ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.651.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 651/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 6 To 35/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 28/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 5 T 28/2008, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky a deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že od ledna 2007 do prosince 2007 nejdříve nejméně čtyřikrát v pronajatém pokoji ubytovacího zařízení O. v O., dále nejméně šestkrát s dalšími dosud neustanovenými pachateli na B. a posléze od května 2007 několikrát za týden v pronajatém bytě v O., ul. Z., vyráběl pomocí laboratorního skla, potřebných chemikálií a vždy nejméně ze 2 – 10 balení léku Modafen přes 60 g pervitinu, který sám užíval a dávky pervitinu předával i dalším osobám, nejméně v lednu 2007 poskytl tři dávky k nitrožilnímu užití T. V. a nabízel jej P. V., přičemž pervitin – metamfetamin je psychotropní látkou, zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 6 To 35/2009, bylo jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému i jeho obhájkyni JUDr. H. S. doručen dne 23. 2. 2009 (viz doručenky připojené k č. l. 228).
Proti usnesení odvolacího soudu podal dne 16. dubna 2009 obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu (č. l. 235). Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že soud učinil závěr o jeho vině, aniž přihlédl k dalším skutkovým zjištěním učiněným v tom směru, že svědkyně A. Š. je jeho manželkou, přičemž v rozhodné době bylo jejich manželství rozvráceno, poněvadž udržovala intimní styky s cizími muži, mimo jiné i svědky T. V. a P. V. V důsledku toho měly být všechny výpovědi těchto svědků považovány za účelové, vedené záměrem poškodit ho, což mu ostatně v průběhu řízení sdělila i sama svědkyně A. Š. Podle obviněného soud chybně vyhodnotil i výpovědi svědků S. G. a I. Č., kamarádů jeho manželky, kteří k němu měli nepřátelský postoj, protože jim znemožnil užívat byt, který měl společně se svědkyní A. Š. pronajatý. Měl za to, že neurčitá tvrzení těchto svědků rovněž neprokázala, že by se v bytě v O., na ulici Z., nacházelo laboratorní sklo coby předmět vhodný k výrobě pervitinu, toto sklo nebylo pro účely trestního řízení zajištěno. Žádné ze skutkových zjištění podle něj přesvědčivým způsobem neprokazuje, v jakém rozsahu měly být psychotropní látky vyráběny, aby jeho jednání mohlo být kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů pode §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Z toho dovozoval, že skutkový stav zjištěný soudem, znaky této skutkové podstaty a spáchání činu ve větším rozsahu nenaplňuje. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a zprostil jej obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř.
V doplnění dovolání ze dne 7. 5. 2009 (č. l. 236) obviněný odkázal i na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s argumentem, že neměl po celou dobu řízení obhájce, ačkoliv ho mít měl. Rozvedl, že poté, co byl vzat do vazby, si zvolil obhájce Mgr. T. V. Plnou moc udělenou advokátovi vzal po zahájení hlavního líčení dne 7. 10. 2008 zpět. Přes tuto skutečnost však bylo v hlavním líčení pokračováno, ačkoliv obviněný nebyl zastoupen obhájcem, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Následně mu byl obhájce ustanoven, avšak až dne 16. 10. 2008. Domníval se proto, že hlavní líčení dne 7. 10. 2008 mělo být s ohledem na tyto skutečnosti odročeno. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil i z důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. poznamenal, že obhájce zvolený obviněným na plnou moc jej obhajoval až do stadia prvního hlavního líčení nařízeného v této věci. V té době však obviněný Okresnímu soudu v Opavě po zahájení jednání do protokolu oznámil odvolání plné moci tomuto obhájci a žádal o ustanovení obhájce jiného, zřejmě v představě, že jednání soudu bude za tím účelem odročeno. Odvolat plnou moc zvolenému obhájci a požádat soud o ustanovení obhájce jiného mohl obviněný kdykoli dříve, zejména natolik včas, aby mu bylo možno pro jednání před soudem ustanovit nového obhájce v takové době, která by advokátovi dávala časový prostor k náležitému seznámení s obsahem trestního spisu. Obviněný však k tomuto kroku přistoupil teprve na počátku prvního hlavního líčení. Jednalo se tudíž ze strany obviněného o typické obstrukční jednání motivované snahou hatit činnost soudu v hlavním líčení ve své trestní věci. Podobné snahy obviněných byly v minulosti natolik časté, že našly odraz i v aktuální právní úpravě jednání před soudem, konkrétně v ustanovení §37 odst. 2 tr. ř., podle něhož ve výše popsané situaci, kterou obviněný záměrně vyvolal, je dosavadní (ať zvolený či ustanovený) obhájce oprávněn a povinen vykonávat obhajobu obviněného do doby, než se jí bude moci ujmout nový ustanovený či zvolený obhájce. Postup soudu prvního stupně proto považoval za správný. Stran námitek, které podle dovolatele měly naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že výhrady obviněného k hodnocení některých svědeckých výpovědí soudem mířily nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutku samému. Takovéto námitky nejsou způsobilé naplnit zvolený dovolací důvod, nevyhovují však ani žádnému dalšímu z dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Výhrada obviněného, že skutek popsaný ve výroku o vině není tím trestným činem, pro který byl odsouzen, je do té míry nekonkrétní, že je v podstatě nepřezkoumatelná. Prostou komparací znění skutkové a právní věty však lze podle státního zástupce zjistit, že všechny zákonné znaky trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jsou ve skutkové větě popsány. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Jak již bylo uvedeno, obviněný podal prostřednictvím obhájkyně dovolání ve dvou fázích. Dovolání ze dne 16. dubna 2009 opřel o námitky, jimiž dokládal existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v doplnění dovolání, jež bylo osobně podáno u soudu prvního stupně dne 7. 5. 2008, nově odkázal i na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s uvedením konkrétních výhrad, jež je měly naplnit. K tomuto postupu obviněného je nezbytné uvést, že podle §265f odst. 2 tr. ř. platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu obviněnému i jeho obhájkyni doručeno dne 23. 2. 2009, mohlo být dovolání podáno, jeho rozsah a důvody dovolání měněny v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), z čehož plyne, že nejpozději se tak mohlo stát dne 23. 4. 2008. Pakliže obviněný podal doplnění dovolání s uvedením nového, dosud neuvedeného důvodu dovolání dne 7. 5. 2009 , stalo se tak po uplynutí lhůty k podání dovolání, v důsledku čehož k jeho obsahu nelze přihlížet. Nic na tomto závěru nemění ani poznatek, že k doplnění dovolání došlo z podnětu obviněného datovaného dnem 20. 4. 2009, poněvadž obviněný může dovolání (jakož i jeho doplnění) podat pouze prostřednictvím obhájce, o čemž byl v napadeném usnesení odvolacího soudu rovněž řádně poučen.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného v rozsahu námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., Nejvyšší soud není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil především námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Opavě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, protože vadně hodnotily výpovědi svědků A. Š., T. V., P. V., S. G. a I. Č. Výpovědi jmenovaných svědků byly podle jeho názoru poznamenány jejich nepřátelským vztahem k němu a nelze je vzít za spolehlivý podklad rozhodnutí o jeho vině.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, že neoprávněně po dobu vymezenou soudem opakovaně vyráběl a předával dalším osobám psychotropní látku pervitin a poskytoval ji dalším osobám. Tvrdil, že usvědčující důkazy jsou nepřesvědčivé a neurčité. Takto vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud opakovaně připustil, že tato zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz strany 6 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Přesvědčivě vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, zevrubně reagovaly na výpovědi svědků, rozvedly, proč bylo možno těmto svědkům uvěřit a proč naopak nevycházely z výpovědí svědků R. R. a M. R. Závěr o věrohodnosti výpovědi svědkyně A. Š. byl významně podpořen závěry předloženého znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Výpověď jmenované svědkyně ostatně nezůstala osamocena a zapadá do řetězce důkazů, které obviněného z výroby, nabízení i předávání pervitinu jednoznačně usvědčují.
Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s určitou benevolencí podřadit nepříliš konkrétní námitku obviněného zpochybňující spáchání činu „ve větším rozsahu“ jakožto znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně vyrobil, nabídl a jinak jinému opatřil psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Námitky obviněného zpochybňující naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“ nemohou obstát.
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, nabídl, případně i další okolnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě „většího rozsahu“ činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak „ve větším rozsahu“ se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003 aj.).
Právní posouzení jednání obviněného považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. Obviněný totiž po delší dobu trvající, v podstatě jeden rok, vyráběl jednak sám, jednak s dalšími dosud neustanovenými osobami psychotropní látku zvanou pervitin, která obsahovala metamfetamin. Činil tak pomocí laboratorního skla, potřebných chemikálií a vždy nejméně ze 2 – 10 balení léku Modafen, čímž vyrobil přes 60 g pervitinu, který sám užíval a dávky pervitinu předával i dalším osobám, nejméně v lednu 2007 poskytl tři dávky k nitrožilnímu užití T. V. a nabízel jej P. V. Tyto skutkové okolnosti tak dávají dostatečný podklad k právnímu závěru, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný ve větším rozsahu, takže naplnil i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Protože současně zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., lze uzavřít, že rozhodnutí soudů obou stupňů nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jak tvrdil obviněný ve svém dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková