ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1131.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1131/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 o dovolání obviněného L. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 3 To 107/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 178/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 10 T 178/2008, byl obviněný L. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dílem samostatně, dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných B. P. a P. K. a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. též o zabrání věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. M. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že jednak společně se spoluobviněnou B. P. v době od poloviny března 2008 do 14. 7. 2008 nejprve v bytě ve třetím patře domu v Č., P., poté v řadovém rodinném domě v Č., K., a nakonec v penzionu M. v Č., K., podomácku vyráběli pervitin z nakoupených chemikálií a volně prodejných léků jako modafen a nurofen; nejméně v průběhu měsíců dubna a května 2008, kdy bydleli v Č., K., takto pervitin vyráběli téměř každý den, někdy i vícekrát za den, přičemž se jim pokaždé podařilo vyrobit pervitin o hmotnosti několika gramů; jednak sám v době od poloviny března 2008 do 14. 7. 2008 vyrobený pervitin prodával či daroval na různých místech v Č., nejčastěji v místě svého tehdejšího bydliště v Č., P., poté K. a K., a to nejméně následujícím osobám:
- P. K., kterému v domě K. prodal 12 dávek pervitinu o hmotnosti 0,1 až 0,2 gramu za celkovou částku 1.000,- Kč, ve 3 případech mu daroval pervitin v hodnotě po 500,- Kč a na penzionu M. v K. mu třikrát daroval pervitin v hodnotě po 500,- Kč,
- J. H., kterému v bytě na P. a poté v rodinném domě K. nejméně ve 48 případech daroval a dvakrát prodal pervitin o hmotnosti 0,1 gramu,
- H. M., které v domě K. v 7 případech daroval pervitin o hmotnosti 0,1 až 0,2 gramu a v penzionu M., K., jí jednou daroval pervitin o hmotnosti 0,1 až 0,2 gramu,
- S. P., které pervitin daroval či prodával za částku 200,- Kč, a to v 1 případě v bytě na P., ve 45 případech v domě K. a v 10 případech na penzionu K.,
- E. B., kterému v domě K. daroval nejméně čtyřikrát pervitin v hodnotě po 200,- Kč,
- A. F., kterému v domě K. a penzionu K. v 17 případech daroval a ve 3 případech za částky 1.500,- Kč, 1.000,- Kč a 500,- Kč prodal pervitin,
- K. S., kterému v domě K. v 1 případě daroval pervitin o hmotnosti 0,3 gramu,
- M. Č., kterému v domě K. pervitin ve 3 případech daroval a ve 2 případech prodal za částku po 200,- Kč,
- R. B., kterému v domě K. nejméně v 7 případech daroval pervitin o hmotnosti 0,1 gramu a v 1 případě mu pervitin o hmotnosti 0,25 gramu prodal za částku 500,- Kč,
- M. F., kterému v penzionu K. nejméně ve 3 případech daroval pervitin o hmotnosti po 0,25 gramu,
- D. Š., kterému v domě K. v 1 případě prodal pervitin za částku 400,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění L. M. a B. P. odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 3 To 107/2009, byla odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Obviněný L. M. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že kvalifikace skutku podle odst. 2 §187 tr. zák. nemůže obstát. Upozornil, že zarážející je už množství darovaných či prodaných dávek, a pokládal za vyloučené, aby si svědci pamatovali, v kolika případech jim daroval či prodal pervitin. Dovozoval, že ani soudem vykonstruovaný rozsah trestné činnosti nedává v souhrnu 200 dávek určujících pro dolní hranici většího rozsahu, proto bez jakéhokoli podkladu rozhodl, že drogu vyráběl denně a celkem tak v průběhu tří měsíců vyrobil více než 0,5 kg pervitinu. Protože soud neměl možnost zjistit skutečné množství jím údajně vyrobené drogy, byl povinen vycházet při právním posouzení jeho jednání z verze pro něj příznivější a posoudit jeho čin toliko podle odst. 1 §187 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů a proti soudem zjištěnému rozsahu výroby pervitinu. Napadl tedy soudem učiněná skutková zjištění, přičemž údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Dodal, že nebyly zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Navrhl, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil veskrze námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Českém Krumlově a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Českých Budějovicích. Tuto povahu mají především námitky obviněného zpochybňující soudem zjištěné množství vyrobeného pervitinu, darovaných či prodaných dávek, věrohodnost svědků, o jejichž výpovědi soud opřel závěr o jeho vině, jakož i jeho mínění, že neměl-li soud možnost zjistit skutečné množství jím údajně vyrobené drogy, byl povinen vycházet při právním posouzení jeho jednání z verze pro něj příznivější.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. toliko podle odst. 1, nikoliv též podle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 14 a 15 rozsudku soudu prvního stupně, strany 8, 9 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků, postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněného opřel soud prvního stupně o výpovědi svědků, osob, které od obviněných pervitin odebíraly a z nichž část byla i přítomna při výrobě pervitinu (J. H., H. M., S. P., E. B., A. F., M. Č., R. B. a další), výpověď spoluobviněného P. K. a také opatřené důkazy listinné; všechny tyto důkazy ve svém souhrnu podaly takový obraz o jednání obviněného, že o jeho vině není žádných důvodných pochybností. Hodnotící úvahy soudu prvního stupně sdílel i odvolací soud; i on upozornil, že obviněný jakož i spoluobviněná B. P. jsou usvědčováni výpověďmi celé řady svědků, a třebaže nepřehlédl, že mezi obviněnými a svědky byly určité problémy související se společným bydlením, přiléhavě uvedl, že nelze reálně předpokládat, že by se všichni slyšení svědci s ohledem na jejich počet na usvědčujících výpovědích domluvili. Jejich výpovědím v přípravném řízení, které především sloužily jako podklad pro rozhodnutí o vině obviněných, byli přítomni obhájci obviněných, což opodstatňuje závěr o vyloučení jakéhokoliv ovlivňování při podávání těchto výpovědí.
Dovolací soud nemá žádný rozumný důvod způsob hodnocení provedených důkazů relevantně zpochybnit. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o jím tvrzené povinnosti soudů postupovat při stanovení množství drogy podle zásady in dubio pro reo a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která spolehlivě vyjadřují zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spočívající v tom, že obviněný dílem samostatně, dílem společným jednáním se spoluobviněnou B. P. neoprávněně vyrobil, prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu.
Námitky obviněného zpochybňující naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“, pokud by nebyly založeny jen na zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů, by nemohly obstát.
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě „většího rozsahu“ činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak „ve větším rozsahu“ se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003 aj.). Z toho také povstává závěr, že pokyn obecné povahy č. 6/2000, který vydal nejvyšší státní zástupce podle §9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění pozdějších zákonů k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců a podle něhož se za spodní hranici „většího rozsahu“ v praxi považuje již 10 gramů metamfetaminu (toto množství je způsobilé být obsahem 200 dávek po 50 miligramech), na který obviněný nepřímo odkazuje, lze použít jen podpůrně.
Právní posouzení jednání obviněného L. M. považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. Obviněný totiž po nikoliv zanedbatelnou dobu čtyř měsíců s velkou intenzitou vyráběl (podle závěrů odvolacího soudu až 70 gramů drogy za měsíc) a opakovaně více osobám prodal či daroval psychotropní látku zvanou pervitin, která obsahovala metamfetamin, přičemž jen celkové množství látky, kterou takto předal, činilo více jak 18 gramů. Tyto skutkové okolnosti tak dávají spolehlivý podklad k právnímu závěru, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný ve větším rozsahu, takže naplnil i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž není pochybností ani o tom, že zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková