ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.979.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 979/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 dovolání, které podal obviněný P. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 11 To 2/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 26/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 17 T 26/2008, byl obviněný P. O. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
v době přesně nezjištěné kolem 22.00 hod. dne 5. 3. 2008 na parkovišti u pošty v K. v osobním motorovém vozidle tov. značky Škoda Favorit, RZ, připravil k nitrožilní aplikaci pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, která je zařazena do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků, který nejprve užil sám, poté ho aplikoval i L. B., nezletilé T. K., o níž věděl, že nedovršila věku 18 let a nezletilému J. P., o němž věděl, že nedovršil věku 15 let a na stejném místě ve stejném vozidle dne 6. 3. 2008 kolem 06.00 hod. znovu stejným způsobem nabídl, připravil i aplikoval dávku pervitinu nezletilému J. P., a takto si počínal, přestože věděl, že jde o psychotropní látku, jejíž užívání je zakázáno.
Takto popsaným jednáním podle soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2008, č. j. 5 T 26/2008-54, byl podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou pachatele. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2008, č. j. 5 T 26/2008-54, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 11 To 2/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu (výrok o zamítnutí odvolání) ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podání shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Konstatoval, že skutkový stav zjištěný v soudním řízení je neúplný a byl hodnocen v jeho neprospěch. Namítl, že i napadené usnesení se nevypořádalo se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, jak to má na mysli ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Zdůraznil, že se trestného činu nedopustil a jeho vina nebyla v průběhu trestního řízení prokázána.
Dále obviněný podotkl, že rozhodující svědci – poškození J. P. a T. K. zásadně změnili u hlavního líčení výpovědi, což soud nedostatečně zhodnotil a vynesl odsuzující rozsudek s poukazem na znalecký posudek hodnotící důvěryhodnost svědků, přestože bylo jasné, že vypovídali buď v přípravném řízení či před soudem nepravdivě. Uvedl, že soud odmítl návrh obhajoby na výslech svědků u hlavního líčení, a to předně P. K., který měl prodat drogy samostatně jak dovolateli, tak samostatně J. P. i T. K. Neprovedl ani výslech svědka – barmana S. b. v K., který pracoval v noci z 5. 3. 2008 na 6. 3. 2008, k tomu, zda viděl, že by na WC tohoto baru dovolatel mluvil se svědky T. K., L. B. a H. M. Obviněný připomněl, že navrhl i vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, se zaměřením na upřesnění času poslední aplikace pervitinu u T. K. a J. P., a to s ohledem na skutečnost, že v krevním séru jmenovaných nebyl metamfetamin prokázán. Rovněž měla být zodpovězena otázka, zda J. P. a T. K. mohli pervitin užít již v době před jízdou do K. Ani tomuto návrhu nebylo vyhověno. Podle obviněného bylo provedení výpovědí označených svědků a vypracování nového znaleckého posudku zásadní k posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Závěrem dovolání v podrobnostech odkázal na podané odvolání doručené soudu dne 8. 12. 2008 a doplněné dne 22. 12. 2008.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na dosavadní průběh řízení a v mimořádném opravném prostředku vznesené výhrady. Připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu pouze výjimečně v případě extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci.
Dále státní zástupce konstatoval, že z dovolacích námitek vyplývá, že směřují prakticky výlučně proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný nevznáší jedinou výhradu, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolání brojí proti hodnocení důkazů soudy, a to zejména svědeckých výpovědí, vytýká neúplnost provedeného dokazování a na podkladě této polemiky s kvalitou skutkových zjištění obviněný prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se souzeného skutku vůbec nedopustil. Uplatněné námitky tudíž obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádnému jinému důvodu dovolání.
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že skutková zjištění, jež byla soudy učiněna, logicky vyplývají z provedených důkazů a v žádném případě nelze hovořit o rozporu, a to dokonce extrémním, mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je navrhován, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že jeho vina nebyla prokázána. Konstatuje, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Namítá, že nezjistily spolehlivě skutkový stav věci, neprovedly důkazy, které navrhoval a provedené důkazy hodnotily v neprospěch jeho osoby. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Českých Budějovicích (následně též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i rozvedl Vrchní soud v Praze na str. 2 až 6 odůvodnění napadeného usnesení. Rovněž uvedl, proč nebylo vyhověno návrhu obviněného na provedení dalších důkazů.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k