky ohledně fotorekognice, které přisvědčil, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (str. 3 a 4 rozhodnutí soudu druhého stupně).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k