ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.955.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 955/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 11 To 145/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 180/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 2 T 180/2008, byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
v J. dne 29. 2. 2008 kolem 23.50 hod. v K. d. J. si během plesu sedl na poměrně úzké zábradlí balkonu nad schodištěm a ačkoliv si musel uvědomovat, že se na tomto schodišti můžou nacházet jiní návštěvníci plesu, počínal si tak neopatrně, že se převážil vzad a spadl z výšky 3,90 m na poškozenou K. B., bytem B., která v té době seděla pod zábradlím na schodišti a dopadem obviněného utrpěla zlomeninu 1. bederního obratle, zlomeninu 12. hrudního obratle, poranění bederní míchy, zlomeninu base lební a přechodné ochrnutí dolních končetin, v důsledku čehož musela být hospitalizována v nemocnici v L. v době od 1. 3. 2008 do 7. 3. 2008, kde se podrobila operaci z důvodu nehybnosti dolních končetin a následně byla operována 24. 4. 2008, přičemž v době mezi těmito operacemi mohla chodit maximálně 15 minut denně, a to pouze s korzetem, a po druhé operaci, již sice mohla chodit bez korzetu i opory, avšak nesměla se přetěžovat a nejméně do 12. 5. 2008 nemohla ani docházet do školy.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. stanovil obviněnému zvláštní podmínku pro osvědčení, a to během zkušební doby uhradit poškozené podle svých schopností a možností škodu, kterou jí způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené K. B., zastoupené matkou P. B., obě bytem M., 114.600,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 11 To 145/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný odkázal na vymezení skutku obžalobou okresního státního zástupce v Semilech, podle něhož „…v K. d. J. si během plesu sedl na poměrně úzké zábradlí balkonu nad schodištěm, ačkoliv si musel uvědomovat, že se na tomto schodišti mohou nacházet jiní návštěvníci plesu, počínal si tak neopatrně, že se převážil vzad a spadl z výšky 3,9 m na poškozenou…“. Konstatoval, že v obžalobě bylo vycházeno z výpovědí v ní uvedených osob. Z výpovědi P. K. mělo vyplývat, že měl sedět na zábradlí, houpat se a působit opile. Podle výsledku přípravného řízení to byl v podstatě jediný svědek, který měl jeho osobu vidět tak, jak bylo v obžalobě popsáno, přičemž vypovídal pouze formou podání vysvětlení ve smyslu §158 odst. 3 tr. ř. V rámci hlavního líčení však svědek potvrdil jeho výpověď, tj. že se o zábradlí pouze opíral a nikoliv, že by na něm seděl. Podle mínění obviněného z provedených důkazů dosud nevyplynulo, jak došlo k tomu, že spadl do přízemí. Sám si celou situaci nevybavuje, ví jen, že se v místě pohybovalo velké množství osob a není tak vyloučeno, že při takovéto koncentraci lidí na jednom místě, mohl do něj někdo strčit.
Dále obviněný připomněl, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že si musel být vědom toho, že jako osoba ovlivněná alkoholem se chová riskantně, může spadnout ze zábradlí a způsobit zranění dalších osob. S těmito závěry vyslovil nesouhlas, neboť nebylo prokázáno, že by na zábradlí seděl a choval se lehkovážně a nezodpovědně. To, že požil alkoholické nápoje logicky nevedlo k tomu, že by v takovémto stavu chtěl sedět na zábradlí a tím spíše z něj spadnout. Pokud soud prvního stupně ve svém rozhodnutí odkázal na znění §415 obč. zák., tak v kontextu tohoto ustanovení by se musel zabývat i otázkou spoluzavinění poškozené (schodiště není místo určené k sezení, i když soud konstatoval, že v takových případech je to běžné; pak je běžné ovšem i to, že se konzumuje alkohol), případně podílu třetích osob na způsobené škodě z hlediska objektivních podmínek pro konání dané akce. Prokazatelně se prodalo více vstupenek, než byla kapacita sálu. Nebylo zjišťováno, zda je akce pojištěna či nikoliv a rovněž, že z hlediska stavebně technického neodpovídala výška zábradlí stavebním předpisům – normě, když pro uvedenou výšku balkonu musí být zábradlí vysoké 110 cm, nejméně 100 cm. Obviněný poznamenal, že vzhledem k jeho výšce (183 cm) a váze (105 kg) bylo těžiště nad stávajícím zábradlím. Do stejné situace se tudíž mohl dostat každý jiný, bez ohledu na to, v jaké míře požil či nepožil alkoholické nápoje.
Podle obviněného neexistuje žádný důkaz o tom, že příčinou jeho pádu do parteru bylo, že požil alkoholické nápoje či nějaký riskantní způsob chování. Za této situace není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody. Soud druhého stupně však nepřipustil, že by způsobený následek byl příčinou jednání ve vazbě na „článek řetězu příčin“ a uvedl, že za vzniklou škodu zcela odpovídá. Takovýto závěr shledal obviněný iracionálním vzhledem k okolnostem a situaci, která v místě byla (vysoká kumulace osob nad kapacitu sálu, nesplnění technických podmínek stavby, nevysvětlitelná příčina pádu atd.). Současně zdůraznil, že se nechoval jinak, než je běžnou společenskou normou chování. Podnapilost (nebyla u jeho osoby prokázána v takové míře, že by ovlivňovala chování) není trestná a nemůže být hodnocena jako příčina, která vedla ke vzniklým následkům. Obviněný konstatoval, že v žádném případě nešel na balkon proto, aby z něj spadl, ať již úmyslně či ve vědomé nedbalosti. V návaznosti na popsané skutečnosti vyslovil závěr, že jeho jednání nemůže být posuzováno jako trestný čin a je spíše otázkou odpovědnosti občanskoprávní.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 11 To 145/2009, i rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 2 T 180/2008, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Samosoudkyně Okresního soudu v Semilech nechala ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z těchto důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného, když vytýká nesprávnost skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů. Tak je tomu v případě, pokud uvádí, že v soudním řízení nebylo prokázáno, že na zábradlí seděl a byl negativně ovlivněn alkoholem. Rovněž jde o tvrzení, že někdo mohl do něj před pádem strčit. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud prvního stupně vypořádal s obhajobou obviněného. V této souvislosti poukázal na jeho výpověď u hlavního líčení, kdy tvrdil, že byl na předmětném maturitním plese, popíjel alkohol, a to do osmi desetistupňových piv. Po přesunu k zábradlí se o toto opíral a během chvíle spadl dolů. Opíral se zády, nohy měl na zemi. Jak k pádu došlo neví, mohly mu ujet nohy. Ohledně chování u zábradlí byla samosoudkyní podle §207 odst. 2 tr. ř. předestřena obviněnému jeho výpověď z přípravného řízení. Tehdy jednoznačně konstatoval, že „na zábradlí si sedl, záda měl do volného prostoru a nohy měl opřeny o podlahu a přepadl zády do volného prostoru“. Po tomto procesním úkonu obviněný uvedl, že „stál na nohou a o zábradlí se opíral, připustil, že je možné, že si na chvíli na zábradlí sedl, ale v době pádu byl opřený“. Svědek P. K. po úvodní vyhýbavé výpovědi u hlavního líčení nakonec vypověděl, že „obžalovaný na zídce byl jako v polosedu, jednu nohu na zemi, jednu nohu ve vzduchu a zhruba polovinou zadku na tom zábradlí seděl“. Na základě provedených a zhodnocených důkazů, a to včetně zmíněných výpovědí obviněného a svědka P. K., dospěl soud prvního stupně k závěru, že se skutek stal tak, je v rozsudečném výroku uvedeno (vše na str. 2 a 3 odůvodnění napadeného rozsudku). S těmito skutkovými závěry se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové, jak je zřejmé z odůvodnění na str. 3 napadeného usnesení.
V mimořádném opravném prostředku obviněný uplatňuje i námitku, že není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody. Tvrdí, že se nechoval jinak, než je běžnou společenskou normou a ani podnapilost nebyla prokázána v takové míře, aby mohla být hodnocena jako příčina, která vedla ke vzniklým následkům. V jeho jednání jde spíše o odpovědnost občanskoprávní. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Semilech a rozvedený v jeho odůvodnění, byl správně právně posouzen.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
Podle §89 odst. 7 písm. e), ch) tr. zák. platí, že těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví
e) poškození důležitého orgánu,
ch) delší dobu trvající porucha zdraví.
Zákon v §5 písm. a) tr. zák. stanoví, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.
Ze skutkových zjištění je evidentní, že na předmětném maturitním plese obviněný vypil do osmi desetistupňových piv (v době od 19.30 do 23.50 hod., tj. od příchodu na ples do okamžiku, kdy došlo ke zranění poškozené K. B.), jak vyplývá z jeho vlastní výpovědi. Byl tudíž osobou, o které rozhodně nelze tvrdit, že by vůbec nebyla požitým alkoholem ovlivněna. Současně bylo prokázáno, že v kritické době seděl na poměrně úzkém a nízkém zábradlí balkonu nad schodištěm, přičemž svědek P. K. popsal u hlavního líčení způsob jeho sedu na zábradlí, kdy měl jednu nohu ve vzduchu. Pokud bylo za těchto okolností učiněno zjištění, že obviněný „…počínal si tak neopatrně, že se převážil vzad a spadl z výšky 3,90 m na poškozenou K. B. …“, která v příčinné souvislosti utrpěla výše citované poranění, jež je těžkou újmou na zdraví ve smyslu ustanovení §89 odst. 7 písm. e), ch) tr. zák. (jmenovaná byla podstatně omezena v běžném způsobu života po dobu delší než šest týdnů a došlo k poškození i důležitého orgánu – k poranění obratlů páteře a míchy), je i podle Nejvyššího soudu naplněna v jeho jednání objektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Obviněný evidentně spadl na poškozenou v důsledku výlučně vlastního jednání, tj. nikoliv vlivem jiné osoby (strčení), jak je naznačováno v dovolání. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně poukázal i výšku zábradlí, jež je poměrně nízké (90 cm – viz protokol o ohledání místa činu na č. l. 3 a 4 spisu), a to i s ohledem na osobu obviněného, který může měřit cca 180 cm i více. Důvodně shledal v jeho jednání zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu znění §5 písm. a) tr. zák., které zahrnuje všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tj. i příčinný vztah mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu. Nejvyšší soud připomíná, že vývoj příčinné souvislosti musí být zaviněním zahrnut alespoň v hrubých rysech (srov. rozhodnutí č. 20/1981 a č. 21/1981 Sb. rozh. tr.). Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Tyto skutečnosti byly splněny. V této spojitosti prvostupňový soud na str. 3 a 4 rozsudku oprávněně konstatoval: „…Obžalovaný byl ovlivněn alkoholem a musel si být vědom, že při takto neopatrném chování ve svém stavu může dojít k pádu z uvedeného zábradlí a ke zranění dalších osob, které buď po schodech procházejí, nebo na nich i sedí, což u maturitních plesů bývá zvykem.“ V napadeném usnesení na str. 4 Krajský soud v Hradci Králové připomněl, že o zavinění z nedbalosti může jít jen tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně. Právem zdůraznil, že o takový případ jde v předmětné věci.
S poukazem na charakter dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jeho jednání přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým nastal (co do poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Není rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejen jednáním pachatele. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že žádná skutečnost, která by v daném případě spolupůsobila při vzniku škodlivého následku, nebyla v soudním řízení zjištěna. Za takovou skutečnost nelze považovat tvrzení obviněného, že bylo prodáno více vstupenek, než byla kapacita sálu a výhradu ohledně výšky zábradlí. Navíc příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.).
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze právnímu posouzení předmětného skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., s nímž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové, vytknout pochybení. Jednání obviněného naplňuje všechny zákonné formální a materiální znaky tohoto trestného činu. Společenská nebezpečnost jeho jednání, jinak osoby, která dosud žila řádným životem, spočívá zejména ve významu porušeného zájmu chráněného trestním zákonem. Nutno poznamenat, že odpovědnost trestněprávní nelze zaměňovat s odpovědností občanskoprávní, jak to obviněný činí v podaném dovolání. Pod vlivem alkoholu se choval riskantním způsobem a zapříčinil závažné zranění poškozené, jak oprávněně konstatoval odvolací soud na str. 3 odůvodnění napadeného usnesení.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k