ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1387.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1387/2010-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 o dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 16. září 2010, sp. zn. 6 To 403/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 98/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. července 2010, sp. zn. 34 T 98/2010, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně napadeným rozsudkem ze dne 16. září 2010, sp. zn. 6 To 403/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek okresního soudu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou (soud opravil výrok o vině z napadeného rozsudku v jeho právní větě a to tak, že obviněný podstatně ztížil výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že uprchl stráži ).
Podkladem pro rozhodnutí soudů se stalo zjištění, že obviněný dne 7. 8. 2009 v době kolem 13.45 hodin, v budově Okresního soudu ve Zlíně na adrese Dlouhé Díly 351, Zlín, v průběhu eskorty obviněného k soudu k rozhodování o vazbě, kdy byl jako osoba zadržená střežen dvěma příslušníky Policie České republiky, při vstupování do soudní síně se náhle otočil, odstrčil nstržm. Radka Pacíka a dal se na útěk, podařilo se mu vyběhnout z budovy ven, kde byl po několika minutách příslušníky policie dostižen, popsaného útoku se dopustil ač věděl, že je osobou zadrženou, neboť o jeho zadržení dle §76 odst. 1 trestního řádu ze dne 5. 8. 2009 ve 20.40 hodin byl vyhotoven protokol, který obviněný řádně podepsal.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy v řízení nepostupovaly správně, pokud odmítly jeho návrh na provedení dokazování výslechem jeho přítelkyně M. J. , jeho obhájce JUDr. Aloise Coufalíka, jakož i soudkyně, státní zástupkyně, zapisovatelky a justiční stráže, kteří by mohli blíže objasnit okolnosti posuzovaného jednání obviněného. Pokud tak učinily pak nepřijatelně zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. Policisté se po dobu eskorty k obviněnému nechovali jako k osobě zadržené, před jednací síni mu sundali pouta a obviněný tak mohl volně hovořit se svou přítelkyní. Neměl tedy žádného důvodu domnívat se, že je těmito policisty zadržen (střežen). Vlastní útěk obviněného pak byl důsledkem jeho nedobrého psychického rozpoložení a zkratového jednání. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel svými námitkami brojí především proti skutkovým zjištěním soudů a proti způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů. Dovolatelovy námitky jsou tedy v rozporu s hmotně právní povahou v řízení uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného by mohly mít místo pouze v případě odůvodněné námitky ve vztahu k extrémnímu nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů, existenci takového nesouladu ale obviněný ani nenamítá. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neprovedly dovolatelem navrhované důkazy výslechem přítelkyně obviněného, jeho obhájce, soudkyně, státní zástupkyně, zapisovatelky a justiční stráže). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (jednání obviněného nemůže být trestným, když tento nevěděl, že je osobou zadrženou). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat. Nyní uplatněnými námitkami obviněného se nadto k jeho odvolání dostatečně zabýval již odvolací soud, a proto v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí (str. 3).
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména z výpovědi samotného obviněného, ze svědeckých výpovědí policistů Petra Čuřilly a Radka Pacíka, a dále též z listinných důkazů (z protokolu o zadržení podezřelého M. K. ze dne 5. srpna 2009, z protokolu o výslechu obviněného ze dne 7. srpna 2009 a z usnesení o vzetí obviněného do vazby ze dne 7. srpna 2009) a v neposlední řadě i z videozáznamu z bezpečnostních kamer. Pokud soudy neprovedly některé obviněným navrhované důkazy, pak tento svůj postup řádně odůvodnily (srov. str. 3-4 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Na základě výše uvedených důkazů pak soudy dospěly k závěru, že obviněný v době, kdy byl eskortován k soudu k rozhodnutí o vazbě a byl jako osoba zadržená střežen dvěma příslušníky Policie ČR při vstupování do soudní síně těmto utekl a podařilo se mu i vyběhnout z budovy, kde byl ale po několika minutách dostižen, čímž po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. Pokud dovolatel jako jednu ze svých dovolacích námitek uplatnil tvrzení, že se posuzované trestné činnosti nemohl dopustit, když ze žádných okolností nemohl dovodit a nedovodil, že je osobou zadrženou (střeženou), i v tomto případě jde o námitky ryze skutkového charakteru. Ze skutkových zjištění soudů totiž vyplývá, že si obviněný byl svého zadržení i jeho důvodů dobře vědom a byl si vědom i proč je k soudu eskortován. Pokud tedy nyní tvrdí opak, pak vychází z jiné verze skutkového děje, než ke které dospěly soudy pro provedeném dokazování. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík