ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1215.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1215/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2009 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 7 To 488/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 243/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 12 T 243/2007, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 12. 10. 2006 v době kolem 10.48 hodin v B. na ulici H. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky R. E., červené barvy,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozhodnutím M. ú. M. K., č.j. DP 26,33/2006, ze dne 15. 8. 2006, které nabylo právní moci dne 3. 10. 2006 a o kterém věděl, uložen mimo jiné zákaz řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců s účinností od právní moci rozhodnutí“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jednak jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., za což mu podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1, 3 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Dlužno dodat, že v té části řízení, které bylo na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 12 T 243/2007, vedeno proti obviněnému jako proti uprchlému podle §305 tr. ř. za použití §302 tr. ř., rozhodl ve věci Městský soud v Brně (odsuzujícím) rozsudek ze dne 7. 4. 2008, sp. zn. 12 T 243/2007, proti němuž podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 3 To 236/2008, tak, že je §256 tr. ř. zamítl. K návrhu obviněného byla obě citovaná rozhodnutí usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 12 T 243/2007, podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušena.
Proti v pořadí druhému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 7 To 488/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. R. V. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl v něm, že od samého počátku trestního řízení spočívá jeho obhajoba na tom, že tvrdí, že nevěděl ani o uložení trestu v podobě zákazu činnosti v rámci správního řízení, ani o zaslání výzvy k odevzdání řidičského průkazu. V této souvislosti pak namítal, že nenaplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným.
Dovolatel vytknul soudu druhého stupně, že se s těmito skutečnostmi nevypořádal, když odůvodnění jeho rozhodnutí je v tomto směru naprosto nekonkrétní a pouze povšechně konstatuje, že „… soud prvého stupně učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, která mají oporu v provedených důkazech, tyto náležitým způsobem zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu a nepochybil, pokud dospěl k závěru o vině obžalovaného. Tato byla prokázána nejen výpovědí svědkyně R. K., ale také dalšími listinnými důkazy, které s touto věcí korespondují a které vyvracejí uplatněnou obhajobu obžalovaného …“. Z takto pojatého zdůvodnění však není zřejmé, co odvolací soud k těmto závěrům vede, ani to, jakým způsobem se vypořádal s jeho odvolacími námitkami.
Obviněný oběma soudům rovněž vytknul, že nezkoumaly to, zda-li na základě vedeného přestupkového řízení mohl vědět a věděl o tom, že již není oprávněn řídit motorové vozidlo. Stejně tak nebylo objasněno, jaký význam v této souvislosti měla výzva k vrácení řidičského oprávnění. Jako naprostý právní laik prý mohl teprve s touto skutečností spojovat počátek trestu zákazu řízení motorových vozidel, neboť teprve s odnětím řidičského oprávnění lze spojovat vědomí o zákazu řízení motorového vozidla, které je k jeho řízení nezbytné.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak řízení, které mu předcházelo, a to včetně rozsudku soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady, formulované navíc velice obecně, totiž zásadně směřují proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy (obviněný v rozporu se skutkovým zjištěním soudů obou stupňů tvrdil, že nevěděl ani o uložení trestu v podobě zákazu činnosti v rámci správního řízení, ani o zaslání výzvy k odevzdání řidičského průkazu).
Obviněný ve svém podání v návaznosti na takovéto námitky primárně konstruoval vlastní skutkovou verzi případu, která byla zcela odlišná od zjištění soudů, a teprve v závislosti na ní zpochybňoval závěry soudů o správnosti použité právní kvalifikace jako trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný v dovolání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a